Gediminas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gediminas
Gediminas, velkokníže litevský
Gediminas, velkokníže litevský
Litevský velkokníže
Období 13161341
Předchůdce Vytenis
Nástupce Jaunutis

Potomci Manvydas, Narimantas, Karijotas, Jaunutis, Algirdas, Kęstutis, Vytautas, Aldona, Liubartas
Dynastie Gediminovci

Gediminas (kolem 12751341) byl v letech 13161341 litevským velkoknížetem, prvním z dynastie Gediminovců (vládnoucí rod byl nazván podle Gediminase samého, ačkoliv podle analogie s jeho vnukem Jogailou by měl být posledním členem dynastie předchozí). Používal titulatury král Litevců a Rusů (rex Litvinorum et Ruthenorum) a položil základní kámen k mocenskému postavení Litvy v severovýchodní Evropě. Za jeho panování dosáhl litevský stát mnohem větší rozlohy než jeho východní sousedé, sjednocující se moskevské a tverské knížectví, a stal se tak vážným konkurentem Moskvy ve snaze o ovládnutí ruských zemí.

Územní expanze[editovat | editovat zdroj]

Za Gediminasovy vlády došlo k prudké expanzi, díky které se litevská svrchovanost rozšířila jižním směrem až k řekám Západnímu Bugu a Pripjati (byl získán Minsk, Turov, Pinsk, Litevci se pokusili také o dobytí Kyjeva) a na východě po střední tok Dněpru (Vitebsk získal sňatkem Gediminasův syn Algirdas, přechodně byl dobyt také starobylý Smolensk). Do moci Litvy se tak dostaly významné obchodní stezky a země se zapojovala do obchodního spojení mezi střední a východní Evropou.

Boj s řádem německých rytířů[editovat | editovat zdroj]

V boji proti agresi livonské větve řádu německých rytířů získal Gediminas roku 1322 spojence přímo na území Livonska, samosprávu města Rigy a rižského arcibiskupa Fridricha z Pernštejna, kteří měli s rytíři vážné spory. Jejich prostřednictvím se obrátil roku 1323 na papeže Jana XXII., důležitá německá přístavní a obchodní města, františkány a dominikány v Sasku. Informoval je o svém úmyslu nechat se pokřtít (Litva byla v té době pohanskou zemí) a zval do své země duchovní i kolonisty. Zároveň obvinil řád, že svým jednáním zprofanoval křesťanství v takové míře, že ho nyní Gediminasovi poddaní nenávidí. Papež požádal livonské rytíře, aby uzavřeli s Litvou mír (1323) a vyslal na Litvu své poselstvo (1324). Papežští legáti však brzy zjistili, že Gediminas bude sice nadále na svém území křesťany tolerovat, sám však křest nepřijme, smysl jeho dopisů byl prý v tomto ohledu zkreslen, a nebude v tom ani nikoho povzbuzovat. V důsledku tohoto vývoje událostí nepovažoval řád smlouvu s Litvou za závaznou a ještě koncem roku 1324 obnovil útoky. Válka se protáhla až do roku 1338. V jejím průběhu zaútočili na Litvu také němečtí rytíři z Prus, počátkem roku 1329 napadli v koordinované akci s českým vojskem Jana Lucemburského Žmuď (Žemaitsko).

Společný nepřítel sblížil Gediminase s polským králem Vladislavem Łokietkem. Roku 1325 spolu uzavřeli obranný a útočný spolek proti řádu. Spojenectví bylo stvrzeno sňatkem Gediminasovy dcery Aldony (po přijetí křtu Anna) s následníkem trůnu Kazimírem. Polsko-litevské spojenectví však vzalo po nástupu Kazimíra III. na trůn (1333) rychle za své a během následujících bojů o Halič a Volyň nabyly vztahy mezi Polskem a Litvou čistě konfrontačního charakteru.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]