Uhličitan barnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uhličitan barnatý
Práškový uhličitan barnatý
Práškový uhličitan barnatý
BaCO3.png
Obecné
Systematický název uhličitan barnatý
Latinský název Barii carbonas
Barium carbonicum
Anglický název Barium carbonate
Německý název Bariumcarbonat
Sumární vzorec BaCO3
Vzhled bílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 208-167-3
Indexové číslo 056-003-00-2
UN kód 1564
SMILES [Ba+2].[O-]C([O-])=O
InChI 1S/CH2O3.Ba/c2-1(3)4;/h(H2,2,3,4);/q;+2/p-2
Číslo RTECS CQ8600000
Vlastnosti
Molární hmotnost 197,34 g/mol
Teplota tání 1 740 °C (9,0 MPa)
Teplota rozkladu 1 450 °C
Teplota změny krystalové modifikace 811 °C (γ → β)
982 °C (β → α)
Hustota 4,43 g/cm3 (α)
4,286 5 g/cm3 (γ)
Index lomu a= 1,592
b= 1,676
c= 1,677
Tvrdost 3,5
Rozpustnost ve vodě 0,002 2 g/100 ml (18 °C)
0,006 5 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
vodný roztok NH4Cl
kyseliny
Součin rozpustnosti 5,13×10−9
Relativní permitivita εr 5,42
Měrná magnetická susceptibilita -3,393×10−6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura krychlová (α)
šesterečná (β)
kosočtverečná (γ)
Hrana krystalové mřížky modifikace γ
a= 643,0 pm
b= 890,4 pm
c= 531,4 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -1 216,3 kJ/mol
-1 214,78 kJ/mol (roztok)
Standardní molární entropie S° 112,1 JK-1mol-1
47,3 JK-1mol-1 (roztok)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -1 137,6 kJ/mol
-1 088,64 kJ/mol (roztok)
Izobarické měrné teplo cp 0,432 5 JK-1g-1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
H-věty H302
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R22
S-věty S2 S24/25
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Uhličitan barnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BaCO3, barnatá sůl kyseliny uhličité. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostu witheritu. Používá se jako rodenticid, do cihel, keramických glazur a cementů.

Krystalické modifikace[editovat | editovat zdroj]

Witherit

Uhličitan barnatý krystalizuje ve 3 rozdílných krystalických modifikacích, které se označují jako modifikace α, modifikace β a modifikace γ. Modifikace α je nejstabilnější a za vyšší teploty na ni přechází zbývající 2. Má krychlovou (kubickou) strukturu. Modifikace β je méně stabilní než α, ale stabilnější než γ. Krystaly v ní mají šesterečné (hexagonální) uspořádání. Modifikace γ krystalizujekosočtverečném (orthorhombickém) systému. Krystaly jsou neměnně zdvojeny do skupin po třech, takže tvoří pseudošestistěn, který trochu připomíná bipyramidální krystaly křemene. Čela jsou obvykle hrubá a vodorovně brázděná. V této modifikaci krystaluje minerál witherit a je nejméně stabilní.

Výskyt v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Minerál witherit je pojmenován po Williamu Witheringovi, který ho v roce 1784 chemicky odlišil od barytů. Vyskytuje se v žilách olověné rudy u Hexhamu v Northumberlandu, Alstonu v Cumbrii, Anglezarku, poblíž Chorley v Lancashire a na několika dalších místech. Witherit lze snadno převést na síran barnatý působením vody s obsahem síranu vápenatého, proto jsou krystaly witheritu často pokryty krustou barytu. Witherit je hlavním zdrojem barnatých solí a ve významnějších množstvích se těží v Northumberlandu.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Uhličitan barnatý se komerčně vyrábí ze sulfidu barnatého, buď pomocí uhličitanu sodného při 60 až 70 °C nebo průchodem oxidu uhličitého při 40 až 90 °C.

V prvním procesu (sodném) se tuhý nebo rozpuštěný uhličitan sodný přidává do roztoku, sraženina uhličitanu barnatého se odfiltruje, propere a vysuší.[1]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Uhličitan barnatý reaguje s kyselinami, například kyselinou chlorovodíkovou, za vzniku oxidu uhličitého, vody a rozpustných solí barya, například chloridu barnatého:

Reakce s kyselinou sírovou je však slabá, protože síran barnatý je prakticky nerozpustný.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Uhličitan barnatý se široce používá v keramickém průmyslu jako součást glazur. Působí jako tavidlo, zmatňující a krystalizační činidlo, s některými barevnými oxidy také tvoří unikátní barvy, které nelze snadno získat jiným způsobem. Takové použití je poněkud kontroverzní, protože existují názory, že se může z glazur vyplavovat do jídel a nápojů. Pro bezpečnější použití se často využívá fritovaná forma BaO.

U cihel, dlaždic a v průmyslu kameniny a keramiky se uhličitan barnatý přidává do hlíny s cílem vysrážet rozpustné soli (síran vápenatý a hořečnatý) a způsobit eflorescenci.

Uhličitan barnatý se používá jako rodenticid, při výrobě skla a porcelánu, dříve také při rafinaci cukru. Využívá se i pro ovládání poměru chromanu k síranu v lázních pro elektrochemické chromování.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium carbonate na anglické Wikipedii.

  1. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
  2. WHITELAW, G.P.. Standard Chrome Bath Control [online]. finishing.com, 2003-10-25, [cit. 2006-11-29]. [1]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.