Moravikum
Moravikum je území slabě metamorfovaných hornin při jihovýchodním okraji Českého masivu, které se táhne od křídové tabule severně od Svojanova až téměř k Dunaji, v celkové délce přes 130 km. Na západě se tektonicky stýká s moldanubikem; tento styk se nazývá morávní linie (poruchová zóna).[1] Moldanubikum bylo přesunuto jako příkrov od západu k východu přes moravikum, které nyní vystupuje z jeho podloží ve dvou tektonických polooknech, dyjské klenbě a svratecké klenbě. Na východě od moravika je dnes moldanubikum zachováno jen v nepatrných zbytcích, které vystupují u Miroslavi (miroslavská hrásť), Krhovic západně od Znojma a Frauendorfu severovýchodně od Křemže (Krems) v Rakousku. Na svém styku s moldanubikem je moravikum lemováno různě širokým pruhem svorů, většinou granitických, tak zvanou svorovou zónou, která tektonicky patří už k moldanubiku.[2]
Moravikum se od moldanubika liší odchylným charakterem původních sedimentů, nižším stupněm metamorfozy (epizóma a mesozóna), tektonikou i chemismem hlubinných vyvřelin. Nejtypičtější jadnotkou moravika je bítešská rula. V jejím nadloží spočívají vnější fylity, v jejím podloží fylity vnitřní. Tyto jednotky tvoří příkrovy sunuté od západu k východu. V podloží vnitřních fylitů leží autochtonní masivy: dyjský batolit v dyjské klenbě, brněnský masiv a svratecká žula se svým sedimentárním obalem–květnickou sérií v klenbě svratecké. Stáří sedimentů moravika není dosud spolehlivě určeno: vnější fylity jsou pravděpodobně ordovické a silurské, ve vnitřních fylitech a v květnické sérii je zastoupen vedle starších prvků i nepochybný devon. Intruze bítešské ruly je vázána na kaledonskou orogenezi, autochtonní batolity jsou starší, snad prekambrické. Příkrovová stavba moravika i nasunutí moldanubika na moravikum vznikla s největší pravděpodobností během variské orogeneze.[2]
Moravikum se rozpadá na dva samostatné celky, dyjskou klenbu a svrateckou klenbu, které se poněkud liší sým vývojem. Dyjská klenba sahá od Schönbergu severoseverovýchodné od Křemže (Krems) přes Eggenburg a Hardegg až k Moravskému Krumlovu; je téměř 75 km dlouhá a maximálně 30 km široká (v rozšíření u Messern). Tektonické jednotky v ní mají tento sled (od nadloží k podloží): moldanubikum, svorová zóna, vnější fylity, bítešská rula, vnitřní fylity s pleissingskou ortorulou a dyjský batolit.[2]
Svratecká klenba se táhne od Oslavan přes Tišnov ke Svojanovu v délce 60 km a v největší šířce má 15 km. Sled jednotek: moldanubikum, svorová zóna, vnější fylity, bítešská rula, vnitřní fylity, svratevká žula s květnickou sérií. Severní část svratecké klenby v okolí Olešnice, Kunštátu a Svojanova se nazývá olešnická antiklinála. F. E. Suess se domníval, že u Svojanova zabíhá bítešská rula jako do tunelu pod antiklinálu vnějších fylitů a svorové zóny. Byl by to důležitý důkaz existence moldanubického příkrovu. Tento úkaz nazval svojanovským tunelem.[2]
Vedle děl F. E. Suesse (Die moravischen Fenster) se studiem moravika ve svých pracích zabývali L. Waldmann, K, Preclík (dyjská klenba) a K. Zapletal (svratecká klenba).[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2011. 395 s. ISBN 978-80-200-1961-5.
