Atom s nukleonovým číslem 4, neboť atomové jádro (atom core) obsahuje 2 protony a 2 neutrony.
Nukleonové číslo (též hmotnostní číslo, atomové hmotnostní číslo, hmotové číslo, symbol A, z německého slova Atomgewicht - atomová hmotnost) se rovná celkovému počtu nukleonů (tedy protonů a neutronů) v atomovém jádře daného nuklidu. Různé izotopy daného chemického prvku mají rozdílné nukleonové číslo.[pozn. 1]
Platí rovnice A=Z+N, neboť nukleonové číslo (A) je rovno součtu protonového (Z) a neutronového čísla (N).
Nukleonové číslo je přibližně rovné:
atomové hmotnosti atomu (také izotopické hmotnosti atomu), která je vyjádřená v atomových hmotnostních jednotkách (také atomová hmotnostní konstanta, symbol mu = 1,661×10−27 kg). Atomová hmotnostní jednotka je ¹⁄₁₂ klidové hmotnostiatomuuhlíku-12 (prvku s 6 protony a 6 neutrony v jádře) v základním stavu a nevázaného chemickými vazbami,
relativní atomové hmotnosti (Ar) daného jádra, což je bezrozměrná fyzikální veličina definovaná jako poměr průměrné hmotnosti atomů chemického prvku v daném vzorku k atomové hmotnostní jednotce.
baryonovému čísluB jádra (a také celého atomu nebo iontu), protože protony a neutrony jsou baryony.
X - prvek, A - nukleonové číslo, Z - protonové číslo.
Nukleonové číslo obvykle označujeme symbolem A. Zapisuje se buď za název prvku nebo jako horní index vlevo od symbolu prvku:
Nejběžnější izotopuhlíku, který má 6 protonů a 6 neutronů, můžeme zapsat pomocí čísla za název prvku uhlík-12 nebo pomocí indexu 12C (také včetně protonového čísla 12 6C).
Nejběžnější izotop uranu, který má 92 protonů a 146 neutronů, můžeme zapsat pomocí čísla za název prvku uran-238 nebo pomocí indexu 238U (také včetně protonového čísla 238 92U).
V atomové a jaderné fyzice (v souladu s normami pro fyzikální veličiny a značky) je zvykem oddělovat nukleonové číslo mezerou, například uran 235.[1] V chemii je zvykem (v souladu s chemickými názvoslovnými normami) připojovat nukleonové číslo k názvu prvku spojovníkem, například uran-235.[2]
Nukleonové číslo (zeleně) a atomová hmotnost (modře) pro vodíkProtonové číslo (Z) – je počet protonů (a tedy velikost kladného náboje) v jádřeatomu. Je definující vlastností prvků. Protonové číslo se někdy nazývá atomové číslo.
Neutronové číslo (N) – je počet neutronů v jádře atomu. Neutronovým číslem se liší různé izotopy jednoho prvku.
Nuklid – látka složena z neutrálních atomů stejného druhu, přičemž všechny atomy mají shodné protonové číslo i nukleonové číslo (tedy počet protonů a neutronů v jádře).
Izotop – nuklidy stejného prvku, které se liší počtem neutronů v jádře. Mají stejné protonové číslo, ale odlišné nukleonové číslo. Například uran s protonovým číslem Z = 92 má izotop uran-235 s nukleonovým číslem A = 235 a izotop uran-238 s nukleonovým číslem A = 238.
Nukleonové číslo atomu je součet protonů a neutronů v jeho jádře. Různé izotopy daného chemického prvku mají rozdílné nukleonové číslo. Je to celé číslo.
Atomová hmotnost atomu (dříve atomová váha) udává odhad hmotnosti izotopů daného prvku měřené v atomových hmotnostních jednotkách (¹⁄₁₂ klidové hmotnosti atomu uhlíku-12, mu = 1,661×10−27 kg) v základním stavu a nevázaného chemickými vazbami. Není to obvykle celé číslo a je větší než nukleonové číslo.
Rozdíl atomové hmotnosti atomu minus nukleonové číslo atomu se nazývá hmotnostní přebytek.
Existují dva důvody pro hmotnostní přebytek:
Neutron má hmotnost přibližně 1,008 a proton 1,007 atomové hmotnostní konstanty. To zvyšuje hmotnost jader s více neutrony a protony vzhledem k jednotkové stupnici založené na ¹⁄₁₂ 12C se stejným počtem protonů a neutronů.
Jaderná vazebná energie se mezi jádry liší. Jádro s větší vazebnou energií má nižší celkovou energii, a tedy nižší hmotnost podle Einsteinova vztahu ekvivalence hmotnosti a energie E = mc2.
↑U hyperjader se do nukleonového čísla započítává kromě protonů a neutronů i počet hyperonů. Příklad: 10 ΛΛBe má 4 protony, 4 neutrony a 2 hyperony Λ, proto nukleonové číslo A=10.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Massenzahl na německé Wikipedii a Mass number na anglické Wikipedii.
↑např. ČSN ISO 31-9 - Veličiny a jednotky. Část 9: Atomová a jaderná fyzika. Český normalizační institut, 1996, nebo předchozí, ale terminologicky podrobnější ČSN 01-1308 - Veličiny a jednotky v atomové a jaderné fyzice. Vydavatelství Úřadu pro normalizaci a měření, 1986
↑např. IUPAC. Nomenclature of Inorganic Chemistry ("Red Book"). IUPAC Recommendations 2005. Příprava vydání Neil G. Connelly, Ture Damhus, Richard M. Hartshorn, Alan T. Hutton. [s.l.]: RSC Publishing, 2005. (IUPAC Nomenclature Books Series ("Color Books")). Dostupné online. ISBN0-85404-438-8. Kapitola 3.3.1, s. 48. (anglicky)
