Hydroxid rubidný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hydroxid rubidný
Obecné
Systematický název hydroxid rubidný
Anglický název Rubidium hydroxide
Německý název Rubidiumhydroxid
Funkční vzorec RbOH
Sumární vzorec RbOH
Vzhled šedobílá hygroskopická pevná látka
Registrační číslo CAS
PubChem
SMILES [Rb+].[OH-]
Číslo RTECS VL8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 102,475 g/mol
Teplota tání 301 °C
Teplota varu 1 390 °C
Hustota 3,203 g/cm3 (11 °C)
Rozpustnost ve vodě 179 g/100 ml (15 °C)
282 g/100 ml (47 °C)
964 g/100 ml (95 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
glycerol
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná, krychlová
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -472 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 66,2 J/g
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R22, R34,
S-věty S26, S27, S37, S39, S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
1
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Hydroxid rubidný (RbOH) je alkalická chemická sloučenina, která je tvořena jedním iontem rubidia a jedním iontem hydroxidu. Prakticky se s ním v přírodě nesetkáme. Tento hydroxid je jinak ve formě roztoku (50% nebo 99%) volně k dostání. Je velice žíravý.

Získávání a využití[editovat | editovat zdroj]

Hydroxid rubidný se získává velice bouřlivou syntézou z oxidu rubidného, kdy slučujeme vodu s tímto oxidem rubidia:

Rb2O (s) + H2O (l) → 2 RbOH (aq)

Tento hydroxid je v průmyslové výrobě využíván zřídkakdy, neboť téměř všechny hydroxidy zastupují hydroxid draselný a hydroxidem sodným se kterými se pracuje mnohem bezpečněji, než s tímto, neboť je silně žíravý.
Z tohoto hydroxidu se dá také připravit kovové rubidium tím způsobem, že se na něj nechá v proudu vodíku působit hořčík.[1]

Příklady reakcí[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. alkalické kovy
  2. Kovy
  3. Reakce hydroxidů
  4. Reakce rubidia

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.