Sulfid kademnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sulfid kademnatý
Cadmium sulfide.jpg
Obecné
Systematický název Sulfid kademnatý
Ostatní názvy kadmiová žluť
Anglický název Cadmium sulfide
Německý název Cadmiumsulfid
Sumární vzorec CdS
Vzhled žlutý prášek
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 215-147-8
Indexové číslo 048-010-00-4
UN kód 2570
Vlastnosti
Molární hmotnost 144,48 g/mol
Teplota varu 1 750 °C (10 MPa)
Teplota sublimace 980 °C (v dusíku)
Hustota 4,82 g/cm³ (20 °C)
Index lomu n= 2,506
nDm= 2,529
Tvrdost 3 - 3,5
Rozpustnost ve vodě 0,000 13 g/100 ml (18 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztok čpavku (málo)
Součin rozpustnosti 7,9•10-27 (α)
3,8•10-12 (β)
Měrná magnetická susceptibilita -4,31·10-6 cm3g-1
Krystalová struktura šesterečná (α)
krychlová plošně centrovaná (β)
Hrana krystalové mřížky α-modifikace
a= 413,1 pm
c= 669,1 pm
β-modifikace
a= 582,5 pm
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -161,9 kJ/mol (α)
-144,3 kJ/mol (α)
Standardní molární entropie S° 64,9 JK-1mol-1 (α)
71,1 JK-1mol-1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -156,5 kJ/mol (α)
Izobarické měrné teplo cp 0,302 9 J K-1 g-1 (α)
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R22, R45, R48/23/25, R50/53, R62, R63, R68
S-věty S45, S53, S61
H-věty H350 H341 H361fd H372 H302 H413
NFPA 704
NFPA 704.svg
 
 
 
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid kademnatý je anorganická sloučenina síry a kadmia se vzorcem CdS. Má podobu žluté tuhé látky.[1] Vyskytuje se v přírodě v podobě vzácných nerostů greenockitu a hawleyitu, mnohem rozšířenější je však jako příměs v podobně strukturovaných zinkových rudách sfaleritu a wurtzitu, které jsou hlavními zdroji kadmia. Protože lze sulfid kademnatý snadno izolovat a čistit, je základním zdrojem kadmia pro všechny komerční aplikace.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

CdS se používá hlavně jako pigment.[2]

Sulfid a selenid kademnatý se používají při výrobě fotorezistorů citlivých ve viditelné a krátkovlnné infračervené oblasti.

Ve formě tenkého filmu lze CdS kombinovat s jinými vrstvami pro použití v některých typech solárních článků.[3] Byl také jedním z prvních polovodičových materiálů použitých pro tenkovrstvé tranzistory (TFT).[4] Ovšem zájem o použití CdS pro TFT podstatně opadl po rozvoji technologie amorfního křemíku koncem 70. let 20. století.

Pigment[editovat | editovat zdroj]

CdS je znám jako kadmiová žluť[1] (CI pigmentová žluť 37[5]). Přidáním různých množství selenu v podobě selenidu kademnatého lze získat celou škálu barev, například CI pigmentovou oranž 20 nebo CI pigmentovou červeň 108.[5]

Syntetické kademnaté pigmenty založené na sulfidu kademnatém jsou cenné pro svou dobrou tepelnou stabilitu, odolnost vůči světlu, povětrnostním vlivům a působení chemikálií a pro vysokou opacitu.[6]

Všeobecná komerční dostupnost sulfidu kademnatého ve 40. letech 19. století vedla k jeho častému používání umělci, zejména Van Goghem, Monetem (v jeho londýnské sérii a dalších dílech) a Matissem (Bathers by a river 1916–1919).[7] Přítomnost kadmia v barvách se používá k odhalování padělků maleb, jejichž originály byly namalovány před 19. stoletím.[8] CdS se používá jako pigment i v plastech.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium sulfide na anglické Wikipedii.

  1. a b c Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
  2. Karl-Heinz Schulte-Schrepping, Magnus Piscator "Cadmium and Cadmium Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2007 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a04 499.
  3. H. Zhao et al, "The effect of impurities on the doping and VOC of CdTe/CdS thin film solar cells", Thin Solid Films, Vol. 517, No. 7 (2009) pp. 2365-2369, DOI:10.1016/j.tsf.2008.11.041
  4. P.K. Weimar, "The TFT a new thin-film transistor", Proc. IRE, Vol. 50, No. 6 (1962) pp. 1462-1469, DOI: 10.1109/JRPROC.1962.288190
  5. a b R. M. Christie 2001 Colour Chemistry, p. 155 Royal Society of Chemistry ISBN 0-85404-573-2
  6. a b Hugh MacDonald Smith(2002). High Performance Pigments. Wiley-VCH. ISBN 3527302042. 
  7. Sidney Perkowitz, 1998, Empire of Light: A History of Discovery in Science and Art Joseph Henry Press, ISBN 0-309-06556-9
  8. W. Stanley Taft, James W. Mayer, Richard Newman, Peter Kuniholm, Dusan Stulik (2000) The Science of Paintings, Springer, ISBN 0-387-98722-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.