Sulfid zinečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sulfid zinečnatý
Struktura poměrně obvyklá, vyskytuje se ve sfaleritu

Struktura poměrně obvyklá, vyskytuje se ve sfaleritu

Struktura nepříliš obvyklá, vyskytuje se ve wurtzitu

Struktura nepříliš obvyklá, vyskytuje se ve wurtzitu

Obecné
Systematický název Sulfid zinečnatý
Ostatní názvy Sfalerit, Wurtzit
Sumární vzorec ZnS
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo RTECS VZ4725000
Vlastnosti
Molární hmotnost 97,474 g/mol
Teplota tání 1 185 °C (sublimace)
Hustota 4,1 g/cm3
Rozpustnost ve vodě Velice málo rozpustný; nerozpustný v zasaditém prostředí
Struktura
Krystalová struktura Krychlová
Bezpečnost
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
 
Teplota vznícení Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid zinečnatý (zastarale sirník zinečnatý) je anorganická sůl sulfanu a hydroxidu zinečnatého se vzorcem ZnS. Jedná se o bílou, krystalickou látku (navzdory tomu, že sfalerit je tmavý, nepodobá se sfaleritu), která není rozpustná ve vodě, podobně jako většina sulfidů.

Výroba a reakce[editovat | editovat zdroj]

Tuto látku je možno vyrábět reakcí zinečnatých solí, nejlépe rozpuštěných v rozpouštědle, a sulfidů alkalických kovů. Tato reakce se využívá v analytické chemii, vzniká bílá sraženina. Můžeme si uvést například reakci sulfidu sodného (Na2S) se síranem zinečnatým (ZnSO4), za vzniku sulfidu zinečnatého a síranu sodného (Na2SO4):
Na2S (aq) + ZnSO4 (aq) → ZnS (s) + Na2SO4 (aq) Průmyslově je možno tuto látku vyrábět reakcí síry s kovovým zinkem, podle rovnice:
S8 + 8 Zn → 8 ZnS
Tato látka se především využívá na výrobu kovového zinku z přírodního sulfidu zinečnatého, který je obsažen ve sfaleritu. Reakce probíhá ve dvou stupních. Nejprve vznikne se vzdušným kyslíkem oxid zinečnatý a oxid siřičitý, který se musí zachycovat odsiřovacím zařízením, následně se z oxidu uhlíkem vyredukuje kovový zinek:
2 ZnS + 3 O2 → 2 ZnO + 2 SO2
2 ZnO + C → 2 Zn + CO2
Při této reakci nevzniká příliš čistý kov, dostatečně na galvanické pokovování, ale ne na chemické využití, jelikož je skoro vždy kontaminován železem, olovem, cínem, kadmiem, sírou, uhlíkem, stopami stříbra, manganu a jinými látkami. Pro chemické a farmaceutické využití se používá zinek přečištěný různými chemickými procesy.
Tato látka se silnějšími kyselinami reaguje za vzniku sirovodíku:
ZnS + 2HCl → H2S + ZnCl2
Jelikož vznikající sulfan je toxický, řadí se ZnS mezi mírně nebezpečné látky (viz NFPA). Při požití by tato látka v žaludku reagovala se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou, tato reakce však probíhá pomalu.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se především využívá na výrobu zinku, rovnice je zmíněna výše. Tato látka funguje ve směsi s mědí jako luminofor. Je to levný luminofor, a poměrně slabý. Obrázek níže porovnává sulfid zinečnatý a hlinitan strontnatý (se sloučeninami europia a dysprosia). Fotografie je pořízena po jedné minutě svícení. Je patrné, je hlinitan strontnatý je silnější luminofor.
Po 1 minutě ve tmě. Sulfid zinečnatý je vlevo.
Aby luminiscence probíhala, je potřeba dodat aktivátory. Pokud je použito kovové stříbro, směs svítí modrým světlem o vlnové délce 450 nm. Kovový mangan svítí oranžovo-červeně, o vlnové délce asi 590 nm. Měď způsobuje poměrně dlouho svítící zelené světlo, a je použita na obrázku.
Sulfid zinečnatý se používá jako pigment.