Hydroxid lithný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hydroxid lithný
Obecné
Systematický názevHydroxid lithný
Anglický názevLithium hydroxide
Německý názevLithiumhydroxid
Sumární vzorecLiOH
Vzhledbílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS1310-65-2
1310-66-3 (monohydrát)
PubChem3939
ChEBI33979
UN kód2680
Číslo RTECSOJ6307070
Vlastnosti
Molární hmotnost23,948 g/mol
Teplota tání450 °C
Teplota varu924 °C (rozklad)
Hustota1,46 g/cm3 (20 °C)
Index lomunDa= 1,464 (20 °C)
nDc= 1,452 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě12,7 g/100 g (0 °C)
12,8 g/100 g (20 °C)
12,9 g/100 g (25 C)
13,0 g/100 g (40 °C)
13,8 g/100 g (60 °C)
15,3 g/100 g (80 °C)
17,5 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
glycerol
Struktura
Krystalová strukturačtverečná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−487,2 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt432,5 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−983,9 J/g
Standardní molární entropie S°42,80 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−442,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp2,070 3 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR20/22, R34
S-větyS9, S20, S26, S36/37/39, S45, S60
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hydroxid lithný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem LiOH. Jedná se o silnou zásadu, podobně jako v případě ostatních hydroxidů alkalických kovů a kovů alkalických zemin, například hydroxidu sodného nebo draselného. Má podobu bílých hygroskopických krystalů. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu. Prodává se jako bezvodý nebo jako monohydrát.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid lithný se používá k odstraňování oxidu uhličitého ze vzduchu nebo jiných plynů. Využívá se také jako médium pro přenos tepla, jako elektrolyt v bateriích a jako katalyzátor pro polymeraci. Využívá se i při výrobě keramických materiálů a sloučenin lithia, zejména stearátu lithného (používaného do plastických maziv díky jeho odolnosti vůči vodě a vysokým i nízkým teplotám). Hydroxid lithný izotopicky obohacený o 7Li se používá pro alkalizaci chladicího média v tlakových vodou chlazených jaderných reaktorech (zvyšuje odolnost proti korozi).

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid lithný se vyrábí rozpouštěním lithia nebo oxidu lithného ve vodě. Reakce probíhají takto:

2 Li + 2 H2O → 2 LiOH + H2
Li2O + H2O → 2 LiOH

LiOH(aq) je silná zásada.

Protože lithium rychle (avšak ne bouřlivě) reaguje s vodou, je třeba lithiové baterie chránit před kontaktem s vodou.

Průmyslově se hydroxid lithný vyrábí metatetickou reakcí mezi uhličitanem lithným a hydroxidem vápenatým:

Li2CO3 + Ca(OH)2 → 2LiOH + CaCO3

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid lithný se používá v systémech pro čištění vzduchu v kosmických lodích (kanystry s hydroxidem lithným v měsíčním modulu a ve velitelském modulu umožnily přežití astronautů v lodi Apollo 13), ponorkách a dýchacích přístrojích, kde odstraňují vydechovaný oxid uhličitý a vodu:[2]

2 LiOH·H2O + CO2Li2CO3 + 3 H2O

Nebo:

2LiOH + CO2 → Li2CO3 + H2O

Ve druhém případě se využívá bezvodý hydroxid lithný. Tato volba bývá preferována protože bezvodá látka má menší hmotnost a při reakci vzniká méně vody. Jeden gram bezvodého hydroxidu lithného odstraní 450 cm3 plynného oxidu uhličitého. Monohydrát ztrácí svou vodu při teplotě 100–110 °C.

Při reakci plynného fluorovodíku (např. z odpadních plynů při výrobě hliníku) s hydroxidem lithným vzniká fluorid lithný:

LiOH(aq) + HF → LiF + H2O.

Fluorid lithný je zásaditá sloučenina.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lithium hydroxide na anglické Wikipedii.

  1. a b Lithium hydroxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. JAUNSEN, JR. The Behavior and Capabilities of Lithium Hydroxide Carbon Dioxide Scrubbers in a Deep Sea Environment. US Naval Academy Technical Report. 1989, roč. USNA-TSPR-157. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-24.  Archivováno 24. 8. 2009 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]