Posázavské bučiny
 Posázavské bučiny | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
_(4).jpg) Posázavské bučiny v červnu 2020 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 15. prosince 2017 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Středočeského kraje |
| Nadm. výška | 290–456 m n. m. |
| Rozloha | 21,13 ha[1] |
| Správa | AOPK ČR |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Benešov |
| Umístění | Sázava |
| Souřadnice | 49°52′0″ s. š., 14°54′30″ v. d. |
  Posázavské bučiny | |
| Další informace | |
| Kód | 6170 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Posázavské bučiny jsou přírodní rezervace jihovýchodně od města Sázava v okrese Benešov. Nachází se na levém břehu řeky Sázavy, v těsné blízkosti osady Sedliště a naproti osadě Budín. Na hranicích rezervace s řekou vede železniční trať Čerčany – Světlá nad Sázavou. Součástí chráněného území jsou dva železniční tunely (Samopšecký a Ledečský II). Jižní část území zahrnuje lokalitu Bílý kámen se stejnojmenným výškovým bodem (456 metrů).
Přírodní rezervace byla zřízena 15. prosince 2017. Zaujímá plochu celkem 21,13 hektaru. Předmětem ochrany jsou přirozená stanoviště panonských skalních trávníků, bučin a suťových lesů. Přírodní rezervace je spolu s dalšími maloplošnými chráněnými územími (např. Ve Studeném) součástí rozsáhlejší evropsky významné lokality Posázavské bučiny soustavy Natura 2000.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Území rezervace bylo osídleno lidmi již od neolitu. Dokladem toho jsou četné archeologické nálezy a pozůstatky po těžební činnosti vápence. Surovina se využívala především k výrobě náramků a ozdobných předmětů. K významu lokality také přispělo založení nedalekého Sázavského kláštera roku 1032. Tento klášter patřil k nejvýznamnějším duchovním a kulturním centrům raně středověkých Čech a historicky pod jeho správu spadalo dnešní území rezervace. Ve vrcholném středověku lokalita nabyla svého největšího významu, a to díky obchodním cestám, jež vedly dolním Posázavím. Posázavská stezka, která vedla podél řeky Sázavy, přímo procházela územím rezervace. V jižní části rezervace navíc stále probíhala těžba vápence, využívaného k pálení vápna. Během první poloviny 20. století se průmyslově těžený vápenec využíval ke stavebním účelům, jako saturační surovina v cukrovarnictví či mramorová moučka ve sklárnách v okolí Sázavy. Místní těžba byla definitivně ukončena v padesátých letech 20. století.[chybí zdroj]
V lokalitě Bílý kámen se nachází archeologické naleziště s pozůstatky těžby, která zde probíhala již v pravěku. Archeologický výzkum z konce třicátých let 20. století odhalil význam jam zasypaných sutí a hlínou, které pohlcovala rozšiřující se těžba vápencového lomu. Část z nich pak byla těžební činností úplně zničena. Výzkum vedl geolog a archeolog Karel Žebera (1911–1986).[3]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]
Geologie, pedologie a geomorfologie
[editovat | editovat zdroj]Území rezervace spadá do moldanubické jednotky Českého masivu, přesněji do sázavské podjednotky. Moldanubikum je metamorfovaný horninový komplex, jenž vznikal přeměnou původních hornin sedimentárního a magmatického typu. Sázavská podjednotka se skládá z migmatitů, pararul, ortorul, kvarcitů a krystalických vápenců. Přímo v rezervaci tvoří geologický podklad pararuly, migmatity a vápence. Za půdním odkryvem v lokalitě stojí vliv kyselé metamorfované horniny, na které se vyvíjejí převážně kyselejší a méně nasycené půdy. V suťových polohách a podél pat svahů se však vyvíjí hlubší, živinami bohatší kambizemě a rankery, obohacené o organickou hmotu z listové opadanky. Významnými geomorfologickými prvky rezervace jsou strmé, členité svahy.[2]
Flora
[editovat | editovat zdroj]Flora je hlavním předmětem ochrany v rezervaci. Dle klimatické regionalizace je lokalita v mírně teplé oblasti MT11, pro kterou jsou charakteristické mírnější zimy, vyšší teploty s krátkou dobou sněhové pokrývky, a teplé, suché léta.[4] Vyskytuje se zde přirozený lesní porost, tvořený kombinací bučin a suťového lesa. Dále lze v rezervaci nalézt vzácné a ohrožené druhy rostlin, například chráněnou strdivku jednokvětou (Melica uniflora). V lesním porostu se nachází květnaté bučiny svazu Fagion sylvaticae, na nejstrmějších a kamenitých místech přecházejí květnaté bučiny v suťové lesy.[2] Složení bučin se mění podle změn reliéfu, vlhkosti, zastínění a stáří porostů. Lokalita také hostí značné množství dřevokazných hub. Rezervace reprezentuje lesní porosty charakteristické pro dolní Posázaví.[5]
Fauna
[editovat | editovat zdroj]V rezervaci nalézá útočiště mnoho živočišných druhů, a to zejména hmyzu, který je vázán na listnaté lesy. Jedná se například o různé druhy martináčů nebo roháče obecného (Lucanus cervus). Vyskytují se zde i rozšířenější druhy savců, například srnec obecný (Capreolus capreolus) či ptáků, kupříkladu kos černý (Turdus merula).[5]
Ochrana přírody
[editovat | editovat zdroj]
Důvodem vyhlášení přírodní rezervace Posázavské bučiny je ochrana cenných přírodních biotopů, které se nachází na strmých skalnatých svazích nad řekou Sázavou. Jedná se konkrétně o lesy svazu Tilio-Acerion, bučiny asociace Asperulo-Fagetum a panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis). Rezervace je spolu s dalšími chráněnými oblastmi v okolí součástí evropsky významné lokality Posázavské bučiny ze soustavy Natura 2000. Tato lokalita, pokrývající území o rozloze 154,44 hektaru, byla vyhlášena 3. listopadu roku 2009 a zahrnuje kromě přírodní rezervace Posázavské bučiny rovněž národní přírodní rezervaci Ve Studeném, oblast U lázní (svah mezi chatovou osadou Plužiny a elektrovodem z Dojetřic do Černých Bud), vrch Sedliště a Bučiny u Stříbrné Skalice.
Ochrana území vyžaduje šetrné lesnické hospodaření, přičemž je kladen důraz na přirozenou obnovu lesa a ponechávání výstavků. V nejcennějších částech lokality je důležité zachování bezzásahového režimu. Nebezpečí představuje klasické holosečné lesní hospodaření v okolí rezervace, které vede k přeměnám přirozených lesů na monokultury. Potencionální riziko představuje i vlaková trať, vedoucí územím rezervace, která může fungovat jako vektor pro šíření invazivních rostlinných druhů.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
- 1 2 3 Posázavské bučiny. ISOP Portál [online]. [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
- ↑ BUBENÍK, Josef. Archeologická mapa. digiarchiv.aiscr.cz [online]. [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
- ↑ HRUBAN, Robert. Klasifikace klimatu [online]. 2018-09-03 [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
- 1 2 Cesty a památky. www.cestyapamatky.cz [online]. [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
- ↑ Návrh na vyhlášení maloplošného zvláště chráněného území, přírodní rezervace Posázavské bučiny [PDF online]. Město Sázava [cit. 2025-12-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Posázavské bučiny na Wikimedia Commons