Chlorid rtuťný
| Chlorid rtuťný | |
|---|---|
 Fotografie | |
 Model krystalové struktury | |
 Vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid rtuťný |
| Triviální název | Kalomel |
| Anglický název | Mercury(I) chloride |
| Německý název | Quecksilber(I)-chlorid |
| Sumární vzorec | Hg2Cl2 |
| Vzhled | Bílá krystalická nebo práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10112-91-1 |
| Indexové číslo | 080-003-00-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 472,09 g/mol |
| Teplota tání | 525 °C |
| Teplota varu | 383 °C (sublimuje) |
| Hustota | 7,150 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,2 mg/100 ml |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | nerozpustný v ethanolu a etheru |
| Struktura | |
| Koordinační geometrie | lineární |
| Tvar molekuly | lineární |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −265 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 196 JK−1mol−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07  GHS09 Varování[1] | |
| R-věty | R22, R36/37/38, R50/53 |
| S-věty | S1/2, S13, S24/25, S46, S60, S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid rtuťný je anorganická sloučenina rtuti se vzorcem Hg2Cl2. V přírodě jej lze vzácně nalézt jako minerál kalomel.[2] Dříve se používal jako projímadlo, ale dnes se již upouští od užívání rtuti ve farmaceutickém průmyslu.[3] Využívá se také při konstrukci referenčních elektrod v elektrochemii.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mercury(I) chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Calomel. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Calomel. www.mindat.org [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online.
- ↑ KOCHÁNKOVÁ, Lucie. Prvky - systematicky d-prvky [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Referentní elektrody. ach.upol.cz [online]. [cit. 2023-05-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid rtuťný na Wikimedia Commons
