Veit Stoss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Veit Stoss
Veit Stoss.jpg
Narození 1448
Horb am Neckar
Úmrtí 20. září 1533 (ve věku 84–85 let)
Norimberk
Místo odpočinku Johannisfriedhof
Národnost Swabians
Povolání sochař, řezbář a malíř
Významná díla Mariánský oltář v Krakově
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Veit Stoss, Mariánský oltář v Krakově
Veit Stoss, Bamberský oltář
Andělský pozdrav z kostela sv. Vavřince v Norimberku
Hrob Veita Stosse na Hřbitově sv. Jana v Norimberku

Veit Stoss, polsky také Wit Stwosz nebo Wit Stosz; německé verze jména: Veit, Feyt, Veydt, Vit, německé verze příjmení: Stoss, Stuosz, Stoß (narozen kolem roku 1448 v Horbu nad Neckarem nedaleko Stuttgartu, zemřel 20. září 1533 v Norimberku) byl sochař, grafik a malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů středoevropského pozdněgotického sochařství. Je považován za německého i polského umělce.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

O mládí a učení Veita Stosse se neví téměř nic. Snad nějakou dobu pobýval v Porýní, nejspíše ve Štrasburku, kde se setkal s tvorbou Nicolause Gerhaerta z Leydenu, jenž působil ve Štrasburku v letech 1463-1467. Stoss znal velmi dobře také dílo Monogramisty E.S. a Martina Schongauera. Pravděpodobně také navštívil Nizozemí a Brusel a seznámil se zde s tvorbou Rogiera van der Weydena.

V roce 1477 opustil Norimberk a usadil se se svou ženou Barborou rozenou Herzovou v Krakově. Zde vytvořil své nejvýznamnější dílo - Mariánský oltář v Kostele Nanebevzetí Panny Marie. Po jeho dokončení v roce 1484 zde pracoval ještě na několika zakázkách (např. náhrobku krále Kazimíra Jagellonského v katedrále na krakovském Wawelu) a v roce 1496 se přestěhoval zpět do Norimberku. Ve stejném roce zemřela jeho žena Barbora.

V Norimberku se Stoss dostal do finančních potíží a 16. listopadu 1503 byl uvězněn za falšování úředních listin. Hrozil mu trest smrti nebo oslepení. S pomocí zetě Jörga Trummera z města Münnerstadtu a po přímluvě několika vážených osobností (např. würzburského biskupa Vavřince von Bibra) mu byl trest zmírněn na vypálení cejchu na obou tvářích a doživotní zákaz opuštění města. Fyzický trest byl vykonán 4. prosince 1503 pomocí rozpáleného železa.

Přes zákaz opuštění města Stoss v roce 1504 uprchl do Münnerstadtu, kde ho městská rada požádala o polychromování a zlacení oltáře, který zde předtím vytvořil Tilman Riemenschneider. V roce 1506 byl v Norimberku znovu uvězněn a nepomohl mu ani přímluvný dopis císaře Maxmiliána Habsburského. V roce 1512 jej císař povolal k vytvoření návrhu císařské hrobky v Hofkirche v Innsbrucku.

V letech 1515-1520 Stoss získal od bohatého florentského kupce Raphaela Torrigianiho zakázku na vytvoření několika soch. V roce 1516 tak pro něj vytvořil sochu Tobiáše s Andělem Rafaelem (dnes v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku). Následovala pak socha Svatého Rocha, která se dnes nachází v bazilice Della Santissima Annunziata ve Florencii. Toto dílo označil Giorgio Vasari za "zázrak ve dřevě"[1]. V roce 1523 vytvořil oltář pro karmelitský kostel v Norimberku, který se dnes nachází v bamberské katedrále.

Veit Stoss zemřel v Norimberku roku 1533 a byl pohřben na místním Hřbitově sv. Jana v hrobě číslo 268. Zanechal po sobě sedm synů: nejstarší Andreas byl karmelitským mnichem, Stanisław (narozený v Krakově) byl úspěšným sochařem, Florian byl zlatníkem ve Zhořelci, Veit mladší a Willibald byli také sochaři, Johannes malířem a sochařem, a nejmladší Martin byl zlatníkem v Krakově[2].

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Baxandall,Michael, The Limewood Sculptors of Renaissance Germany, Yale University Press 1980
  2. http://www.answers.com/topic/veit-stoss

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Skubiszewski, Piotr, Wit Stwosz, Warszawa 1985

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]