Katedrála na Wawelu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Katedrála na Wawelu v Krakově, pohled z jihu z prostředního nádvoří.
Poloha katedrály uvnitř hradu na Wawelu.

Katedrála na Wawelu, plným názvem Katedrální bazilika svatého Stanislava a svatého Václava, je arcidiecézní kostel na Wawelském pahorku v Krakově. Je to polské posvátné místo velkého národního a historického významu a je i polskou kulturní památkou. Tradiční místo korunovací polských králů, z nichž mnozí jsou tu pohřbeni, stejně jako svatý Stanislav, svatá Hedvika a další významné osobnosti polského národa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První kostel svatého Václava na Wawelu vznikl kolem roku 1020, krátce poté co se stal Krakov biskupstvím. V roce 1038 jej vypálil český kníže Břetislav I. a byl pak přestavěn na kostel sv. Gereona, jehož zbytky jsou zachovány v západním hradním křídle. Druhá katedrála svatého Stanislava a svatého Václava, tzv. Hermannův dóm, vznikla v letech 10901142. Trojlodní románská bazilika se dvěma chóry, dvěma kryptami a dvěma věžemi padla roku 1305 za oběť požáru, některé části stavby ale zůstaly nepoškozeny. Roku 1320 byl v zachované části kostela korunován Vladislav I. Lokýtek, který dal ve stejném roce stavět novou, gotickou katedrálu. Roku 1346 byl dostavěn presbytář a roku 1364 loď s transeptem a bočními loděmi. Celek tvoří trojlodní baziliku na obdélném půdorysu s transeptem, delším presbytářem a chórovým ochozem. V dalších stoletích se katedrála různě upravovala a přestavovala a přibývaly další kaple. V katedrále se korunovali polští králové, a to i po roce 1609, kdy králové přesídlili do Varšavy. V letech 1655-1657 a opět roku 1702 zařízení katedrály zničili Švédové, v letech 1895-1910 byla celá stavba důkladně restaurována. Od 19. století se v katedrále začali pochovávat i významní vojevůdci a spisovatelé, ve 20. století i vrcholní politici, naposledy president Kaczynski s manželkou (2010). Za druhé světové války Němci katedrálu uzavřeli a část zařízení se ztratila.

Plán katedrály
Katedra na Wawelu - map with numbers.svg
  1. Zikmundova věž
  2. Pokladnice
  3. Kaple Czartoryských v přízemí Hodinové věže
  4. Síň
  5. Kaple Maciejowského
  6. Kaple Lipských
  7. Kaple Skotnických
  8. Kaple Zebrzydowského
  9. Zákrystie
  10. Kaple Gamratova
  11. Mariánská kaple
  12. Kaple Tomického
  13. Kaple Załuského
  14. Kaple Jana Olbrachta
  15. Kaple Zadzika
  16. Kaple Konarského
  17. Kaple Zikmundova
  18. Kaple Wazů
  19. Kaple Szafrańců v přízemí Vikářské věže
  20. Kaple Potockých
  21. Kaple Svatého kříže
  22. Kaple Svaté trojice
  23. Náhrobek sv. Stanislava
  24. Hlavní oltář

Popis[editovat | editovat zdroj]

Popis zevnějšku[editovat | editovat zdroj]

Trojlodní gotická katedrála na obdélném půdoryse se třemi věžemi a věncem kaplí kolem je postavena z bílého vápence a cihel. Na severovýchodní straně k ní přiléhá Zikmundova věž ze 14. století, postavená jako část opevnění hradu Wawel, s helmovou střechou ze 16. století. Ve třetím patře věže visí zvon svatého Zikmunda o průměru 2,5 metru a váze asi 10 tun. Byl objednán Zikmundem Starým v roce 1520 u norimberského zvonaře Hanse Behema. Na severozápadě přiléhá nejvyšší „Hodinová věž“, gotická stavba z cihel s barokní helmicí ze 17. století. První hodiny byly instalovány roku 1521. K jihozápadnímu rohu katedrály přiléhá „Vikářská věž“ se čtyřmi zvony, zvaná také „Věž stříbrných zvonů“. Spodní část věže je pozůstatek románské katedrály a vedle věže je východ z královské hrobky.

Na severovýchodě se ke katedrále přimyká pokladnice a kapitulní knihovna. Na jihu se se nachází renesanční kaple dynastie Wasů a renesanční Zikmundova kaple s pozlacenou střechou. Slouží jako pohřební kaple posledních Jagellonců a vznikla v letech 15241533. Na její východní stěně visí stříbrný triptych Panny Marie, dílo umělců z Norimberku.

Popis vnitřku[editovat | editovat zdroj]

U vchodu do katedrály visí mamutí kost, velrybí žebro a kel nosorožce, které snad měly chránit katedrálu před zlem. Vnitřek katedrály byl pozdějšími úpravami silně pozměněn, v lodi a presbytáři se však zachovala gotická okna a křížové klenby. Na stěnách lodi jsou dřevěné sochy čtyř Učitelů církve (kolem 1500), na různých místech flanderské gobeliny ze 2. poloviny 17. století. Uprostřed lodi v křížení je barokní mauzoleum (confessio) svatého Stanislava z roku 1629, sarkofág pobitý stříbrným plechem s baldachýnem. Presbytář je od barokně přestavěného ochozu oddělen plnými stěnami. Vnitřní zařízení katedrály je z doby její barokizace ze 17. a 18. století. Autory barokního zařízení jsou většinou italští umělci jako: Giovanni Trevano, Giovanni Battisti Gisleni, Francesco Placidi a Kacper Bazanka. Tvůrci předbarokního inventáře jsou Veit Stoss, Bartholomeo Berrecci, Giovanni Maria Padovano a Santi Gucci. Hlavní oltář je barokní z roku 1650 s obrazem Ježíše Krista na kříži. Na obou stranách stojí raně barokní chórové lavice z roku 1620. Na jednom z oltářů se nachází krucifix ze 14. století. Varhany jsou z roku 1785.

Pohřbení v katedrále[editovat | editovat zdroj]

Polští králové[editovat | editovat zdroj]

Polští svatí[editovat | editovat zdroj]

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Kapitula[editovat | editovat zdroj]

Kapitula byla založena kněžnou Ziębickou. Budova pochází z 15. století a původně zde bydleli kanovníci. Roku 1775 přestavěna na archiv a knihovnu s cennými rukopisy a inkunábulemi, která patří k nejstarším v Polsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bazylika archikatedralna św. Stanisława i św. Wacława w Krakowie na polské Wikipedii a Wawel Cathedral na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Krakau: Ein Führer durch Symbole, Sehenswürdigkeiten und Attraktionen. Krakov : Wydawnictwo GAUSS, 2011
  • Jabloński, R. Kraków and Surroundings. Warsaw : Festina Publishers, 2005, ISBN 83-920325-2-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]