Silikagel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Silikagel

Silikagel (anglicky silica gel) je granulovitá, pórovitá forma oxidu křemičitého (SiO2) vyráběná synteticky z křemičitanu sodného. Má vysokou porozitu, kolem 800 m2/g, která umožňuje snadno adsorbovat vodu, což činí silikagel použitelný jako pohlcovač vlhkosti (desikant) (např. při sušení bioplynu). Silikagel může snížit relativní vlhkost uzavřeného systému až na 40 %. Po nasycení vodou může být regenerován (vysušen) ohřátím na 120–150 °C. Silikagel je netoxický, nehořlavý a chemicky vysoce inertní. Někdy je silikagel dodáván s příměsí indikátoru vlhkosti, který změní barvu poté, když je silikagel vlhký. Běžný silikagel pojme množství vody odpovídající přibližně 20 % jeho hmotnosti.

Silikagel se sice dá použít jako adsorpční materiál při odstraňování CO2 z bioplynu[1], nicméně na základě dalších testů se ukázal pro adsorpci CO2 jako nevhodný[2].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CIAHOTNÝ, Karel. Testovaní adsorpčních materiálů pro odstranění CO2 z bioplynu.. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Druhy adsorpčních materiálů, s. 125. 
  2. CIAHOTNÝ, Karel; ČERNÁ, Eva; MACHÁČKOVÁ, Michala. Testování adsorbentů pro separaci oxidu uhličitého z plynů. Chemické listy [online]. Česká společnost chemická, 2013-07 [cit. 2019-11-29]. Čís. 107, s. 555-560. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]