Erik XII. Magnusson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pečeť Erika Magnussona

Erik Magnusson (133921. června 1359) byl protikrál a spolukrál svého otce, švédského krále Magnuse IV.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl starším synem krále Magnuse a Blanky, dcery namurského markraběte Jana I. Roku 1343 norská opozice krále Magnuse vedla k dohodě mezi králem a norskou šlechtou, podle které se v rozporu se zákony nástupnictví měl stát norským králem mladší princ Haakon. Erik se měl stát otcovým nástupcem ve Švédsku.

Haakon se roku 1355 ujal vlády v Norsku, zatímco Erik se vzbouřil proti otci. V roce 1357 vzpoura donutila Magnuse podělit se o vládu se svým synem, který získal většinu jižního Švédska a Finsko. Švédsko se znovu spojilo v roce 1359, kdy se otec a syn stali spoluvládci.

Erik zemřel ve dvaceti letech v létě roku 1359. Za viníka byla označována mimo jiné i jeho matka, která ho měla otrávit. Vztahy mezi Erikem a jeho rodiči vzaly za své, když se syn rozhodl pozvednout zbraň proti vládě svého otce. Fáma o otravě má zřejmě původ od samotného Erika, který měl na smrtelném loži obvinit svou matku; současní historikové se však kloní k názoru, že příčinou smrti mohl být mor, který v té době ve Švédsku řádil. Jeho obětí zřejmě byla zřejmě i jeho manželka Beatrix Bavorská, která zemřela v prosinci téhož roku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eric XII of Sweden na anglické Wikipedii.