Hydroxid lithný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hydroxid lithný
LiOH.png
Obecné
Systematický název Hydroxid lithný
Anglický název Lithium hydroxide
Německý název Lithiumhydroxid
Sumární vzorec LiOH
Vzhled bílý prášek
Registrační číslo CAS
1310-66-3 (monohydrát)
PubChem
ChEBI
UN kód 2680
Číslo RTECS OJ6307070
Vlastnosti
Molární hmotnost 23,948 g/mol
Teplota tání 450 °C
Teplota varu 924 °C (rozklad)
Hustota 1,46 g/cm3 (20 °C)
Index lomu nDa= 1,464 (20 °C)
nDc= 1,452 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě 12,7 g/100 ml (0 °C)
12,8 g/100 ml (20 °C)
12,9 g/100 ml (25 C)
13,0 g/100 ml (40 °C)
13,8 g/100 ml (60 °C)
15,3 g/100 ml (80 °C)
17,5 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
glycerol
Struktura
Krystalová struktura čtverečná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -487,2 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 432,5 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -983,9 J/g
Standardní molární entropie S° 42,80 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -442,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 2,070 3 JK-1g-1
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R20/22, R34
S-věty S9, S20, S26, S36/37/39, S45, S60
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Hydroxid lithný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem LiOH. Jedná se o silnou zásadu, podobně jako v případě ostatních hydroxidů alkalických kovů a kovů alkalických zemin, například hydroxidu sodného nebo draselného. Má podobu bílých hygroskopických krystalů. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu. Prodává se jako bezvodý nebo jako monohydrát.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid lithný se používá k odstraňování oxidu uhličitého ze vzduchu nebo jiných plynů. Využívá se také jako médium pro přenos tepla, jako elektrolyt v bateriích a jako katalyzátor pro polymeraci. Využívá se i při výrobě keramických materiálů a sloučenin lithia, zejména stearátu lithného (používaného do plastických maziv díky jeho odolnosti vůči vodě a vysokým i nízkým teplotám). Hydroxid lithný izotopicky obohacený o 7Li se používá pro alkalizaci chladicího média v tlakových vodou chlazených jaderných reaktorech (zvyšuje odolnost proti korozi).

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid lithný se vyrábí rozpouštěním lithia nebo oxidu lithného ve vodě. Reakce probíhají takto:

2 Li + 2 H2O → 2 LiOH + H2
Li2O + H2O → 2 LiOH

LiOH(aq) je silná zásada.

Protože lithium rychle (avšak ne bouřlivě) reaguje s vodou, je třeba lithiové baterie chránit před kontaktem s vodou.

Průmyslově se hydroxid lithný vyrábí metatetickou reakcí mezi uhličitanem lithným a hydroxidem vápenatým:

Li2CO3 + Ca(OH)2 → 2LiOH + CaCO3

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid lithný se používá v systémech pro čištění vzduchu v kosmických lodích (kanystry s hydroxidem lithným v měsíčním modulu a ve velitelském modulu umožnily přežití astronautů v lodi Apollo 13), ponorkách a dýchacích přístrojích, kde odstraňují vydechovaný oxid uhličitý a vodu:[1]

2 LiOH·H2O + CO2Li2CO3 + 3 H2O

Nebo:

2LiOH + CO2 → Li2CO3 + H2O

Ve druhém případě se využívá bezvodý hydroxid lithný. Tato volba bývá preferována protože bezvodá látka má menší hmotnost a při reakci vzniká méně vody. Jeden gram bezvodého hydroxidu lithného odstraní 450 cm3 plynného oxidu uhličitého. Monohydrát ztrácí svou vodu při teplotě 100-110 °C.

Při reakci plynného fluorovodíku (např. z odpadních plynů při výrobě hliníku) s hydroxidem lithným vzniká fluorid lithný:

LiOH(aq) + HF → LiF + H2O.

Fluorid lithný je zásaditá sloučenina.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lithium hydroxide na anglické Wikipedii.

  1. JAUNSEN, JR. The Behavior and Capabilities of Lithium Hydroxide Carbon Dioxide Scrubbers in a Deep Sea Environment. US Naval Academy Technical Report. 1989, roč. USNA-TSPR-157. Dostupné online [cit. 2008-06-17].  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.