Chlorid cesný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Chlorid cesný
Vzhled
Vzhled
Struktura
Struktura
Obecné
Systematický název Chlorid cesný
Sumární vzorec CsCl
Vzhled Bílá hygroskopická krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Vlastnosti
Molární hmotnost 168,36 g/mol
Teplota tání 645 °C
Teplota varu 1 297 °C
Hustota 3,99 g/cm3
Rozpustnost ve vodě 186,5 g/100 ml (20 °C)
250 g/100 ml (80 °C)
270,5 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
Methanol
2,37 g/100 g (0 °C)
3,16 g/100 g (25 °C)
3,53 g/100 g (50 °C)
Ethanol
0,483 g/100 g (0 °C)
0,757 g/100 g (25 °C)
0,968 g/100 g (50 °C)
Struktura
Krystalová struktura krychlová (α-CsCl)
Hrana krystalové mřížky a= 0,411 nm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -443 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 52,63 JK-1mol-1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid cesný je anorganická sloučenina cesia se vzorcem CsCl. Jedná se o typický iontový krystal. V přírodě se nachází jako příměs minerálních vod a v některých minerálech. Průmyslově se tento chlorid získává z polucitu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Medicína[editovat | editovat zdroj]

V medicíně je používán (například obohacený o radioizotopy 137CsCl a/nebo 131CsCl) při léčbě rakoviny a diagnostice infarktu myokardu.

Analýza makromolekul[editovat | editovat zdroj]

Roztok chloridu cesného je používán při separaci makromolekul, nejčastěji DNA, vytvořením koncentračního gradientu chloridu cesného při centrifugaci s dosahovaným přetížením v hodnotách řádově 105 až 106 G. Roztok chloridu cesného se používá proto, že při jeho koncentraci 1,6 až 1,8 g/ml je jeho hustota blízká hustotě DNA. Po několikahodinové centrifugaci při vysokých otáčkách a přetížení kolem 100 000 G se vytvoří koncentrační gradient, kdy vyšší koncentrace je ve větší vzdálenosti od osy, tedy u dna zkumavky. Tento gradient se vytvoří rovnovážným působením protichůdných procesů: difuze a působení odstředivé síly. Makromolekuly DNA potom mohou být odděleny na základě různých proporcí AT : GC: pár AT je lehčí než pár GC, tedy dva různé typy DNA se stejnou délkou ale různým poměrem AT : GC mohou být ultracentrifugací v koncentračním gradientu CsCl odděleny tak, že molekuly s vyšším obsahem párů AT jsou blíže k ose a s vyšším obsahem párů GC jsou blíže ke dnu zkumavky. Analogicky může být rozdělena směs různých typů DNA a/nebo RNA, stejně jako nukleových kyselin od jiných buněčných struktur. V jiných, specializovaných případech mohou být touto metodou odděleny jinak shodné molekuly nukleových kyselin s odlišným obsahem těžších izotopů v důsledku jejich inkorporace při provedení pokusu nebo diagnostické operace.

Chemická analýza[editovat | editovat zdroj]

CsCl je používán též při precipitačních analytických metodách, kdy totožnost analytu je určována podle specifického zbarvení a mikroskopické morfologie vzniklého precipitátu. Mezi jinými oblastmi tato metoda nachází využití také v toxikologických analýzách forenzního lékařství.

Neštěstí[editovat | editovat zdroj]

13. září v roce 1987 došlo k neštěstí v Goiânie (Goiânia v brazilském státě Goiás). Tehdy byl z nemocnice ukraden 93gramový kovový kontejner s vysoce radioaktivním práškem 137CsCl. Později s ním manipulovalo mnoho lidí, následkem čehož čtyři lidé zemřeli a z kolem 112 000 proměřovaných podezřelých u 249 z nich byla nalezena značná kontaminace[1][2]. Při dekontaminační akci byla provedena skrývka na mnoha místech (275 nákladních aut radioaktivního materiálu), zbořeno několik kontaminovaných domů. Neštěstí bylo označeno jako jedno z největších radiačních neštěstí na světě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Radiační neštěstí v Goiânie, IAEA, 1988 (anglicky)
  2. "Columbia Scientists Prepare for a Threat: A Dirty Bomb", The New York Times 8. 7. 2010 (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]