Sulfid olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sulfid olovnatý
Sulfid olovnatý.PNG
Obecné
Systematický název Sulfid olovnatý
Anglický název Lead(II) sulfide
Německý název Blei(II)-sulfid
Sumární vzorec PbS
Vzhled hnědočerný prášek
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 239,30 g/mol
Teplota tání 1 114 °C
Teplota varu 1 390 °C
Hustota 7,58 g/cm³ (20 °C)
Index lomu nD= 3,921 (20 °C)
Tvrdost 2,5 - 2,75
Rozpustnost ve vodě 0,000 086 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
koncentrované silné kyseliny
Součin rozpustnosti 2,51•10-27
Relativní permitivita εr 17,9 (15 °C)
Měrný elektrický odpor -3,2 Ώm
Struktura
Krystalová struktura kubická plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky a= 592,3 až 593,6 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -94,37 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 91,2 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -92,74 kJ/mol
Bezpečnost
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R61, R20/22, R33, R62, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Sulfid olovnatý (chemický vzorec PbS) je hnědočerná práškovitá látka, nerozpustná ve vodě, rozpustná pouze v roztocích silných koncentrovaných kyselin. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu galenitu, který patří k významným rudám olova.

Reakce a využití[editovat | editovat zdroj]

Pražením lze sulfid olovnatý převést na oxid olovnatý PbO a oxid siřičitý SO2 a následně redukcí uhlíkem (koksem) se získá olovo, čehož se právě využívá při výrobě olova z galenitu.

2 PbS + 3 O2 → 2 PbO + 2 SO2
PbO + C → Pb + CO

Sulfid olovnatý lze připravit srážením rozpustných solí olovnatých roztokem alkalického sulfidu nebo sulfanem, působením sulfanu na olovo nebo přímo slučováním olova se sírou za vyšší teploty.

Pb2+ + Na2S → PbS + 2 Na+ nebo Pb2+ + H2S → PbS + 2 H+
Pb + H2S → PbS + H2
Pb + S → PbS

Velmi dlouho se využíval sulfid olovnatý jako černý pigment, ale nyní se využívá nejvíce pro své polovodičové vlastnosti. Využívá se na detekci prvků v různých infračervených detektorech.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Olovnaté sloučeniny jsou pro organismy normálně vysoce toxické, ovšem sulfid olovnatý je díky extrémně nízké rozpustnosti ve vodě a poměrně vysoké netečnosti vůči kyselinám netoxická sloučenina olova. Nebezpečným se stává po reakci s koncentrovanou kyselinou dusičnou, při reakci totiž vzniká rozpustný dusičnan olovnatý Pb(NO3)2 a navíc vysoce toxický sulfan H2S.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) sulfide na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.