Dusičnan olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dusičnan olovnatý
Dusičnan olovnatý
Obecné
Systematický název Dusičnan olovnatý
Anglický název Lead(II) nitrate
Německý název Blei(II)-nitrat
Sumární vzorec Pb(NO3)2
Vzhled bílé krystalky nebo prášek
Identifikace
UN kód 1469
Vlastnosti
Molární hmotnost 331,2 g/mol
Molární koncentrace cM 1,432 mol/dm3 (34% roztok)
Teplota rozkladu 470 °C
Hustota 4,535 g/cm3 (20 °C)
1,394 7 g/cm3 (20 °C, 34% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 1,454 cP (20 °C, 34% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 1,041 cS (20 °C, 34% roztok)
Index lomu nD= 1,781 85 (20 °C)
nD= 1,385 0 (20 °C, 34% roztok)
Rozpustnost ve vodě 39,84 g/100 ml (0 °C)
55,73 g/100 ml (20 °C)
82,27 g/100 ml (50 °C)
91,42 g/100 ml (60 °C)
127 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
1,42 g/100 ml
ethanol
0,04 g/100 ml
glycerol
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
4,39 g/100 ml (0 °C)
5,46 g/100 ml (25 °C)
Relativní permitivita εr 37,7 (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -2,80 \cdot 10-6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 785,68 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -449,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 217,9 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -256,9 kJ/mol
Bezpečnost
Oxidující
Oxidující (O)
Toxický
Toxický (T)
R-věty R61, R20/22, R33, R62, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61

GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09

H-věty H360Df H332 H302 H373 H410
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
1
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Dusičnan olovnatý je ve vodě dobře rozpustná olovnatá sůl kyseliny dusičné, se vzorcem Pb(NO3)2, kde oxidační číslo olova +II. Je to značně jedovatá chemická látka. Tato látka se v 19. století se tato látka vyráběla v Evropě a USA za účelem výroby olovnatých pigmentů. Postupně však byly nahrazovány netoxickými barvivy, zejména oxidem titaničitým, tzv. titanovou bělobou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1597 německý alchymista Andreas Libavius popsal látku, kterou nazval calx plumb dulcis, „sladké olovo“ díky chuti této látky. Následně se tato látka využívala na výrobů různých pigmantů, zejména chromová žluť (chroman olovnatý PbCrO4). Z dusičnanu olovnatého se taky připravoval azid olovnatý Pb(N3)2. Tato látka se používala na výrobu tetraethylolova, látky, která se přidávala do olovnatých benzínů na zvýšení oktanového čísla. Na jiné účely se tato látka moc nepoužívala, kupříkladu ve spojených státech byla spotřeba této látky, roku 1974 se ročně průmyslově spotřebovávalo jen 642 tun na jiné účely, než na výrobu barviv a olovnatých benzínů.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Výroba je velice jednoduchá, výdoba probíhá reakcí kovového olova s kyselinou dusičnou. Záleží na koncentraci kyseliny dusičné. Při použití velice koncentrované kyseliny dusičné vzniká jako vedlejší produkt oxid dusičitý a voda, při použití zředěnější vzniká oxid dusnatý a voda, a při použití velice zředěného roztoku kyseliny dusičné vzniká jako vedlejší produkt dusičnan amonný. Následující reakce platí pro koncentrovanou kyselinu dusičnou:

Pb + 4HNO3H2O + NO2 + Pb(NO3)2

 

 

 

 

Popřípadě lze využít uhličitan, sulfid či oxid, ale průmyslově se však využívá nejčastěji kovové olovo. Reakce by probíhaly takto:

PbO + 2 HNO3H2O + Pb(NO3)2

 

 

 

 

PbS + 2 HNO3H2S + Pb(NO3)2

 

 

 

 

PbCO3 + 2 HNO3H2O + CO2 + Pb(NO3)2

 

 

 

 

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Při zahřívání nad 470 °C (nad 743 K) dochází k rozpadu na oxid dusičitý, oxid olovnatý a kyslík, proto je společně jako ostatní dusičnany dobrým oxidačním činidlem.

2 Pb(NO3)2 → 2 PbO + 4 NO2 + O2

 

 

 

 

S vodným roztokem dusičnanu olovnatého se provádí pokus zvaný „zlatý déšť“. Dusičnan olovnatý reaguje s vodným roztokem jodidu draselného, přičemž vznikají žluté krystalky jodidu olovnatého. Vzniklý dusičnan draselný není vidět, jelikož zůstane rozpuštěný ve vodě.

Pb(NO3)2 (aq) + 2 KI (aq) → 2 KNO3 (aq) + PbI2 (s)

 

 

 

 

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

V případě požití může nastat akutní otrava olovem. Dusičnan olovnatý je považován za pravděpodobný karcinogen (karcinogen 2A), a je spojován s rakovinou ledvin, mozku, plic a rakoviny prsu. Olovo je neurotoxické, reaguje s enzymy obsahujícími cystein, a taky reaguje s enzymy obsahující zinek, sráží bílkoviny a u těhotných žen může poškodit plod. Únik látky do přírody představuje vážný problém, avšak existují výzkumy, které zkoumají, jak zachytit sloučeniny olova. Nejefektivnější se zatím zdá být aktivní uhlí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.