Elektrochemie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
John Daniell a Michael Faraday

Elektrochemie je obor chemie, který zkoumá procesy probíhající na rozhraní elektrod (kovových nebo polokovových, příp. grafitových) a elektrolytu. Jinými slovy by se dalo říci, že jde o obor zabývající se systémy, v nichž je alespoň jedna složka přítomna ve formě iontů.[1]

Důležité oblasti elektrochemie[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Otto von Guericke vedle svého elektrického generátoru

Počátky elektrochemie spadají do 16. století. Okolo roku 1550 angličan Wiliam Gilbert experimentoval s magnetismem a elektřinou. Díky jeho práci bývá označován jako otec magnetismu. Proslavil se hlavně dílem O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu – Zemi, kde popsal na 600 pokusů s magnety a s elektrickými látkami.[2] Mimo to také objevil několik metod výroby magnetů.

V roce 1663 sestrojil německý fyzik Otto von Guericke první elektrický generátor, který pro výrobu elektřiny využíval tření.

V roce 1800 angličtí chemici Wiliam Nicholson a Johann Ritter elektrolyticky rozložili vodu na vodík a kyslík.

V roce 1832 Michael Faraday formuloval dva základní elektrochemické zákony, které jsou založeny na jeho experimentech.

V roce 1886 Paul Héroult a Charles Martin Hall vyvinuli elektrolytickou metodu pro získání hliníku z bauxitu. Metoda byla založena na principech popsaných Faradayem.

V roce 1937 sestrojil Arne Tiselius první sofistikovanou elektroforetickou aparaturu a roku 1948 získal Nobelovu cenu za jeho práci v oblasti elektroforézy proteinů.

V roce 1949 byla založena International Society of Electrochemistry (Mezinárodní elektrochemická společnost).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výukové materiály Elektrochemie [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  2. William Gilbert [online]. Techmania Science Center [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]