Ethen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ethen
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
3D model
3D model
Obecné
Systematický název Ethen
Triviální název Ethylen
Sumární vzorec C2H4
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 200-815-3
Indexové číslo 601-010-00-3
Vlastnosti
Molární hmotnost 28,05 g/mol
Teplota tání −169,1 °C
Teplota varu −103,7 °C
Hustota 0,001 178 g/cm³ (plyn, 15 °C)
Rozpustnost ve vodě 25 ml/100 ml (0 °C)
12 ml/100 ml (25 °C)
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS04 – plyny pod tlakem
GHS04
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-věty H220 H336
Extrémně hořlavý
Extrémně hořlavý (F+)
R-věty R12 R67
S-věty (S2) S9 S16 S33 S46
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
1
2
Teplota vznícení 490 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).
3D model s vyznačenými p-orbitaly

Ethen (starší názvy: ethylen, etylén) je nejjednodušším zástupcem uhlovodíků ze skupiny alkenů. Je to bezbarvý hořlavý plyn nasládlé vůně s teplotou tání -169,1 °C. Se vzduchem tvoří výbušnou směs. Bývá obsažen v zemním a koksárenském plynu, dále se získává krakováním. Patří mezi základní suroviny v chemickém průmyslu. Používá se k výrobě ethylenoxidu, polyethylenu, styrenu aj. Odštěpením jednoho atomu vodíku vzniká funkční skupina ethenyl (triviálním názvem vinyl), která se může dále vázat na jiné sloučeniny.

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oxidační reakce[editovat | editovat zdroj]

V nadbytku kyslíku hoří ethen na oxid uhličitý a vodu.

CH2=CH2 + 3 O2 → 2 CO2 + 2 H2O

V přítomnosti stříbra jako katalyzátoru, dochází za zvýšeného tlaku a při teplotě 220-280 °C ke vzniku ethylenoxidu. Ten reaguje dále s vodou za vzniku ethylenglykolu.

2 CH2=CH2 + O2 → 2 C2H4O
C2H4O + H2O → HOCH2CH2OH

Polymerace[editovat | editovat zdroj]

Ethen polymeruje za vysokého tlaku nebo v přítomnosti Ziegler-Nattova katalyzátoru za vzniku polyethylenu.

n CH2=CH2 → [-CH2-CH2-]n

Ethen jako fytohormon[editovat | editovat zdroj]

V přírodě se přirozeně vyskytuje jako metabolit rostlin mající charakter fytohormonu. Jeho tvorba v rostlinách je ovlivňována auxiny.[1]. Vysoká lokální hladina auxinu vede k lokální biosyntéze etylenu. Etylen pak naopak, mimo jiné, ovlivňuje transport auxinu z buněk.

Biosyntéza ethenu[editovat | editovat zdroj]

Jeho biosyntéza vychází z ATP a methioninu, z kterých vzniká činností ACC syntázy ACC kyselina (1-aminocyklopropan-1-karboxylová kyselina). Ta je ACC oxidázou a kyslíkem oxidována na kyanid, oxid uhličitý a ethen.

Fyziologické efekty ethenu[editovat | editovat zdroj]

V klíčních rostlinách vyvolává tzv. trojí efekt – etiolizované klíční rostliny jsou kratší, silnější a mají porušenou orientaci v prostoru. Urychluje senescenci květů, zrání plodů a opadávání listů. Stimuluje tvorbu kořenových vlásků. Působí epinastii listů.[2]

Přenos signálu[editovat | editovat zdroj]

Receptor pro ethen se nachází na membráně endoplazmatického retikula. Pro vazbu je potřeba měď. Pokud není ethen přítomen, receptory tvoří dimery, trans-autofosforylují se na histidinu, odkud se fosfát přenáší na aspartát, z něhož odchází na kinázu CTR1, která je tím aktivována a blokuje regulační protein EIN2 (srovnej s cytokininem).

Pokud je ethen přítomen, ztrácí receptorový dimer kinázovou aktivitu a neaktivuje CTR1, která tedy neblokuje EIN2. Funkční EIN2 aktivuje transkripční faktor EIN3, který dimerizuje s transkripčním faktorem ERF1 a společně regulují geny řízené ethenem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mohr, Schopfer. Plant Physiology. [s.l.] : Springer-Verlag Berlin. (anglicky)  
  2. KŮDELA, Václav. Abiotikózy rostlin: poruchy, poškození a poranění.. 1.. vyd. Praha : Academia, 2013. (Živá příroda). ISBN 978-80-200-2262-2.. S. 217-219.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]