Kalmarská unie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kalmarská unie
Kalmarunionen
Unio Calmariensis
 Dánské království (středověk)
 Norské království (872–1397)
 Švédské království (středověk)
13971523 Dánská koloniální říše 
Dánsko-Norsko 
Švédské království (1523–1611) 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Kalmarská unie kolem roku 1400
hlavní město:
obyvatelstvo
dánština, stará švédština, norština, renesanční latina, islandština atd.
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Dánské království (středověk) Dánské království (středověk)
Norské království (872–1397) Norské království (872–1397)
Švédské království (středověk) Švédské království (středověk)
Nástupnické:
Dánská koloniální říše Dánská koloniální říše
Dánsko-Norsko Dánsko-Norsko
Švédské království (1523–1611) Švédské království (1523–1611)

Kalmarská unie (dánsky, norsky a švédsky Kalmarunionen, latinsky Unio Calmariensis) je označení pro personální unii dánského, norského a švédského království v letech 13971523.

Vznik a předpoklady Kalmarské unie[editovat | editovat zdroj]

Korunovace mladičkého Erika Pomořanského králem všech tří severských zemí 17. června 1397 v Kalmaru.
Romantická ilustrace z 19. století

Kalmarská unie vznikla roku 1397 rozhodnutím šlechtického sněmu v jihošvédském městě Kalmar, které podnítila královna Markéta I. Dánská. Královna, která spojila ve svých rukou vládu ve všech skandinávských zemích (součástí norského království byl Island, švédského království Finsko), neměla legitimního nástupce, a proto adoptovala svého synovce, pomořanského vévodu Erika. Kalmarský sněm ho uznal za svého panovníka a nechal korunovat králem.

Předpoklady pro sjednocení skandinávských zemí se vytvořily během 14. století. Patřila mezi ně etnická a jazyková blízkost obyvatel, příbuzenské a majetkové vztahy, kterými se propojily šlechtické rody, ekonomické vazby, a v neposlední řadě snaha čelit rostoucímu vlivu hanzy.

Kromě toho stavové doufali, že personální unie přispěje k zachování jejich privilegií, neboť panovník se zaváže zachovávat stávající zákony jednotlivých zemí.

Zánik Kalmarské unie[editovat | editovat zdroj]

Kalmarská unie existovala formálně do roku 1523, fakticky se však již roku 1448 odtrhlo Švédsko. Švédové si zvolili vlastního panovníka Karla VIII. Knutssona, zatímco Norové přijali dánského krále Kristiána I. Oldenburského. Později se vytvořila ve Švédsku zvláštní situace: část unionistické šlechty sice uznala za svého panovníka dánského a norského krále Jana I., ale království fakticky spravovali regenti z dynastie Sture, kteří Janovi permanentně bránili ve vstupu do země. Král se marně snažil obnovit Kalmarskou unii. Za jeho nástupce Kristiána II. se Švédsko pod vedením Gustava Vasy osamostatnilo definitivně a Kalmarská unie se rozpadla. Norsko však zůstalo pod dánskou nadvládou až do roku 1814.

Panovníci Kalmarské unie[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Kalmarské unie[editovat | editovat zdroj]

IFIS Reconstruction.svg Vlajka Kalmarské unie (1430-1523)
Poměr stran: 28:37

Vlajka Kalmarské unie, nazývana též Vlajka severu zavedl v roce 1430 král Erik VII. Pomořanský pro slavnostní příležitosti. Měla reprezentovat jednotu království Dánska, Norska a Švédska.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]