Elektrochemie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Daniell a Michael Faraday
Otto von Guericke vedle svého elektrického generátoru
Luigi Galvani
Alessandro Volta
Jaroslav Heyrovský

Elektrochemie je obor chemie, který zkoumá procesy probíhající na rozhraní elektrod (kovových, polokovových, grafitových) a elektrolytu. Jinými slovy by se dalo říci, že jde o obor zabývající se systémy, v nichž je alespoň jedna složka přítomna ve formě iontů.[1]

Elektrochemie se zabývá vznikem elektricky nabitých částic v roztocích, elektrickou vodivostí roztoků, průběhem chemických reakcí vyvolaných elektrickým proudem, přeměnou elektrické energie na chemickou a obráceně, korozí kovů a dalšími jevy. Jedním ze základních pokusů v elektrochemii jsou elektrody ponořené do elektrolytu, kde vlivem disociace rozpuštěné látky vznikají ionty schopné vést elektrický proud. Elektrolyty jsou především kyseliny, zásady a sole.

Elektrolyty, kde je přenos elektřiny zajišťován ionty, jsou vodiče II. třídy. Kovy, kde je přenos elektřiny zajišťován výhradně elektrony, jsou vodiče I. třídy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

  • Počátky elektrochemie spadají do 16. století. Okolo roku 1550 Angličan Wiliam Gilbert experimentoval s magnetismem a elektřinou. Proslavil se hlavně dílem O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu – Zemi, kde popsal na 600 pokusů s magnety a s elektrickými látkami.[2] Objevil několik metod výroby magnetů. Je označován za otce magnetismu.
  • V roce 1663 sestrojil německý fyzik Otto von Guericke první elektrický generátor, který pro výrobu elektřiny využíval tření.
  • Experimenty Luigiho Galvaniho v roce 1780 s žabími stehýnky, kdy se svaly smršťovaly při kontaktu s různými kovy, poskytly důležitý impuls pro rozvoj elektrochemie.
  • V roce 1799 Alessandro Volta vyrobil první funkční baterii moderní doby.
  • Na konci 18. století Johann Wilhelm Ritter významně přispěl k objevu galvanismu a postavil jednoduchý akumulátor.
  • V roce 1800 angličtí chemici Wiliam Nicholson a Johann Ritter elektrolyticky rozložili vodu na vodík a kyslík.
  • V roce 1832 Michael Faraday formuloval dva základní elektrochemické zákony, které jsou založeny na jeho experimentech. Zavedl termíny elektroda, elektrolyt, anoda, katoda, aniont a kationt.
  • V roce 1886 Paul Héroult a Charles Martin Hall vyvinuli elektrolytickou metodu pro získání hliníku z bauxitu. Metoda byla založena na principech popsaných Faradayem.
  • V roce 1937 sestrojil Arne Tiselius první sofistikovanou elektroforetickou aparaturu a roku 1948 získal Nobelovu cenu za objevy v oblasti elektroforézy proteinů.
  • V roce 1949 byla založena International Society of Electrochemistry (Mezinárodní elektrochemická společnost).
  • V roce 1959 byl český vědec Jaroslav Heyrovský oceněn Nobelovou cenou za chemii za vývoj elektrochemické analytické metody polarografie.
  • Jedním z důležitých objevů 20. století je vývoj palivového článku, zpočátku především pro aplikace ve vesmíru. Vodíkové palivové články byly vyvinuty pro program Apollo, který vedl k přistání na Měsíci v roce 1969. Napájely raketoplán a poskytovaly pitnou vodu pro astronauty.

Důležité oblasti[editovat | editovat zdroj]

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výukové materiály Elektrochemie [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  2. William Gilbert [online]. Techmania Science Center [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]