Sulfid barnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sulfid barnatý
Krystalová struktura sulfidu barnatého  __ Ba2+     __ S2-
Krystalová struktura sulfidu barnatého
__ Ba2+     __ S2-
Obecné
Systematický název Sulfid barnatý
Anglický název Barium sulfide
Německý název Bariumsulfid
Sumární vzorec BaS
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 244-214-4
PubChem
ChEBI
Vlastnosti
Molární hmotnost 169,40 g/mol
Teplota tání 1 200 °C
Hustota 4,332 g/cm3 (0 °C)
4,25 g/cm3 (15 °C)
Index lomu nD= 2,155
Rozpustnost ve vodě 2,88 g/100 ml (0 °C)
4,89 g/100 ml (10 °C)
7,86 g/100 ml (20 °C)
10,38 g/100 ml (30 °C)
14,89 g/100 ml (40 °C)
27,7 g/100 ml (60 °C)
49,9 g/100 ml (80 °C)
60,3 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol (málo)
ethanol (ne)
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a=636 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -460 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 78,2 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -456 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,291 5 JK-1g-1
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R20/22, R31, R50
S-věty (S2), S28, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
3
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid barnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BaS. Chalkogenidy kovů alkalických zemin jsou nyní intenzivně studovány jako kandidáti na krátkovlnné emitery pro elektronické displeje.[1] BaS se považuje za nejdůležitější syntetickou sloučeninu barya, je prekurzorem BaCO3 a pigmentu lithoponu (ZnS/BaSO4).[2]

Objevení, výroba, vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Jako první sulfid barnatý připravil Vincentius (či Vincentinus) Casciarolus (nebo Casciorolus, 1571-1624) postupem, který je dnes znám jako „karbotermická redukce“. Místo uhlíku však použil mouku:[3]

BaSO4 + 2 C → BaS + 2 CO2

Látka byla díky své fosforescenci výjimečná a mnoho alchymistů a chemiků pak experimentovalo s materiálem známým jako Lapis Boloniensis (česky „boloňský kámen“) či Chrysolapis.[4][5][6]

Andreas Sigismund Marggraf ukázal, že kalcit a sádra nejsou příliš vhodné pro výrobu boloňského kamene (na rozdíl od fluoritu), nakonec došel k závěru, že materiálem, ze kterého je boloňský kámen vyroben, je síran vápenatý.[7]

BaSO4 je k dispozici v podobě běžného nerostu barytu.

Sulfid barnatý taje při 1 200 °C, krystalizuje ve struktuře charakteru NaCl. Je bezbarvý, ovšem podobně jako jiné sulfidy se často vyskytuje v nečistých zbarvených formách. Nyní se vyrábí vylepšenou verzí Casciarolova postupu: místo mouky se používá koks.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

BaS je jedovatý. Při kontaktu s vodou se (podobně jako u některých jiných sulfidů) uvolňuje velmi toxický plyn sulfan. Problémem může být záměna za síran barnatý, který je neškodný a podává se ve velkém množství jako rentgenová kontrastní látka. Pokud se omylem použije sulfid barnatý, způsobí to smrtelnou otravu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium sulfide na anglické Wikipedii.

  1. Vij, D. R.; Singh, N. "Optical and electrical properties of II-VI wide gap semiconducting barium sulfide" Proceedings of SPIE (1992), 1523 (Conf. Phys. Technol. Semicond. Devices Integr. Circuits, 1992), 608-12.
  2. Holleman, A. F.; Wiberg, E. "Inorganic Chemistry" Academic Press: San Diego, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
  3. F. Licetus, Litheosphorus, sive de lapide Bononiensi lucem in se conceptam ab ambiente claro mox in tenebris mire conservante, Utini, ex typ. N. Schiratti, 1640. See http://www.chem.leeds.ac.uk/delights/texts/Demonstration_21.htm
  4. Lapis Boloniensis [online]. www.zeno.org. [1]. (anglicky) 
  5. (1714) Trait℗e universel des drogues simples. 
  6. (1814) Recreations in mathematics and natural philosophy ... 
  7. (1767) Chymische Schriften. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.