Antonie Kavalírová
| Antonie Kavalírová | |
|---|---|
 Antonie Kavalírová (portrét od V. Govice z r. 1856) | |
| Rodné jméno | Antonie Adlerová |
| Narození | 18. ledna 1804 Těchobuz  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. března 1879 (ve věku 75 let) Praha Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Sázavě |
| Povolání | autorka memoárů |
| Děti | Josef Kavalier Anna Fričová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonie Kavalírová (též Kavalierová, rozená Adlerová, 18. ledna 1804 Těchobuz — 31. března 1879 mlýn Na Kácku, Sázava[1]) byla česká spisovatelka, manželka podnikatele Františka Kavalíra, zakladatele sázavských skláren Kavalierglass. Stala se autorkou populární knihy memoárů Paměti babičky Kavalírové, poprvé vydané až 60 let po její smrti.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Těchobuzi nedaleko Mladé Vožice v jihovýchodních Čechách v rodině skláře Josefa Adlera a jeho manželky Anny, rozené Seidlové, ze Světlé nad Sázavou. Rodina se zanedlouho poté odstěhovala do Nové Chraňboži u Světlé nad Sázavou, kde otec získal místo skláře. Kvůli jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu místo ve sklárnách opustil a s rodinou se přesunul do Příbrami, kde provozoval obchod se sklem. Ten však v nepříznivé hospodářské situaci napoleonských válek a státního bankrotu Rakouského císařství roku 1811 zkrachoval,[2] a rodina pak po jistou dobu žila na Šumavě, kde otec opět pracoval jako sklář sklárně Goldbach. Roku 1818 přijal Josef Adler místo skláře v huti Marienhaim poblíž Kladna. Okolo roku 1820 se Adlerovi opět přesunuli do Těchobuzi, kde Adler opět pracoval jako sklář ve zdejší huti.
Manželství[editovat | editovat zdroj]
V Těchobuzi se seznámila s ve zdejší huti zaměstnaným sklářem Františkem Kavalírem, za kterého se roku 1821 provdala a založili rodinu. V dalších letech se Kavalírovi přestěhovali do Ostředku, kde byl František nájemcem sklárny. Postupně se stal úspěšným sklářským podnikatelem a s rodinou se přesunul do města Sázava, kde roku 1837 založil vlastní sklářskou huť, která v průběhu dalších let nadále rostla.
Během revolučních událostí v Rakusku v letech 1848 až 1849 byl jejich syn František Kavalír mladší v souvislosti s tzv. Májovým spiknutím uvězněn a odsouzen na doživotí,[3] trest si pak odpykával až do amnestie roku 1854 v pevnosti v Komárně v Uhrách. Roku 1853 ovdověla, vedení podniku se ujali jejich synové Josef a Eduard. Dcera Anna se provdala za někdejšího studentského vůdce Josefa Václava Friče, jedné z předních osobností tehdejšího českého vlasteneckého života, a posléze politického exulanta.
Se svým manželem počala celkem 12 dětí. Závěr svého života prožila v Sázavě.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Antonie Kavalírová zemřela 31. března 1879 ve mlýně Na Kácku poblíž sklářské huti v Sázavě. Pohřbena byla na hřbitově v Sázavě v majestátní rodinné hrobce, vybudované pro rodinu Kavalírů roku 1876.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1859[2] sepisovala a shromažďovala své paměti, reflektující osudy rozvětveného rodinného klanu na pozadí tehdejší doby, a to původně pro členy své rodiny. Texty po její smrti připravil k prvnímu vydání její zeť J. V. Frič. K jejich prvnímu vydání došlo až roku 1929 z iniciativy Spolku českých bibliofilů. Knihu ilustrovala její pravnučka Pavla Fořtová-Šámalová. Do roku 2022 bylo pořízeno celkem sedm vydání knihy v češtině a jedno v angličtině.[4] Dílo bylo rovněž roku 2016 zpracováno Českým rozhlasem jako audiokniha.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ a b 908. schůzka: Paměti babičky Kavalírové. Dvojka [online]. 2012-11-18 [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Slovan: časopis věnovaný politickým a v°ubec veřejným záležitostem slovanským, zvlášté českým. 1851. [s.l.]: [s.n.] 1364 s. Dostupné online.
- ↑ Paměti babičky Kavalírové (Antonie Kavalírová) | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
- ↑ WWW.GRANDIT.CZ. Mluvené slovo Antonie Kavalírová: Paměti babičky Kavalírové — Radiotéka. www.radioteka.cz [online]. [cit. 2022-03-03]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ROUBÍČKOVÁ, Hana a DOSKOČILOVÁ, Věra. Osobnosti Pelhřimovska. Pelhřimov: Městská knihovna, 1997. s. 17. ISBN 80-238-1223-8.
- Sázavsko: dějiny, tradice, současnost : [sborník]. Sázava: Archa 90, 1993-.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Antonie Kavalírová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy (diplomová práce)
- Biografický slovník
- Hřbitov v Sázavě
- Paměti babičky Kavalírové (online)
