Krak (kníže)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krak
Krak.PNG
Místo pohřbení Krakova mohyla
Děti Wanda, Krak II., Lech II.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krak (také Krakus, latinsky Gracchus) byl legendární vládce Poláků, zakladatel města Krakov. Podle Wincenta Kadlubka (polsky Wincent Kadłubek), jehož záznamy jsou nejstarší, mělo jít o jednoho z knížat, nebo  guvernérů, kteří bojovali s Galy v Panonii, nebo v Korutanech (kronikář pouze naznačuje), po čemž byl vybrán králem a dal tak základ Polskému království.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Legenda o o životě[editovat | editovat zdroj]

Po návratu na území Polska se stal králem. Měl dva syny Kraka II., Lecha II. a dceru Wandu. Jeho synové měli zabít Vavelského draka. Po čemž měl jeden z nich ze závisti zabít druhé bratra (Lech II. Kraka II.).[1] Jiná legenda vypráví, že draka zabil sám Krak[2], proto byl nazýván také jako Drakobijec (polsky Smokobójca).[2]

Wanda byla hrdinkou legendy „O Wandě, která nechtěla Němce za manžela“ (polskyO Wandzie, która nie chciała Niemca“).[3]

Legenda o smrti[editovat | editovat zdroj]

V popise pohřbu knížete Kraka se spojuje zmínka o založení města Krakov. Po smrti knížete Kraka byl navršen kopec, pod kterým byl podle legendy pochován.

V době, kdy měla být kopec navršena, obyvatelé města Krakova nosili zeminu na mohylu v rukávech, odtud vznikl svátek Rukávů (polsky święto Rękawki[4]). Kopec byl nazván v polštině jako Kopiec Kraka, nebo Kopiec Krakusa[5], česky je znám jako Krakova mohyla.

Po jeho smrti přešla vláda na jeho syny a později dceru Wandu.

Ztotožnění s dalšími legendárními postavami[editovat | editovat zdroj]

Legenda o životě částečně připomíná českou pověst o knížeti Krokovi. Především v díle Jana Dluhoše (polsky Jan Długosz).[6] Motiv války z drakem byl použit pravděpodobně z legendy o svatém Jiřím[7][8], případně z mýtu války Peruna se Zmejem. Legenda obsahuje prvky událostí z 7. a 8. století. Mohl to být také legendární keltiberský král Crocco.

Krak z kroniky mistra Kadlubka[editovat | editovat zdroj]

Vyprávění o Krakovi začíná (v díle W. Kadlubka) po ukončení bojů s Římany. Kde bylo připomínáno, že prapůvodní slované, kteří osídlili Polsko si zvolili Kraka za svého knížete.[9] Následně W. Kadlubek popisuje ve zkratce události jiného velkého kmene, který byl jediný, který se mohl poměřovat s Poláky a to byli Gálové. V jisté době měli vkročit do Panonie, z čehož se pro W. Kadlubka vytvořil fakt válek tohoto slovanského (polského) kmene s Gály. Panonie byla ve středověku považována za kolébku Slovanů.[10] Tento stav měl mít za následek první rozvojové tendence, tedy snahu o vytváření vlastních kmenů. To byl důvod, proč Krak, který z nějakých neznámých důvodů nebyl v té době v Panonii (W. Kadlubek píše, že se vrátil z Korutan, bylo možné, že tam byl na vojenské výpravě[11]). Po návratu se rozhodl shromáždit všechny muže k rokování. Na této schůzce získal důvěru společenstva (W. Kadlubek mu vložil do úst slova: „svět bez slunce – to je jako země bez krále[12]), a tím se prohlásil za krále.

Wincent Kadlubek přeložil do latiny jméno Krak do formy „Gracchus“ a pod tímto jménem vystupovala ona postava v jeho kronice. Nepochybně to mělo v touze připodobnit Kraka k jinému slovanskému zákonodárci a poručníkovi Tiberiovi Gracchusovi[13] (latinsky jménem Tiberius Sempronius Gracchus, polsky Tyberiusz Gracchus). Není bez významu fakt, že první informace o Krakovi se objevují v kronice W. Kadlubka, když popisuje války Poláků s Římany. Později, když boje přestaly, „Prapoláci“ měli obsadit určitá města, ve kterých se měli později ustanovit jako guvernéři. Zároveň si také vybrali knížete, kterým byl právě Krak. To však vyplývá z dalšího průběhu příběhu, kdy se Krak nerovnal nadřazenému postavení v kmeni[12], ale byl pravděpodobně jen jedním z guvernérů. Proto se Krak stal guvernérem s největší pravděpodobností v nějakém římském městě. Další věc je poukázáni na spojení s Římem a Tiberiuem Gracchusem, kdy v popisu Krakových prvních činů, po jmenování králem, bylo vydání zákona. První zákon, který vytvořil nový král, W. Kadlubek nazval převzetím formy a obsahu zákona od Římanů („Tak vznikl základ našich občanských práv a nastala doba jeho zrození“), zásady nového zákona byly založeny na zrušení otroctví a nespravedlnosti (za což bojoval také Tiberius Gracchus[14]). Tímto způsobem chtěl kronikář dát Krakově silnější historický základ.

právě W. Kadlubek poprvé používá pojem „Polsko“, které měl Krak přivést k „velké prosperitě“. Rozkvět však netrval dlouho, protože nově vytvořený stát narazil na nový problém a to v podobě netvora zvaného „všežravý[15]. Jak píše kronikář, měl terorizovat poddané v Krakově svými velkými nároky na obětiny skotu, jehož dodávky vyžadoval každý týden. Kdyby nebyla oběť učiněna, jedl by tolik lidí, kolik by mu bylo dáno. V této situaci Krak poslal na netvora své syny, kteří se po neúspěchu v otevřeném boji se uchýlili k podvodu. Dali „všežravému“ jako obvyklá oběť, resp. naplnili kravskou kůže sírou, což netvora zabilo[16]. S tímto příběhem souvisí domněnka o bratrovraždě, které pak vedlo ke krátkému bezvládí v Krakově. Když jeho synové zabili netvora, mladší ze synů, toužíce po moci se vrhnul na staršího a zabil jej. Otci řekl lež, tedy že staršího bratra zabil netvor. Po Krakově smrti tento syn převzal vládu. Temné tajemství Lecha II. bylo brzy objeveno, byl souzen a vyhnán[14]. Navzdory všemu, láska lidu ke Krakovi a jeho rodině měla být tak velká, že vláda byla dána jeho dceři Wandě. Při této příležitosti W. Kadlubek poznamenává, že rozhodovacím centrem v této věci byl: „Senát, mocného a celého lidu“[14].

Na počest Kraka, po jeho smrti, bylo nad skálou, kde žil netvor, postaveno město. Podle Kadlubka, bylo město nazváno Gracchovia (Krakov)[17] a pohřební rituály za zesnulého krále byly prováděny tak dlouho, dokud město nebylo zcela dokončeno, a to do posledního domu[18]. Kronikář si poznamenal, že název města Krakov byl odvozen od křiku havranů, kteří přišli hodovat na mršině „všežravého“[19].

Krak v současné literatuře[editovat | editovat zdroj]

Kníže Krak byl jednou z postav trilogie Stanislava Pagačevského (polsky Stanisław Pagaczewski) o příhodách Baltazara Houby (polsky Baltazar Gąbka): Únos Baltazara Houby, Mise profesora Houky, Houka a létající talíře.

Historie Kraka inspirovala také Stanislava Šukalského (polsky Stanisław Szukalski) k napsání dramatu Krak, syn Ludole.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle W.Kadłubka byl drak synonymem pro „pojídače“ (polsky całożerca). - Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 13–15.
  2. a b Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961, s. 188–189
  3. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 16–18
  4. Tradycyjne Święto Rękawki w Krakowie - Magiczny Kraków. krakow.pl [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. 
  5. PODGORZE.PL, Autor. Kopiec Krakusa. Podgorze.pl [online]. 2009-04-01 [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. (polsky) 
  6. Jan Dluhoš (J.Dluhoš, 1961, s. 190), dcery knížete Kroka, pod trochu jinými jmény připisuje knížeti Krakovi. Jedna z nich - Lubuše (polsky Lubusza, česky Libuše) měla být podle něj nástupkyní knížete Kraka v Čechách. Takže podle J.Dluhoše měl kníže Krak 3 „české“ dcery, a také 3 „polské“ potomky, čili celkem 6 dětí.
  7. SVATÝ JIŘÍ - O sv. Jiří a draku. www.svatyjiri.cz [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-19. 
  8. S. Zakrzewski, Historia polityczna Polski do schyłku XII wieku, Kraków 1920, s. 10; téze v hlavním textu; B. Kürbis, Holophagus. O smoku wawelskim i innych smokach, [w:] Ars historica. Prace z dziejów powszechnych i polskich, Poznań 1976, s. 163–178; téze o importu z Historiæ regum Britaniæ Galfreda z Monmouth; M. Plezia, Legenda o smoku wawelskim, „Rocznik Krakowski“, 42, 1971, s. 21–32.; téze o pokrevní příbuznosti s Opowieścią o Aleksandrze a jiné.
  9. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 10–11.
  10. Marek Junianus Justynius: Zarys dziejów powszechnych według Pompejusza Trogusa, L. Lewandowski (překlad), Warszawa 1988
  11. J. Dąbrowski, Chorwacja i Dalmacja w opinii polskiego średniowiecza, Sbornik naučnih radova Ferdi Šišicu, Zagreb 1926; téze o Korutanech jako součásti Polska; Kazimierz Ślaski, Wątki historyczne w podaniach o początkach Polski, Poznań 1968; téze o společných korutanských a polských tradicích
  12. a b Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 11
  13. H. Łowmiański, Początki Polski, t. V, Warszawa 1973; téze o vytvoření jména Kraka z názvu Krakova a umělý vznik Kraka na antickém základu, hlubší ztotožnění s Gracchus dal až Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961, s. 186–187
  14. a b c Studyum o Kadłubku [w:] Balzer O., Pisma Pośmiertne, t. I, II, Lwów 1934–1935
  15. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 13
  16. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 13, M. Plezia, Legenda o smoku wawelskim, „Rocznik Krakowski“, 42, 1971, s. 27. vykazuje velkou podobnost se syrskou a perskou variantou Pověsti o Alexandrovi (polsky Opowieści o Aleksandrze)
  17. J. Dluhoš uvádí opačné pořadí: Krak zakládá Krakov → je zde problém s drakem → získává trůn a vydává zákony. Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961, s. 188–189
  18. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 16
  19. S. Urbańczyk, Nazwy naszych stolic, Kraków 1965; téze o spojení Krak – Krakov; Gerard Labuda, Studia nad początkami państwa polskiego, t. II, Poznań 1988.; téze o topografickém původu jména.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003
  • Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961
  • Marek Junianus Justynius: Zarys dziejów powszechnych według Pompejusza Trogusa, L. Lewandowski (překlad), Warszawa 1988
  • Studyum o Kadłubku [w:] Balzer O., Pisma Pośmiertne, t. I, II, Lwów 1934–1935

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]