Fluorid dioxygenylu
| Fluorid dioxygenylu | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid dioxygenylu |
| Anglický název | Dioxygen difluoride |
| Německý název | Disauerstoffdifluorid |
| Sumární vzorec | O2F2 |
| Vzhled | oranžová pevná látka nebo červená kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7783-44-0 |
| PubChem | 123257 |
| SMILES | FOOF |
| InChI | InChI=1S/F2O2/c1-3-4-2 Key: REAOZOPEJGPVCB-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 69,996 g/mol |
| Teplota tání | −154 °C (−245 °F; 119 K) |
| Teplota varu | −57 °C (−71 °F; 216 K) |
| Hustota | 1.45 g/cm3 (při teplotě varu) |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 19,2 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 277,2 J/(mol·K) |
| Měrné teplo | 62,1 J/(mol·K) |
| Bezpečnost | |
 GHS03  GHS05  GHS06  GHS09 | |
| NFPA 704 |  0
4
4
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid dioxygenylu je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem O2F2. Fluorid dioxygenylu je oranžově zbarvená pevná látka, která při −163 °C taje na červenou kapalinu. Fluorid dioxygenylu je extrémně silné oxidační činidlo. Při teplotě −160 °C se rozkládá na kyslík a fluor rychlostí 4 % za den – jeho životnost při laboratorní teplotě je tedy extrémně krátká.[1] Fluorid dioxygenylu prudce reaguje s téměř každou chemikálií se kterou se setká včetně například ledu.[2]
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Fluorid dioxygenylu lze získat vystavením směsi plynného kyslíku a fluoru v poměru 1:1 při nízkém tlaku (ideálně 7–17 mmHg (0,9–2,3 kPa)) elektrickému výboji o 25–30 mA při napětím 2,1–2,4 kV.[3] Podobnou metodu použit Otto Ruff při první syntéze v roce 1933.[4] Jiná metoda přípravy fluoridu dioxygenylu spočívá na smíchání kyslíku a fluoru v nerezové nádobě ochlazené na −196 °C a následnému několikahodinovému působení 3 MeV brzdného záření. Třetí metoda přípravy vyžaduje zahřátí směsi fluoru a kyslíku na 700 °C a následné rychlé ochlazení pomocí kapalného kyslíku.[5] Všechny tyto metody zahrnují syntézu podle rovnice:
O2 + F2 → O2F2
Fluorid dioxygenylu vzniká také rozkladem ozonidu fluoru:[6]
2 O3F2 → 2 O2F2 + O2
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Ve fluoridu dioxygenylu má kyslík neobvyklé oxidační číslo +1. Struktura fluoridu dioxygenylu je podobná struktuře peroxidu vodíku, velkým úhlem, který se blíží 90°.
Reaktivita[editovat | editovat zdroj]
Fluorid dioxygenylu se snadno rozkládá na kyslík a fluor. I při teplotě −160 °C se tímto procesem každý den rozloží 4 % látky:[1]
O2F2 → O2 + F2
Další vlastností této nestabilní sloučeniny je její oxidační schopnost, ačkoli většina experimentálních reakcí probíhala při teplotě blízké −100 °C. Několik pokusů s touto sloučeninou vedlo k požárům a výbuchům. Některé ze sloučenin, které vyvolaly prudké reakce s fluoridem dioxygenylu zahrnují: ethanol, methan, amoniak a dokonce i led.[7]
S fluoridem boritým a fluoridem fosforečným tvoří dioxygenylové soli.[1][8]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Fluorid dioxygenylu nemá v současné době žádné průmyslové využití. Fluorid dioxygenylu byl použit k syntéze fluoridu plutoniového při nebývale nízkých teplotách. Do té doby používané metody přípravy vyžadovaly tak vysoké teploty, že výsledný fluorid plutoniový se rychle rozkládal.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fluorid dioxygenylu na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dioxygen difluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Holleman-Wiberg inorganic chemistry. Příprava vydání A. F. Holleman, Egon Wiberg, Nils Wiberg, Mary Eagleson, William Brewer, Bernhard J. Aylett. San Diego, Calif. London: Academic 1884 s. ISBN 978-0-12-352651-9.
- ↑ LOWE, Derek. Things I Won't Work With: Dioxygen Difluoride. www.science.org [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. dx.doi.org. 1963. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. DOI 10.1016/b978-0-12-395590-6.x5001-7.
- ↑ RUFF, Otto; MENZEL, Walter. Neue Sauerstofffluoride: O2F2 und OF. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1933-03-18, roč. 211, čís. 1–2, s. 204–208. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0863-1786. DOI 10.1002/zaac.19332110122. (německy)
- ↑ MILLS, Thomas R. Direct synthesis of liquid-phase dioxygen difluoride. Journal of Fluorine Chemistry. 1991-05, roč. 52, čís. 3, s. 267–276. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. DOI 10.1016/S0022-1139(00)80341-3. (anglicky)
- ↑ KIRSHENBAUM, A. D.; GROSSE, A. V. Ozone Fluoride or Trioxygen Difluoride, O 3 F 2 1. Journal of the American Chemical Society. 1959-03, roč. 81, čís. 6, s. 1277–1279. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01515a003. (anglicky)
- ↑ STRENG, A. G. The Chemical Properties of Dioxygen Difluoride. Journal of the American Chemical Society. 1963-05, roč. 85, čís. 10, s. 1380–1385. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja00893a004. (anglicky)
- ↑ SOLOMON, Irvine J.; BRABETS, Robert I.; UENISHI, Roy K. New Dioxygenyl Compounds. Inorganic Chemistry. 1964-03, roč. 3, čís. 3, s. 457–457. Dostupné online [cit. 2023-06-15]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic50013a036. (anglicky)
- ↑ MALM, J. G.; ELLER, P. G.; ASPREY, L. B. Low temperature synthesis of plutonium hexafluoride using dioxygen difluoride. Journal of the American Chemical Society. 1984-05, roč. 106, čís. 9, s. 2726–2727. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja00321a056. (anglicky)