Nukleonové číslo
Nukleonové číslo (též hmotové číslo nebo hmotnostní číslo) představuje celkový počet nukleonů (tedy protonů a neutronů) v atomovém jádře daného nuklidu.[pozn. 1] Nukleonové číslo rozlišuje různé izotopy daného chemického prvku.
Značení[editovat | editovat zdroj]
Nukleonové číslo obvykle označujeme symbolem A.
Při zápisu určitého izotopu daného prvku se toto číslo zapisuje vlevo nahoru před symbol prvku. Např. 238U (popř. ) pro izotop uranu s 238 nukleony.
Ve slovním označení se nukleonové číslo přidává za název prvku. V atomové a jaderné fyzice (v souladu s normami pro fyzikální veličiny a značky[1]) je zvykem oddělovat nukleonové číslo mezerou, např. uran 238. V chemii je zvykem (v souladu s chemickými názvoslovnými normami[2]) připojovat nukleonové číslo k názvu prvku spojovníkem, tedy např. uran-235.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Nukleonové číslo je rovno součtu atomového a neutronového čísla.[pozn. 1]
Nukleonové číslo je číselně blízké relativní atomové hmotnosti daného jádra (viz též hmotnostní schodek).
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b U hyperjader se do nukleonového čísla započítává kromě protonů a neutronů i počet hyperonů. Příklad: 10
ΛΛ Be má 4 protony, 4 neutrony a 2 hyperony Λ, proto nukleonové číslo A=10.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ např. ČSN ISO 31-9 - Veličiny a jednotky. Část 9: Atomová a jaderná fyzika. Český normalizační institut, 1996, nebo předchozí, ale terminologicky podrobnější ČSN 01-1308 - Veličiny a jednotky v atomové a jaderné fyzice. Vydavatelství Úřadu pro normalizaci a měření, 1986
- ↑ např. IUPAC. Nomenclature of Inorganic Chemistry ("Red Book"). IUPAC Recommendations 2005. Příprava vydání Neil G. Connelly, Ture Damhus, Richard M. Hartshorn, Alan T. Hutton. [s.l.] : RSC Publishing, 2005. (IUPAC Nomenclature Books Series ("Color Books")). Dostupné online. ISBN 0-85404-438-8. Kapitola 3.3.1, s. 48. (anglicky)
