Jaroslav Vedral

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Vedral-Sázavský
Brigádní generál Jaroslav Vedral - Sázavský
Brigádní generál Jaroslav Vedral - Sázavský
Narození 17. listopadu 1895
České království Mělník nad Sázavou, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. října 1944 (ve věku 48 let)
Československo Vyšný Komárnik, Československo
Vojenská kariéra
Hodnost brigádní generál
(divizní generál in memoriam)
Doba služby 1915 - 1944†
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka Rakousko-uherská armáda (1915-1916)
Československé legie (1916-1920)
Československá armáda (1920-1944)
Jednotka c. a k. pěší pluk č. 66
2. čsl. střelecký pluk na Rusi
Pěší pluk 2
náčelník štábu VIII. sboru
Ústřední vedení Obrany národa
Velel Horský prapor 10
Výcviková skupina 5. oddělení MNO (1934-1939)
II. odbor ČSVS
3. oddělení ŠVBM
1. československá samostatná brigáda v SSSR
Války první světová válka
druhá světová válka
Bitvy bitva u Zborova
bitva o Dukelský průsmyk
Vyznamenání Stužka čsl. Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Stužka Řádu Sokola Československý řád Sokol s meči
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Stužka čsl. válečného kříže 1939 Československý válečný kříž 1939 (i. m.)
Stužka Československé medaile Za zásluhy I. stupně Československá medaile za zásluhy I. stupně
Stužka Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F, VB a SSSR Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Stužka Řádu M.R. Štefánika 3. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika III. tř. (i. m.)
Stužka Vojenského řádu sv. Jiří 3. stupně Vojenský řád sv. Jiří 3. stupně
Stužka Válečného záslužného kříže Italského království Válečný záslužný kříž (Italské království)
Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana - povýšení do hodnosti divizního generála

Jaroslav Vedral, často uváděn i jako Jaroslav Vedral-Sázavský (17. listopadu 1895, Mělník nad Sázavou[1], Rakousko-Uhersko6. října 1944, Dukelský průsmyk, obec Vyšný Komárnik, Československo) byl český voják, velitel, štábní důstojník a vojenský pedagog.

Jde o jednoho ze dvou československých generálů, kteří padl na frontě v boji s nepřítelem,[2] když během bojů o Dukelský průsmyk v rámci Karpatsko-dukelské operace na východní frontě jeho automobil dne 6. října 1944 najel na německou minu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maturoval v roce 1914 na hospodářské škole v Chrudimi, v březnu roku 1915 byl povolán ke službě v řadách Rakousko-uherské armády. Po absolvování základní důstojnické školy odjel na ruskou frontu, kde v srpnu roku 1916 u Dněstru dobrovolně přešel do ruského zajetí. V témže roce se přihlásil do československých legií, kde byl příslušníkem České družiny a dne 2. července 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova, kde v hodnosti desátníka velel jedné z čet. V československých legiích krátce působil jako rozvědčík, poté jako zástupce velitele čety, od roku 1917 v hodnosti poručíka jako velitel kulometné roty. V roce 1919 byl povýšen do hodnosti kapitána a společně s československými legiemi se přes Sibiř probojoval k návratu zpět do Československa.

Po první světové válce po svém návratu do vlasti v roce 1920 absolvoval v Praze Válečnou školu a posléze působil v Československé armádě v různých štábních, velitelských i pedagogických funkcích. V roce 1937 získal kvalifikaci polního letounového pozorovatele štábu.[2] Při mobilizaci v roce 1938 byl náčelníkem štábu VIII. armádního sboru v hodnosti plukovník. Po německé okupaci organizoval odchody českých vojáků do zahraničí, kdy aktivně působil jako významný funkcionář ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa. V lednu 1940 mu hrozilo zatčení gestapem, proto i on sám odešel společně se svou rodinou přes Budapešť a Bělehrad nejprve do Francie, kde organizoval československé exilové vojsko a kde používal své známé krycí jméno Sázavský. Po kapitulaci Francie v roce 1940 byl evakuován do Velké Británie. Během ústupových bojů československých vojsk ve Francii se velmi osvědčil jako mimořádně schopný velitel.

Ve Velké Británii působil jakožto štábní důstojník na exilovém Ministerstvu národní obrany se sídlem Londýně, působil zde i jako vojenský diplomat a současně absolvoval výsadkářský výcvik.[2] Od října 1941 do ledna 1943 byl vojenským atašé u norské exilové vlády a poté náčelníkem 3. oddělení štábu pro vybudování branné moci v Londýně. V roce 1944 na vlastní žádost odejel bojovat na východní frontu, kde od září 1944 působil v hodnosti brigádního generála ve funkci velitele 1. československé samostatné brigády v SSSR, která bojovala v řadách Prvního československého armádního sboru. Dne 6. října, krátce po vstupu československých vojáků a Rudé armády na čerstvě osvobozené československé státní území u obce Vyšný Komárnik v okrese Svidník tragicky zahynul násilnou smrtí přibližně 100 metrů od československé státní hranice, kdy jeho štábní automobil najel na nastraženou německou minu a kompletně celá posádka vozidla byla jejím výbuchem usmrcena. V čele brigády jej nahradil jeho dosavadní zástupce, brigádní generál Bohumil Boček.

Pochován je v Dukelském průsmyku, dnes Slovensko, v katastru obce Vyšný Komárnik.

Pamětní místa[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Sázava
  2. a b c PEJČOCH, Ivo. MEJSTŘÍK Karel. In: JINDŘICH, Marek, a kol. Padli na barikádách. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Vojenský historický ústav (VHÚ), 2015. ISBN 978-80-7278-652-7. S. 19.
  3. a b c ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online. 
  4. a b ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pamětní desky Padlým vojákům, napravo od vchodu do GŠAČR [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-04-26 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • I.Baka, J.Bílek, J.Bystrický, F.Cséfalvay, M.Čaplovič, T.Jakl, J.Kalina, M.Kopecký, J.Láník, J.Marek, A.Maskalík, I.Procházka, J.Rajlich, E.Stehlík, P.Šumichrast, Z.Zudová-Lešková: Vojenské osobnosti československého odboje 1939 – 1940
  • Jiří Fidler, Jiří Sluka, Václav Sluka: Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938
  • Karel Richter: Apokalypsa v Karpatech. Praha, Ostrov, 2003, strana 245–250, ISBN 80-86289-33-8
  • Vojenský úřad pro veterány válek a odboje. Vlast a čest byly jim dražší nežli život. 1. vyd. Karlov 190, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tisk: ARPA Dvůr Králové n. L.: Ing. Jan ŠKODA - FORTprint, vydavateslství a nakladatelství fortifikační literatury, 2000. 255 s. Dostupné online. ISBN 80-86011-12-7. Kapitola Kapitola s životopisnými údaji Jaroslava Vedrala (2 stránky), s. 206, 207. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]