Fluorid rtuťný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid rtuťný
Obecné
Systematický název Fluorid rtuťný
Anglický název Mercury(I) fluoride
Německý název Quecksilber(I)-fluorid
Sumární vzorec Hg2F2
Vzhled žluté krychlové krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS
Číslo EC (enzymy) 237-747-9
PubChem
SMILES F[Hg][Hg]F
InChI 1S/2FH.2Hg/h2*1H;;/q;;2*+1/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost 439,177 g/mol
Teplota tání 570 °C
Hustota 8,37 g/cm3 (pevné skupenství)
Součin rozpustnosti 3,1 . 10−6[1]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-věty H300 H310 H330 H373 H410
P-věty P260 P301+310 P304+340 P320 P330 P361 P405 P501
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
4
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid rtuťný je chemická sloučenina rtuti a fluoru se vzorcem Hg2F2.[2] Skládá se z malých žlutých krystalů krychlového tvaru, které na světle černají.[3]

Syntéza[editovat | editovat zdroj]

Fluorid rtuťný se připravuje reakcí uhličitanu rtuťného s kyselinou fluorovodíkovou:

Hg2CO3 + 2 HF → Hg2F2 + CO2 + H2O

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Fluorid rtuťný po přidání do vody hydrolyzuje na elementární kapalnou rtuť, oxid rtuťnatý a kyselinu fluorovodíkovou:[3]

Hg2F2 + H2O → Hg + HgO + 2 HF

Lze jej použít ve Swartsově reakci k přeměně halogenalkanů na alkylfluoridy:[4]

2 R-X + Hg2F2 → 2 R-F + Hg2X2

kde X = chlor, brom či jod

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Buňka Hg2F2 s fluoridy ze sousedních molekul koordinujících atomy Hg

Stejně jako ostatní rtuťné sloučeniny, které obsahují lineární jednotky X-Hg-Hg-X, obsahuje Hg2F2 lineární jednotky FHg2F s délkou vazby Hg-Hg 251 pm (délka Hg-Hg v kovu je 300 pm) a délkou vazby Hg-F 214 pm.[5] Celková koordinace každého atomu rtuti je deformovaný osmistěn.[5] Sloučenina se často formuluje jako Hg 2+
2
  2F.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mercury(I) fluoride na anglické Wikipedii.

  1. RUMBLE, John. CRC Handbook of Chemistry and Physics. 99. vyd. [s.l.]: CRC Press, 2018. ISBN 978-1138561632. S. 5–189. (anglicky) 
  2. HRNČÍŘ, Jan. Sloučeniny [online]. Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. 
  3. a b PERRY, Dale L.; PHILLIPS, Sidney L. Handbook of Inorganic Compounds. [s.l.]: CRC Press, 1995. "Mercury(I)+fluoride"&pg=PA256&redir_esc=y#v=snippet&q="Mercury(I)%20fluoride"&f=false Dostupné online. ISBN 0-8493-8671-3. S. 256. 
  4. BEYER, Hans; WALTER, Wolfgang; LLOYD, Douglas. Beyer/Walter Organic Chemistry. [s.l.]: Horwood Publishing "Mercury(I)+fluoride"&pg=PA136&redir_esc=y Dostupné online. ISBN 1-898563-37-3. S. 136. 
  5. a b WELLS, Alexander Frankj. Structural Inorganic Chemistry. 5. vyd. Oxford: Clarendon Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-19-855370-6. 
  6. COTTON, F. Albert; WILKINSON, Geoffrey; MURILLO, Carlos A., Manfred Bochmann. Advanced Inorganic Chemistr. 6. vyd. New York: Wiley-Interscience, 1999. Dostupné online. ISBN 0-471-19957-5.