Jaunutis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaunutis
Jaŭnut. Яўнут (A. Tarasievič, 1675).jpg
Narození 1300
Úmrtí 1366 (ve věku 65–66 let)
Povolání politik
Děti Michal Litevský
Semjon Litevský
Rodiče Gediminas a Jevna Litevská
Rod Gediminovci
Příbuzní Augusta Anastázie Litevská, Aldona Anna Litevská, Kęstutis, Algirdas, Karijotas, Liubartas, Narimantas a Manvydas (sourozenci)
Юрій Михайлович Заславський a Андрій Михайлович Заславський (vnoučata)
Funkce Prince of Izyaslavl (1347–1366)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaunutis (polsky: Jawnuta; doslova mladý muž; pokřtěný: Ioann, „Jawnuta“, nebo „Ivan“; cca 1300 – po roce 1366) byl litevský velkokníže panující od smrti svého otce Gediminase v roce 1341 až do roku 1345, kdy byl sesazen svými staršími bratry Algirdasem a Kęstutisem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle polského historika Jana Tęgowského se narodil pravděpodobně mezi lety 1306 a 1309.[1] Jaunutis nebyl zmíněn v žádných písemných pramenech před Gediminasovou smrtí.[2] Existuje mnoho teorií, proč si Gediminas vybral za svého nástupce Jaunutise, prostředního syna. Uvažuje se, že on byl přijatelným kompromisem mezi pohanskými (Algirdas a Kęstutis) a pravoslavnými (Narimantas, Karijotas, Liubartas) syny Gediminase.[3] Možná, že Jaunutis byl nejstarším synem Gediminasovy druhé manželky. To podle tradice, že se Gediminas oženil dvakrát: s pohankou a ortodoxní kněžnou. Dalším tvrzením je, že žil u Gediminase v době jeho smrti, a tak byl přirozeně jeho nástupcem ve Vilniusu a Litvě.

O letech, kdy Jaunutis vládl, je známo jen velmi málo. Pravděpodobně vládl v míru, protože němečtí rytíři byli vedeni neschopným Ludolfem Königem.[2] Jeho bratři byli mnohem aktivnější: Algirdas napadl Možajsk, Livonský řád a bránil Pskov, Kęstutis pomáhal Liubartasovi v následnických sporech o Haličsko-volyňském knížectví.[3] Bychowiecská kronika zmiňuje, že Jaunutise podpořila Jewna, domnělá manželka Gediminase a matka jeho dětí. Zemřela asi roku 1344 a brzy poté Jaunutis přišel o trůn. Pokud by byl chráněn svojí matkou, byl by to zajímavý příklad vlivu královny matky na pohanské Litvě. Konkrétní příčinou mohl být velký nájezd plánovaný teutonskými rytíři v roce 1345. Jaunutis byl podporován bratrem Narimantasem, který odcestoval k Jani Begovi, chánovi Zlaté Hordy, aby zde uzavřel spojenectví proti Algirdasovi a Kęstutisovi. Jaunutis byl uvězněn ve Vilniusu, ale podařilo se mu uprchnout ke svému švagrovi Semjonovi v Moskvě. Tam byl Jaunutis pokřtěn jako Ioann, ale nepodařilo se mu zde získat pomoc (možná proto, že jeho sestra Aigusta, Simeonova manželka, zemřela téhož roku). Jaunutis a Narimantas se museli usmířit s Algirdasem. Jaunutis se stal vévodou Zaslavským. Předpokládá se, že zemřel asi roku 1366, protože je naposledy zmíněn ve smlouvě s Polskem z roku 1366, ale již nefiguruje ve smlouvě s Livonskem z roku 1367. Měl tři syny, Symeona Zaslavského, Grzegorze Słuckého a Michala Zaslavského.[4] Michal vládl Zaslavsku až do své smrti 12. srpna 1399 v bitvě u řeky Vorskla .

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaunutis na anglické Wikipedii.

  1. [s.l.]: [s.n.] ISBN 8391356310. 
  2. a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-521-45011-9. 
  3. a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 9986-810-13-2. 
  4. [s.l.]: [s.n.] ISBN 8391356310.