Karel X. Gustav
| Karel X. Gustav | |
|---|---|
| král švédský | |
 Karel X. Gustav na portrétu Sébastiena Bourdona. | |
| Doba vlády | 1654–1660 |
| Narození | 8. listopadu 1622 |
| Úmrtí | 13. února 1660 (37 let) |
| Pohřben | Kostel Riddarholmen |
| Předchůdce | Kristýna I. |
| Nástupce | Karel XI. |
| Manželka | Hedvika Eleonora Holštýnsko-Gottorpská |
| Rod | Wittelsbachové |
| Otec | Kazimír Falcko-Zweibruckenský |
| Matka | Kateřina Švédská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel X. Gustav (8. listopadu 1622 – 13. února 1660) byl švédský král od roku 1654 do své smrti. Byl synem Kazimíra Falcko-Zweibruckenského z rodu Wittelsbachů a princezny Kateřiny Švédské, jejímž otcem byl král Karel IX. Švédský.
Karel X. se měl původně stát manželem své sestřenice a předchůdkyně na švédském trůně Kristýny I., která si ho ale vybrala jako svého nástupce i beze sňatku a po zajištění nástupnictví pro Karla abdikovala v jeho prospěch.
Válka s Polskem[editovat | editovat zdroj]
10. června 1655 opustil Karel X. Švédsko, aby se zúčastnil války v Polsku, která se nazývá Druhou nebo Malou Severní válkou (1655–1660). V době vyhlášení války měl král k dispozici 50 000 mužů a 50 válečných lodí. Nepřátelství začalo dokonce dříve, když Švédové od července 1655 okupovali Daugavpils v Polské Livonii a polská armáda utábořená mezi Netzkými močály se dohodla na švédské ochraně palatinátů Poznaň a Kališ. Švédové se tak dostali do Varšavy bez boje a okupovali celé Velkopolsko. Polský král Jan II. Kazimír (1648–1674) z rodu Vasa musel uprchnout do Slezska.
Mezitím Karel X. zaútočil na Krakov, který po dvouměsíčním obléhání dobyl 9. října 1655
Válka s Dánskem[editovat | editovat zdroj]
Problémy v Polsku – především všelidové povstání proti švédské nadvládě – způsobily, že Karel X. s uspokojením přijal zprávy o dánském vyhlášení války 1. června 1657. Útok Torstenssona z doby třicetileté války ho poučil, že Dánsko je nejvíce zranitelné z jihu. Zaútočil tam tedy s rychlostí, která ochromila odpor: v červnu 1657 vytáhl Karel v čele 8000 zkušených vojáků z Bydhoště v Pomořansku a dosáhl hranic Holštýnska 18. července. Dánská armáda se stáhla, a tak Švédové znovu získali Brémské vévodství. Během podzimu Karlovo vojsko obsadilo Jutsko a pevně se zde usadilo. Zdržení u pevnosti Fredericia, kde byla Karlova menší armáda zadržena od půlky srpna do půlky října, dovolilo dánskému loďstvu odrazit po dvoudenní bitvě švédskou flotilu a zabránit tak plánovanému vylodění Švédů v Dánsku. Situace švédského krále se stala kritickou.
V červenci se Dánsko a polsko-litevské království dohodly na spojenectví. Braniborsko se s ohledem na švédské potíže také přidalo na stranu Dánů a situace vypadala pro Švédy hrozivě. Braniborsko chtělo, aby Švédové přistoupili k jednání zprostředkovaným anglickým lordem-protektorem Oliverem Cromwellem a kardinálem Mazarinem, prvním ministrem francouzského krále Ludvíka XIV. Jednání se ale neuskutečnila, protože Švédové jednat odmítli. Karlovi se navíc podařilo 23.–24. října dobýt Fredericii a chystal se dopravit své vojsko na ostrov Fyn pomocí lodí. Ale jednodušší a levnější řešení se mu nabídlo, když v říjnu 1657 uhodily silné mrazy a brzy zamrzl Malý Belt natolik, že armáda mohla přejít po ledu.
Pochod přes Belt[editovat | editovat zdroj]
28. ledna 1658 dosáhl Karel Haderslevu v jižním Dánsku. Jeho meteorologové předpokládali, že za pár dní bude led na Beltu natolik silný, že bude možné po něm přejít i ve zbroji. Mráz byl nejsilnější 29. ledna a 30. ledna ráno dal král rozkaz, aby se armáda přesunula. Švédové rychle přemohli dánskou pobřežní obranu a dobyli Fyn, přičemž přišli jen o část jízdy, která zmizela pod ledem. I Karlovo vojsko v Dánsku přešlo po ledu a směřovalo ke Kodani. Karlovy jednotky totiž musely překročil Belt, což se po velice riskantní trase podařilo, aniž by ztratili jediného muže. 8. února Karel dosáhl Lollandu a Falsteru. 11. února přitáhl k Sjællandu.
Válka skončila smlouvou v Taastrupu z 18. února a mírem v Roskilde z 26. února 1658, v důsledku kterého Dánsko ztratilo rozsáhlá území (dánské provincie Skåne, Halland a Blekinge, ostrovy Bornholm a Hven a norské provincie Bohuslän a výběžek Trondheimu) a muselo uznat suverenitu vévody šlesvicko-holštýnsko-gottorpského.
Karel však i nadále pokračoval v bojích a napadl Dánsko znovu. 17. června přistál na Sjællandu a oblehl Kodaň, která se ale dokázala ubránit do té doby, než Dánům přišla na pomoc holandská flotila, jež porazila švédské lodi v bitvě u Sundu 29. října 1658. Vodní obchodní cesty na Baltu byly totiž pro Holanďany důležité a ti tak dali Karlovi jasně najevo, že nechtějí, aby Švédové ovládali jih.
Během jednání o míru se Karel X. Gustav vrátil do Švédska, kde svolal do Göteborgu v lednu 1660 jednání parlamentu. Zde se analyzovala pozice Švédska v rámci zmíněných mírových jednání. Za svého pobytu v Göteborgu panovník náhle onemocněl. Zpočátku to nebylo víc než nachlazení, nemoc však dospěla do zápalu plic, který vedl k otravě krve[zdroj?] a po několika dnech v noci z 12. na 13. února 1660 král zemřel. Jeho ostatky byly slavnostně přepraveny na podzim téhož roku do hlavního města Švédska Stockholmu a zde pochovány na ostrově Riddarholmen.
Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]
Karel Gustav X. se oženil 24. října roku 1654 s Hedvikou Eleonorou Holštýnsko-Gottorpskou. Z manželství se narodil jediný syn a následník trůnu Karel XI.
Ještě před tím, než uzavřel sňatek s Hedvikou Eleonorou, měl poměr s Brigidou Allersovou, dcerou člena královské rady a zplodil s ní nemanželského syna Gustava Carlsona (1647–1708)
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
| Ludvík II. Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Wolfgang Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Alžběta Hesenská | ||||||||||||
| Jan I. Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Filip I. Hesenský | ||||||||||||
| Anna Hesenská | ||||||||||||
| Kristýna Saská | ||||||||||||
| Kazimír Falcko-Zweibrückenský | ||||||||||||
| Jan III. Klevský | ||||||||||||
| Vilém z Jülichu-Kleve-Bergu | ||||||||||||
| Marie z Jülichu-Bergu | ||||||||||||
| Magdalena Klevská | ||||||||||||
| Ferdinand I. Habsburský | ||||||||||||
| Marie Habsburská | ||||||||||||
| Anna Jagellonská | ||||||||||||
| Karel X. Gustav | ||||||||||||
| Erik Johansson Vasa | ||||||||||||
| Gustav I. Vasa | ||||||||||||
| Cecilia Månsdotter | ||||||||||||
| Karel IX. Švédský | ||||||||||||
| Erik Abrahamsson Leijonhufvud | ||||||||||||
| Markéta Eriksdotter Leijonhufvud | ||||||||||||
| Ebba Eriksdotter Vasa | ||||||||||||
| Kateřina Švédská | ||||||||||||
| Fridrich III. Falcký | ||||||||||||
| Ludvík VI. Falcký | ||||||||||||
| Marie Brandenbursko-Kulmbašská | ||||||||||||
| Marie Kristýna Falcká | ||||||||||||
| Filip I. Hesenský | ||||||||||||
| Alžběta Hesenská | ||||||||||||
| Kristýna Saská | ||||||||||||
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ENGLUND, Peter. Nepřemožitelný. Historie první severní války. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 772 s. ISBN 80-7106-490-4.
- RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. (německy)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel X. Gustav na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Kristýna I. |
|
Švédský král Karel X. Gustav 1654–1660 |
|
Nástupce: Karel XI. |
| Předchůdce: Kristýna I. |
|
Finský velkovévoda Kaarle X. Kustaa 1654–1660 |
|
Nástupce: Karel XI. |
