Karel X. Gustav
| Karel X. Gustav | |
|---|---|
| král švédský | |
 |
|
| Karel X. Gustav na portrétu Sébastiena Bourdona. | |
| Doba vlády | 1654 - 1660 |
| Narození | 8. listopadu 1622 |
| Úmrtí | 13. února 1660 (37 let) |
| Pochován | Kostel Riddarholmen |
| Předchůdce | Kristýna I. |
| Nástupce | Karel XI. |
| Manželky | Hedvika Eleonora Holštýnsko-Gottorpská |
| Rod | Wittelsbachové |
| Otec | Kazimír Falcko-Zweibruckenský |
| Matka | Kateřina Švédská |
| Podpis |  |
Karel X. Gustav (8. listopadu 1622 - 13. února 1660) byl švédský král od roku 1654 do své smrti. Byl synem Kazimíra Falcko-Zweibruckenského z rodu Wittelsbachů a princezny Kateřiny Švédské, jejímž otcem byl král Karel IX. Švédský.
Karel X. se měl původně stát manželem své sestřenice a předchůdkyně na švédském trůně Kristýny I., ta si ho ale vybrala jako svého nástupce i beze sňatku a po zajištění nástupnictví pro Karla abdikovala v jeho prospěch.
Obsah
Válka s Polskem[editovat | editovat zdroj]
10. června 1655 opustil Karel X. Švédsko, aby se účastnil války v Polsku, která se nazývá Druhou nebo Malou Severní válkou (1655-1660). V době vyhlášení války měl král k dispozici 50 000 mužů a 50 válečných lodí. Nepřátelství začalo dokonce dříve, když Švédové od července 1655 okupovali Daugavpils v Polské Livonii a polská armáda utábořená mezi Netzkými močály se dohodla na švédské ochraně palatinátů Poznaň a Kalisz. Švédové se tak dostali do Varšavy bez boje a okupovali celé Velkopolsko. Polský král Jan II. Kazimír (1648-1674) z rodu Vasa musel uprchnout do Slezska.
Mezitím Karel X. zaútočil na Krakov, který po dvouměsíčním obléhání dobyl.
Válka s Dánskem[editovat | editovat zdroj]
Problémy v Polsku - především všelidové povstání proti švédské nadvládě - způsobily, že Karel X. s uspokojením přijal zprávy o dánském vyhlášení války 1. června 1657. Útok Torstenssona z doby třicetileté války ho poučil, že Dánsko je nejvíce zranitelné z jihu, zaútočil tam tedy s rychlostí, která ochromila odpor: v červnu 1657 vytáhl Karel v čele 8000 zkušených vojáků z Bydhoště v Pomořansku a dosáhl hranic Holštýnska 18. července. Dánská armáda se stáhla, a tak Švédové znovu získali Brémské vévodství. Během podzimu Karlovo vojsko obsadilo Jutsko a pevně se zde usadilo. Zdržení u pevnosti Fredericia, kde byla Karlova menší armáda zadržena od půlky srpna do půlky října, dovolilo dánskému loďstvu odrazit po dvoudenní bitvě švédskou flotilu a zabránit tak plánovanému vylodění Švédů v Dánsku. Situace švédského krále se stala kritickou.
V červenci se Dánsko a polsko-litevské království dohodly na spojenectví. Braniborsko, vidouc švédské potíže, se také přidalo na stranu Dánů; situace vypadala pro Švédy hrozivě. Braniborsko chtělo, aby Švédové přistoupili k jednání zprostředkovaným Oliverem Cromwellem a kardinálem Mazarinem. Jednání se ale neuskutečnila, protože Švédové jednat odmítli, navíc se Karlovi podařilo 23.-24. října dobýt Fredericii a chystal se dopravit své vojsko na ostrov Fyn pomocí lodí. Ale jednodušší a levnější řešení se mu nabídlo, když v říjnu 1657 uhodily silné mrazy a brzy zamrzl Malý Belt natolik, že armáda mohla přejít po ledu.
Pochod přes Belt[editovat | editovat zdroj]
28. ledna 1658 dosáhl Karel Haderslevu v jižním Dánsku. Jeho meteorologové předpokládali, že za pár dní bude led na Beltu natolik silný, že bude možné po něm přejít i ve zbroji. Mráz byl nejsilnější 29. ledna a 30. ledna ráno dal král rozkaz, aby se armáda přesunula. Švédové rychle přemohli dánskou pobřežní obranu a dobyli Fyn, přičemž přišli jen o část jízdy, která zmizela pod ledem. I Karlovo vojsko v Dánsku přešlo po ledu a směřovalo ke Kodani. Karlovo vojsko muselo také překročil Belt, což se po velice riskantní trase podařilo, aniž by ztratili jediného muže. 8. února Karel dosáhl Lollandu a Falsteru. 11. února dosáhl Sjællandu.
Válka skončila smlouvou v Taastrupu z 18. února a Mírem v Roskilde z 26. února 1658, v důsledku kterého Dánsko ztratilo rozsáhlá území (dánské provincie Skåne, Halland, Blekinge a ostrovy Bornholm a Hven a norské provincie Bohuslän a výběžek Trondheimu) a muselo uznat suverenitu vévody von Schleswick-Holstein-Gottorp. Karel však pokračoval v bojích a napadl Dánsko znovu.
17. června přistál na Sjællandu a oblehl Kodaň, která se ale dokázala ubránit do té doby, než Dánům přišla na pomoc holandská flotila, která porazila švédské lodi v bitvě u Sundu 29. října 1658. Vodní obchodní cesty na Baltu byly totiž pro Holanďany důležité a ti tak dali Karlovi jasně najevo, že nechtějí, aby Švédové ovládali jih.
Během jednání o míru se Karel X. Gustav vrátil do Švédska, kde svolal do Göteborgu v lednu 1660 jednání parlamentu. Zde se analyzovala pozice Švédska v rámci zmíněných mírových jednání. Za svého pobytu v Göteborgu panovník náhle onemocněl a po několika dnech v noci z 12. na 13. února 1660 zemřel. Jeho ostatky byly slavnostně přepraveny na podzim téhož roku do hlavního města Švédska Stockholmu a zde pochovány na ostrově Riddarholmen.
Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]
Karel Gustav X. se oženil 24. října roku 1654 s Hedvikou Eleonorou Holštýnsko-Gottorpskou. Z manželství se narodil jediný syn a následník, Karel XI.
Ještě před tím, než uzavřel sňatek s Hedvikou Eleonorou, měl poměr s Brigidou Allers, dcerou člena Královské rady a zplodil s ní nemanželského syna Gustava Carlsona (1647-1708)
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ENGLUND, Peter. Nepřemožitelný. Historie první severní války. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 772 s. ISBN 80-7106-490-4.
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel X. Gustav ve Wikimedia Commons
| Předchůdce: Kristýna I. |
 |
Švédský král Karel X. Gustav 1654 - 1660 |
|
Nástupce: Karel XI. |
| Předchůdce: Kristýna I. |
 |
Finský velkovévoda Kaarle X. Kustaa 1654 - 1660 |
|
Nástupce: Karel XI. |
.svg){kind=small}
