1,2-dichlorbenzen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
1,2-Dichlorbenzen
1,2-Dichlorobenzene.svg
Obecné
Systematický název 1,2-Dichlorbenzen
Anglický název 1,2-Dichlorobenzene
Sumární vzorec C6H4Cl2
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 147.01 g/mol
Teplota tání −17.03 °C
Teplota varu 180.5 °C
Hustota 1.30 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 0,01%
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

1,2-Dichlorbenzen, neboli ortodichlorbenzen (ODCB), je organická sloučenina se vzorcem C6H4Cl2. Je to bezbarvá tekutina, která je mírně rozpustná ve vodě, a mísitelná s většinou organických rozpouštědel. Je to derivát benzenu.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

1,2-Dichlorbenzen je získáván jako vedlejší produkt výroby chlorbenzenu.

C6H5Cl + Cl2 → C6H4Cl2 + HCl

Tato reakce také poskytuje 1,4- a malé množství 1,3- izomeru. 1,3- izomer je neobvyklý, protože je to meta- produkt, přižemž atom chlóru, jako všechny halogeny, je orto/para řídící jednotka ve vztahu kelektrofilní aromatické substituci.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Je hlavně používán jako prekurzor pro 1,2-dichlor-4-nitrobenzen, který se využívá jako meziprodukt v syntéze agrochemikálií.

Z hlediska specializovaných aplikací je 1,2-dichlorbenzen všestrané rozpouštědlo s vysokou teplotou varu. Je to vhodné rozpouštědlo pro rozpouštění a práci s fullereny. 1,2-Dichlorbenzen je také používan pro změkčení a odstraňování kontaminací na kovu, které jsou založeny na uhlíku.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Při vystavení lidského organismu koncentraci 100 ppm byly nahlášeny případy sporadického podráždění očí a dýchacího traktu. Národní institut pro bezpečnost a ochranu zdraví stanovil pro osmihodinové směny maximální limit 50 ppm.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1,2-Dichlorobenzene na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gerald Booth (2007). "Nitro Compounds, Aromatic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry Wiley-VCH, Weinheim, 2005.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]