Nosorožcovití

Nosorožcovití
	Z levého horního rohu ve směru ručiček: nosorožec tuponosý, sumaterský, indický, dvourohý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla);
Nadčeleď	Rhinocerotoidea;
Čeleď	nosorožcovití (Rhinocerotidae); Gray, 1821
	Mapa rozšíření recentních druhů Mapa rozšíření recentních druhů
Rody
	Ceratotherium; Dicerorhinus; Diceros; Rhinoceros; †Coelodonta; †Stephanorhinus; †Elasmotherium;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nosorožcovití (Rhinocerotidae) jsou jednou z recentních (žijících) čeledí řádu lichokopytníků. V současnosti známe 5–6 recentních druhů ve čtyřech rodech. Všechny druhy nosorožců jsou ohrožené.

Systematika

Za formální autoritu nosorožcovitých se považuje anglický zoolog John Edward Gray, který čeleď Rhinocerotidae vytyčil v roce 1821.^[1]^[2]

Evoluce

Evoluční počátky nosorožců, resp. skupiny Rhinocerotoidea, sahají do spodního eocénu do doby před cirka 50 miliony lety, kdy se první prapředci nosorožců vydělili od svých nejbližších příbuzných – tapírů.^[3]^[4] Nosorožci se brzy stali jednou z nejúspěšnějších a druhově nejrozmanitějších skupin velkých savců, která se dokázala adaptovat na takřka veškeré typy suchozemských biotopů. Během evoluční historie této skupiny tak nezbytně došlo k mnoha anatomickým i behaviorálním změnám a adaptacím.^[5]^[6] Nosorožci v době před 35–20 miliony lety představovali vůbec největší zvířata severních kontinentů,^[6] dokud na severní polokouli nepronikli mastodonti, jejichž evoluční počátky sahají do Afriky.^[5]

Tapíři a nosorožci utváří klad Ceratomorpha, jehož bazálním představitelem je Homogalax,^[7] který je patrně předkem tapírů i nosorožců.^[5] Hyrachyus, který žil asi před 50 miliony lety, představuje sesterský taxon k nosorožcům i tapírům^[8] nebo již prvního zástupce nosorožců.^[9] Jednalo se o malé, asi 36 kg vážící zvíře, které bylo přizpůsobené k běhu (kursoriální). Hyrachyus podobně jako další rané formy nosorožců ještě postrádal roh.^[8] V rámci nosorožcovitých je známo nejméně 26 rodů, z nichž je hned 22 fosilních. Raní zástupci povětšinou vyhynuli v raném oligocénu.^[6]

Popis

Nosorožci mají tělo pokryté kožovitými pláty jako pancířem, také mají více žeber než ostatní lichokopytníci. Mohou dosahovat hmotnosti až 3,6 tuny, patří tedy k největším současným suchozemským živočichům (po slonech).

Čich a sluch mají velmi citlivý, ale špatně vidí, jsou krátkozrací.

Roh

Roh nosorožce není vyplněn kostí, je tvořen pouze rohovinou, keratinem.

Lov pro rohy

Nosorožci jsou pro své rohy v mnoha zemích ilegálně loveni:

Rozdrcený roh čili prášek z rohu nosorožce tvoří totiž součást některých lidových léčiv a afrodisiak, například v tradiční čínské medicíně. Nicméně Čína již přistoupila, alespoň oficiálně, k ochraně přírody podle CITES.
V jiných zemích se z rohů zase vyřezávají rukojeti tradičních nožů a dýk.

Systém nosorožcovitých a míra ohrožení jednotlivých druhů

Rod: Ceratotherium

Tradičně chápán jako monotypický rod zastoupený jediným druhem nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum) se dvěma poddruhy. V současné době některé výzkumy^[10] potvrzují, že se jedná o dva samostatné druhy (část vědecké obce či IUCN však toto rozdělení dosud nepřijímají):

Nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum) – 10 080 dospělých jedinců, klesající populace, téměř ohrožený
nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium cottoni)^[10] – 2 dospělí jedinci, klesající populace, kriticky ohrožený

Rod: Diceros

nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) – přes 6000 jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený

Rod: Dicerorhinus

nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) – 100 jedinců, stoupající populace, kriticky ohrožený

Rod: Rhinoceros

nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) – 74 jedinců, stabilní populace, kriticky ohrožený
nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) – 3500 jedinců, stoupající populace, zranitelný

Studie z r. 2025 ukázala na zásadnější fenotypové i adaptivní rozdíly mezi nosorožcem jávským a nosorožcem indickým a navrhla nosorožce jávského vyčlenit do samostatného rodu Eurhinoceros jako druh s vědeckým názvem Eurhinoceros sondaicus.^[11]

Vyhynulé druhy

Rod: Coelodonta

† nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis)

Rod: Elasmotherium

† nosorožec jednorohý (Elasmotherium)

Odkazy

Reference

↑ Rhinocerotidae. Mammal Species of the World [online]. Bucknell Univesity, 2005 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ GRAY, John Edward. On the Natural Arrangement of Vertebrose Animals. S. 296–310. London Medical Repository [online]. 1821 [cit. 2024-04-16]. Roč. 15, s. 296–310. Dostupné online. (anglicky)
↑ XU, X.; JANKE, A.; ARNASON, U. The complete mitochondrial DNA sequence of the greater Indian rhinoceros, Rhinoceros unicornis, and the Phylogenetic relationship among Carnivora, Perissodactyla, and Artiodactyla (+ Cetacea). Molecular Biology and Evolution. 1996-11-01, roč. 13, čís. 9, s. 1167–1173. Dostupné online [cit. 2024-03-11]. ISSN 0737-4038. doi:10.1093/oxfordjournals.molbev.a025681.
↑ BENTON, Michael J. The evolution of perissodactyls. Trends in Ecology & Evolution. 1990-10, roč. 5, čís. 10, s. 347. Dostupné online [cit. 2024-03-14]. ISSN 0169-5347. doi:10.1016/0169-5347(90)90187-i.
↑ ^a ^b ^c PROTHERO, Donald R. Rhinoceros biology and conservation: Proceedings of an international conference, San Diego. Příprava vydání OA Ryder. San Diego: USA Zoological Society, 1993. Kapitola Fifty million years of rhinoceros evolution, s. 82–91. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c LACOMBAT, F. Save the rhinos: EAZA Rhino Campaign 2005/6. London: European Association of Zoos and Aquaria, 2005. Dostupné online. Kapitola The evolution of the rhinoceros, s. 46–49.
↑ ROSE, Kenneth D. Skeleton of early Eocene Homogalax and the origin of Perissodactyla. PalaeoVertebrata. 1996-12-16. Dostupné online [cit. 2024-03-14]. ISSN 2274-0333. (En)
↑ ^a ^b STILSON, Kelsey T.; HOPKINS, Samantha S. B.; DAVIS, Edward Byrd. Osteopathology in Rhinocerotidae from 50 Million Years to the Present. PLOS ONE. 3. 2. 2016, roč. 11, čís. 2, s. e0146221. Dostupné online [cit. 2024-03-12]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0146221. PMID 26840633. (anglicky)
↑ DOMNING, Daryl P.; EMRY, Robert J.; PORTELL, Roger W. Oldest West Indian land mammal: rhinocerotoid ungulate from the Eocene of Jamaica. Journal of Vertebrate Paleontology. 1997-12-15, roč. 17, čís. 4, s. 638–641. Dostupné online [cit. 2024-03-12]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.1997.10011013. (anglicky)
↑ ^a ^b Jak to, že je ve 21. století možné objevit šestého nosorožce světa?. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.
↑ NARDELLI, Francesco; HEISSIG, Kurt. A taxonomic review of the genus Rhinoceros with emphasis on the distinction of Eurhinoceros (Perissodactyla, Rhinocerotidae). S. 303–333. ZooKeys [online]. Pensoft Publishers, 2025-03-06 [cit. 2025-03-19]. Roč. 1230, s. 303–333. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1313-2970. doi:10.3897/zookeys.1230.127858. PMID 40093688. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu nosorožcovití na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo nosorožec ve Wikislovníku
Taxon Rhinocerotidae ve Wikidruzích

[1] Rhinocerotidae. Mammal Species of the World [online]. Bucknell Univesity, 2005 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky)

[2] GRAY, John Edward. On the Natural Arrangement of Vertebrose Animals. S. 296–310. London Medical Repository [online]. 1821 [cit. 2024-04-16]. Roč. 15, s. 296–310. Dostupné online. (anglicky)

[3] XU, X.; JANKE, A.; ARNASON, U. The complete mitochondrial DNA sequence of the greater Indian rhinoceros, Rhinoceros unicornis, and the Phylogenetic relationship among Carnivora, Perissodactyla, and Artiodactyla (+ Cetacea). Molecular Biology and Evolution. 1996-11-01, roč. 13, čís. 9, s. 1167–1173. Dostupné online [cit. 2024-03-11]. ISSN 0737-4038. doi:10.1093/oxfordjournals.molbev.a025681.

[4] BENTON, Michael J. The evolution of perissodactyls. Trends in Ecology & Evolution. 1990-10, roč. 5, čís. 10, s. 347. Dostupné online [cit. 2024-03-14]. ISSN 0169-5347. doi:10.1016/0169-5347(90)90187-i.

[:13-5] PROTHERO, Donald R. Rhinoceros biology and conservation: Proceedings of an international conference, San Diego. Příprava vydání OA Ryder. San Diego: USA Zoological Society, 1993. Kapitola Fifty million years of rhinoceros evolution, s. 82–91. (anglicky)

[Lacombat3-6] LACOMBAT, F. Save the rhinos: EAZA Rhino Campaign 2005/6. London: European Association of Zoos and Aquaria, 2005. Dostupné online. Kapitola The evolution of the rhinoceros, s. 46–49.

[7] ROSE, Kenneth D. Skeleton of early Eocene Homogalax and the origin of Perissodactyla. PalaeoVertebrata. 1996-12-16. Dostupné online [cit. 2024-03-14]. ISSN 2274-0333. (En)

[:22-8] STILSON, Kelsey T.; HOPKINS, Samantha S. B.; DAVIS, Edward Byrd. Osteopathology in Rhinocerotidae from 50 Million Years to the Present. PLOS ONE. 3. 2. 2016, roč. 11, čís. 2, s. e0146221. Dostupné online [cit. 2024-03-12]. ISSN 1932-6203. doi:10.1371/journal.pone.0146221. PMID 26840633. (anglicky)

[9] DOMNING, Daryl P.; EMRY, Robert J.; PORTELL, Roger W. Oldest West Indian land mammal: rhinocerotoid ungulate from the Eocene of Jamaica. Journal of Vertebrate Paleontology. 1997-12-15, roč. 17, čís. 4, s. 638–641. Dostupné online [cit. 2024-03-12]. ISSN 0272-4634. doi:10.1080/02724634.1997.10011013. (anglicky)

[:0-10] Jak to, že je ve 21. století možné objevit šestého nosorožce světa?. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online.

[11] NARDELLI, Francesco; HEISSIG, Kurt. A taxonomic review of the genus Rhinoceros with emphasis on the distinction of Eurhinoceros (Perissodactyla, Rhinocerotidae). S. 303–333. ZooKeys [online]. Pensoft Publishers, 2025-03-06 [cit. 2025-03-19]. Roč. 1230, s. 303–333. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1313-2970. doi:10.3897/zookeys.1230.127858. PMID 40093688. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]