Jan Kazimír II. Vasa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kazimír II. Vasa
Narození 22. května 1609
Krakov
Úmrtí 16. prosince 1672 (ve věku 63 let)
Nevers
Místo odpočinku Klášter Saint-Germain-des-Prés
Katedrála na Wawelu
Povolání katolický kněz a panovník
Manžel(ka) Ludovika Marie Gonzagová
Claudine Françoise Mignot
Děti Maria Anna Teresa Wazówna a John Sigismund, Crown Prince of Poland
Rodiče Zikmund III. Vasa a Konstance Habsburská
Příbuzní Anna Kateřina Konstance Vasa
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Kazimír II.

Jan Kazimír II. Vasa (22. března 1609, Krakov, Polsko16. prosince 1672) byl polský král v letech 1648-1668 a titulární král Švédský v letech 16481660.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, raná část života[editovat | editovat zdroj]

Jan Kazimír se narodil jako druhý syn ze sedmi potomků polského krále Zikmunda III. a jeho druhé manželky Konstancie Habsburské, jeho starší bratr z tohoto manželství však zemřel již v batolecím věku.

V pořadí nástupnictví byl až druhý po svém bratrovi, Vladislavovi IV. Jan Kazimír byl vychováván jezuity, dostalo se mu vynikajícího vzdělání a jeho otec s ním počítal pro církevní kariéru, Přesto se proslavil jako vynikající vojevůdce, což prokázal ve válce o Smolensk, kde Poláci bojovali proti Rusku. Vedl několik diplomatických misí, při nichž uzavřel spojenectví Polska s Habsburksou říší a se Španělskem. Od španělského krále Filipa III. dokonce získal roku 1637 hodnost admirála. Při návratu, když cestoval přes Francii, byl roku 1638 zatčen na rozkaz kardinála Richelieua a uvězněn jako španělský vyzvědač. Vězněn byl dva roky, 16381640, po zásahu polského poselstva, které kvůli tomu přijelo do Paříže, však byl propuštěn. V roce 1646 obdržel od papeže kardinálskou hodnost, ačkoli neměl kněžské svěcení. Po nástupu na trůn se kardinálského titulu zřekl.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Králem se stal po smrti svého nevlastního bratra Vladislava. Jeho vláda, byla provázena četnými válkami, zejména s Krymem, Osmanskou říší, Ruskem a Švédskem. Na počátku jeho vlády také vypuklo povstání kozáckého atamana Bohdana Chmelnického. Roku 1651 polská armáda zvítězila nad Kozáky a Tatary v bitvě u Berestečka. Roku 1655 bylo Polsko napadeno švédským králem Karlem X. Polská šlechta zpočátku odmítla bojovat a někteří z jejích členů jako Hieronym Radziejowski a Janusz Radziwill, švédského krále přímo podporovali. Karel X. tak mohl prakticky bez boje obsadit Velkopolsko, Varšavu i Litvu, Jan Kazimír byl nucen odejít ze země a usadil se ve slezském městě Hlohově na území Habsburské monarchie. Když však Švédové zákeřně přepadli klášter na Jasné Hoře v Čenstochové, pobouřená polská šlechta se od nich začala odvracet. Poláci zvolili taktiku guerrilové války, přepadali Švédy v malých oddílech a skrývali se v lesích. Do čela povstalců se postavil zkušený válečník Stefan Czarniecki. Během bojů se Jan Kazimír vrátil na polské území a osobně velel bojům. Během dvou let se podařilo Švédy z Polska vytlačit a válku přesunout na území Dánska, ale při uzavření míru v Olivě roku 1660 byl Jan Kazimír nucen vzdát se titulu krále Švédska a odstoupit Švédům Livonsko. Roku 1664 se král dostal do sporu s korunním hejtmanem Jerzym Lubomirským, který se pokusil Jana Kazimíra sesadit a organizoval za jeho života novou královskou volbu. Král nechal Lubomirského zatknout jako zrádce a vypověděl ho ze země. Lubomirsky se uchýlil do Vratislavi, odkud si začal hledat spojence mezi polskou šlehtou pro nadcházející povstání. Povstání bylo zahájeno roku 1665, kdy Lubomirsky porazil krále u Čenstochové a následujícího roku znovu u Mątwy. Jan Kazimír byl přinucen šlechtě potvrdit nová privilegia, což znamenalo další oslabení královské moci. Následujícího roku 1667 ukončil Andrušovským mírem válku s Moskevským státem a vzdal se nároků na Smolensk. Zanedlouho poté zahořklý a vnitřně zlomený král abdikoval.

Vladislav IV., jeho druhá manželka Cecílie Renata a nevlastní bratr Jan Kazimír II.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

30. května roku 1649 se oženil s vdovou po svém bratrovi Ludovikou Marií Gonzaga. Ta neměla s Vladislavem žádných dětí a potomka neporodila ani Janu Kazimírovi.

Abdikace a smrt[editovat | editovat zdroj]

16. září roku 1668 Jan abdikoval a 30. dubna následujícího roku odjel do Francie, kde se stal 76. opatem kláštera v Saint-Germain-des-Prés. Zemřel roku 1672.

Při odjezdu z Polska protiprávně sebral část korunního pokladu, m. j. relikviář svatého stromu, který se používal při korunovaci polských králů počínaje Vladislavem II. Jagellonským (relikvie se nachází v pokladu pařížské katedrály Notre-Dame). Poklady vyvezené posledním Vasou z Polska se nikdy nevrátily zpět, před smrtí je král odkázal své švagrové Anně Gonzaga (sestře své manželky, polské královny Mariie Gonzaga), ta je následně roku 1684 odkázala zmíněnému benediktinskému opatství v Saint-Germain-des-Prés na předměstí Paříže.

Jan II. Kazimír Vasa vedl zde značně světský způsob života, stav se v té době otcem nemanželské dcery Kateřiny (její osud po otcově smrti není znám).[zdroj?]

Zemřel čtyři roky po abdikaci, 16. prosince roku 1672. Pravděpodobnou příčinou smrti byla ataka mozkové mrtvice, jež ho stihla poté, co se dověděl o pádu Kamence Podolského do osmanského područí. 31. ledna roku 1676 byl pochován ve wawelské katedrále v Krakově, jeho srdce je však uloženo kostele v Saint-Germain-des-Prés v Paříži.

Po jeho abdikaci sejm 19. července roku 1669 zvolil polským králem Michała Korybuta Wiśniowieckého, který panoval do roku 1673.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vladislav IV. Vasa
Znak z doby nástupu Polský král
16481668
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Michał Korybut Wiśniowiecki