Oxid rtuťnatý
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
| Oxid rtuťnatý | |
|---|---|
| |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid rtuťnatý |
| Ostatní názvy | Rtutilka |
| Anglický název | Mercury(II) oxide |
| Německý název | Quecksilber(II)-oxid |
| Sumární vzorec | HgO |
| Vzhled | červený prášek (α) žlutý prášek (β) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 21908-53-2 |
| UN kód | 1641 |
| Číslo RTECS | OW8750000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 216,589 4 g/mol |
| Teplota rozkladu | 500 °C |
| Hustota | 11,21 g/cm³ (α) 11,15 g/cm³ (β) |
| Index lomu | α-modifikace nLia= 2,37 nLib= 2,5 nLic= 2,65 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,005 3 g/100 ml (25 °C) 0,039 5 g/100 ml (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyseliny zásady (ne) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −2,996×10−6 cm3g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná (α) klencová (β) šesterečná (γ) |
| Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 660,8 pm b= 551,8 pm c= 351,9 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −90,83 kJ/mol (α) −90,46 kJ/mol (β) −89,5 kJ/mol (γ) |
| Standardní molární entropie S° | 70,29 J K−1 mol−1 (α) 71,1 J K−1 mol−1 (β) 73,6 J K−1 mol−1 (γ) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −58,555 kJ/mol (α) −58,425 kJ/mol (β) −58,24 kJ/mol (γ) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,203 4 J K−1 g−1 (α) |
| Bezpečnost | |
 Nebezpečný pro životní prostředí (N)  Vysoce toxický (T+) | |
| R-věty | R26/27/28, R33, R35, R50/53 |
| S-věty | S1/2, S13, S26, S28, S37/39, S45, S60, S61 |
| NFPA 704 |  1
3
0
|
| Teplota vznícení | nehořlavý |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid rtuťnatý (HgO), archaicky rtutilka je anorganická sloučenina vyskytující se ve dvou formách: červené a žluté. Žlutý oxid rtuťnatý se připravuje smíšením roztoku chloridu rtuťnatého a hydroxidu sodného (vzniká oxid rtuťnatý, chlorid sodný a voda). Červená forma vzniká přípravou na tzv. suché cestě - termickým rozkladem anorganických nebo organických solí. Vyskytuje se v přírodě v podobě minerálu montroyditu, který krystaluje ve stejné mřížce jako červená modifikace.
Užití[editovat | editovat zdroj]
Někdy se využívá pro přípravu rtuti, protože se snadno rozkládá. Slouží jako materiál anod ve rtuťových bateriích. Používá se jako antiseptická přísada do očních přípravků.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
