Kovy alkalických zemin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z 2. skupina)
Skočit na: Navigace, Hledání
Kovy alkalických zemin
  ns2
 
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
IUPAC skupina 2
CAS skupina II. A
Obecná elektronová konfigurace ns2
Počet valenčních elektronů 2

Kovy alkalických zemin jsou členy 2. skupiny periodické tabulky. Mezi kovy alkalických zemin patří beryllium, hořčík, vápník, stroncium, baryum a radium.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Kovy alkalických zemin

Beryllium a hořčík se velmi liší svými vlastnostmi od kovů alkalických zemin. Berylium je tvrdé (rýpe do skla), ale křehké (za normální teploty) a poměrně těžce tavitelné. Za červeného žáru je tažné. Špatně vede elektrický proud a teplo. Hořčík je svými vlastnosti jakýsi přechod mezi beryliem a kovy alkalických zemin. Je středně tvrdý, lehký, tažný kov, těžší než voda, vede hůře elektrický proud a teplo. Hořčík lze díky jeho dobré tažnosti snadno válcovat na plechy a dráty. Ostatní kovy alkalických zemin mají podobné vlastnosti, s rostoucím protonovým číslem se samosebou liší výrazně svou hmotností. Jsou tedy poměrně měkké, reaktivní kovy, který se svými vlastnostmi více podobá vlastnostem alkalických kovů. V kapalném amoniaku se rozpouští za vzniku tmavěmodrých až černých roztoků. Patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Nejsou sice tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale je lepší je uchovávat pod petrolejem. Soli kovů alkalických zemin barví plamen.

Reaktivita[editovat | editovat zdroj]

Reaktivita se u kovů alkalických zemin velmi výrazně mění. Nejméně reaktivní je beryllium a nejvíce reaktivní je radium. Beryllium je na suchém vzduchu stabilní. S vodou reaguje pouze na povrchu a pokrývá se tenkou vrstvou oxidu berylnatého, oxidace dále za normální teploty neprobíhá. Hořčík reaguje za normální teploty pomalu s kyslíkem i s vodou. Na suchém vzduchu se postupně pasivuje a lze jej takto uchovávat i poměrně dlouhou dobu. S vodou reaguje hořčík za normální teploty velmi pomalu za vzniku hydroxidu hořečnatého. Při vyšší teplotě se hořčík slučuje velmi ochotně téměř se všemi prvky a i s některými sloučeninami. Kovy alkalických zemin jsou velmi reaktivní, reagují za pokojové teploty s kyslíkem i vodou a při zahřátí se snadno slučují i s jinými prvky.

Výskyt v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Všechny kovy alkalických zemin se v přírodě vyskytují v podobě svých sloučenin. Jelikož tyto sloučeniny nejsou iontového charakteru, tak se na rozdíl od alkalických kovů vyskytují především jako minerály, které vytváří povrch naší planety. To platí především pro hořčík a vápník, které patří mezi deset nejzastoupenějších prvků na naší planetě a vytváří dokonce celá pohoří - např. Dolomity. Kovy alkalických zemin se až na beryllium také v malém množství vyskytují v mořské vodě, odkud se dají získávat. Jejich hlavní zdroje jsou však v přírodě jejich minerály.

Získávání a výroba[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo řečeno, tak se kovy alkalických zemin získávají především z hornin nebo jejich minerálů. Vápník a hořčík lze díky jejich větší koncentraci v mořské vodě získávat také odtud. Získávání kovů z mořské vody je popsáno na stránce o alkalických kovech. Z hornin se kovy získávají především pražným způsobem, při kterém se nerost rozloží na oxid kovu a odtud se vyredukuje. Oxidy kovů alkalických zemin se redukují hliníkem. nebo křemíkem. Hořčík se získává především elektrolýzou taveniny chloridu hořečnatého nebo redukcí oxidu hořečnatého křemíkem. Beryllium se získává redukcí fluoridu berylnatého hořčíkem.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Z elementárních kovů má největší využití beryllium, které se používá jako součást moderátorových tyčí v jaderné energetice, ve slitinách s mědí v elektrotechnice a v podobě dalších velmi pevných a lehkých slitin ke konstrukci letadel a vesmírných raket. Jako elementární kov se také využívá hořčík a to zejména v podobě svých slitin s hliníkem, mědí a dalšími kovy, dále se využívá jako dobré redukční činidlo k redukci jiných kovů z jejich sloučenin a v ohňostrojích k zesílení světelného efektu, protože při jeho hoření vzniká velmi intenzivní bílé světlo. Kovy alkalických zemin nemají ve své nesloučené podobě prakticky žádné významné využití. V podobě svých sloučenin však patří k velmi využívaným prvkům.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]