Nosorožcovití
 Nosorožcovití | |
|---|---|
 Nosorožec, Parku Cornelle, Itálie | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
| Čeleď | nosorožcovití (Rhinocerotidae) Gray, 1820 |
 Areál rozšíření
| |
| Rody | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nosorožcovití (Rhinocerotidae) jsou jednou z recentních (žijících) čeledí řádu lichokopytníků. V současnosti známe 5–6 recentních druhů ve čtyřech rodech. Všechny druhy nosorožců jsou ohrožené.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tuny, patří tedy k největším současným suchozemským živočichům (po slonech).
Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací.
Navzdory některým neoficiálním tvrzením se tito nosorožci patrně nedokážou pohybovat rychlostí přes 50 km/h. Přímá pozorování a počítačové modely ukázaly, že maximální rychlost těchto velkých lichokopytníků činí asi 7,5 m/s (27 km/h).[1]
Roh[editovat | editovat zdroj]
Roh nosorožce není vyplněn kostí, je tvořen pouze rohovinou, keratinem.
Lov pro rohy[editovat | editovat zdroj]
Nosorožci jsou pro své rohy v mnoha zemích ilegálně loveni:
- Rozdrcený roh čili prášek z rohu nosorožce tvoří totiž součást některých lidových léčiv a afrodisiak, například v tradiční čínské medicíně. Nicméně Čína již přistoupila, alespoň oficiálně, k ochraně přírody podle CITES.
- V jiných zemích se z rohů zase vyřezávají rukojeti tradičních nožů a dýk.
Obecně je dnes „nutnost lovu nosorožců“ celosvětově odmítána jako přežitek a barbarství,[zdroj?] ovšem lidová praxe jim stále nepřeje.
Systém nosorožcovitých a míra ohrožení jednotlivých druhů[editovat | editovat zdroj]
Rod: Ceratotherium
Tradičně chápán jako monotypický rod zastoupený jediným druhem nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) se dvěma poddruhy. V současné době některé výzkumy[2] potvrzují, že se jedná o dva samostatné druhy (část vědecké obce či IUCN však toto rozdělení dosud nepřijímají):
- nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) – 10 080 dospělých jedinců, klesající populace, téměř ohrožený
- nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium cottoni)[2] – 2 dospělí jedinci, klesající populace, kriticky ohrožený
Rod: Diceros
- nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) – 3 142 dospělých jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený
Rod: Dicerorhinus
- nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) – 30 dospělých jedinců, klesající populace, kriticky ohrožený
Rod: Rhinoceros
- nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) – 18 dospělých jedinců, stabilní populace, kriticky ohrožený
- nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) – 2 100–2 200 dospělých jedinců, stoupající populace, zranitelný
Vyhynulé druhy[editovat | editovat zdroj]
Rod: Coelodonta
- † nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)
Rod: Elasmotherium
- † nosorožec jednorohý (Elasmotherium)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SOCHA, Vladimír. Jak rychlý je ve skutečnosti slon. OSEL.cz [online]. 17. června 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b Jak to, že je ve 21. století možné objevit šestého nosorožce světa?. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožcovití na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo nosorožec ve Wikislovníku
Taxon Rhinocerotidae ve Wikidruzích
