Krak (kníže)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Krak
Krak.PNG
Místo pohřbení Krakova mohyla
Děti Wanda, Krak II., Lech II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krak (také Krakus, latinsky Gracchus) byl legendární vládce Poláků, zakladatel města Krakov. Podle Wincenta Kadlubka (polsky Wincent Kadłubek), jehož záznamy jsou nejstarší, mělo jít o jednoho z knížat, nebo  guvernérů, kteří bojovali s Galy v Panonii, nebo v Korutanech (kronikář pouze naznačuje), po čemž byl vybrán králem a dal tak základ Polskému království.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Legenda o o životě[editovat | editovat zdroj]

Po návratu na území Polska se stal králem. Měl dva syny Kraka II., Lecha II. a dceru Wandu. Jeho synové měli zabít Vavelského draka. Po čemž měl jeden z nich ze závisti zabít druhé bratra (Lech II. Kraka II.).[1] Jiná legenda vypráví, že draka zabil sám Krak[2], proto byl nazýván také jako Drakobijec (polsky Smokobójca).[2]

Wanda byla hrdinkou legendy "O Wandě, která nechtěla Němce za manžela" (polsky "O Wandzie, która nie chciała Niemca”).[3]

Legenda o smrti[editovat | editovat zdroj]

V popise pohřbu knížete Kraka se spojuje zmínka o založení města Krakov. Po smrti knížete Kraka byl navršen kopec, pod kterým byl podle legendy pochován.

V době, kdy měla být kopec navršena, obyvatelé města Krakova nosili zeminu na mohylu v rukávech, odtud vznikl svátek Rukávů (polsky święto Rękawki[4]). Kopec byl nazván v polštině jako Kopiec Kraka, nebo Kopiec Krakusa[5], česky je znám jako Krakova mohyla.

Po jeho smrti přešla vláda na jeho syny a později dceru Wandu.

Ztotožnění s dalšími legendárními postavami[editovat | editovat zdroj]

Legenda o životě částečně připomíná českou pověst o knížeti Krokovi. Především v díle Jana Dluhoše (polsky Jan Długosz).[6] Motiv války z drakem byl použit pravděpodobně z legendy o svatém Jiřím[7][8], případně z mýtu války Peruna se Zmejem. Legenda obsahuje prvky událostí z 7. a 8. století. Mohl to být také legendární keltiberský král Crocco.

Krak z kroniky mistra Kadlubka[editovat | editovat zdroj]

Vyprávění o Krakovi začíná (v díle W. Kadlubka) po ukončení bojů s Římany. Kde bylo připomínáno, že prapůvodní slované, kteří osídlili Polsko si zvolili Kraka za svého knížete.[9] Následně W. Kadlubek popisuje ve zkratce události jiného velkého kmene, který byl jediný, který se mohl poměřovat s Poláky a to byli Gálové. V jisté době měli vkročit do Panonie, z čehož se pro W. Kadlubka vytvořil fakt válek tohoto slovanského (polského) kmene s Gály. Panonie byla ve středověku považována za kolébku Slovanů.[10] Tento stav měl mít za následek první rozvojové tendence, tedy snahu o vytváření vlastních kmenů. To byl důvod, proč Krak, který z nějakých neznámých důvodů nebyl v té době v Panonii (W. Kadlubek píše, že se vrátil z Korutan, bylo možné, že tam byl na vojenské výpravě[11]). Po návratu se rozhodl shromáždit všechny muže k rokování. Na této schůzce získal důvěru společenstva (W. Kadlubek mu vložil do úst slova: "svět bez slunce – to je jako země bez krále"[12]), a tím se prohlásil za krále.

Wincent Kadlubek přeložil do latiny jméno Krak do formy "Gracchus" a pod tímto jménem vystupovala ona postava v jeho kronice. Nepochybně to mělo v touze připodobnit Kraka k jinému slovanskému zákonodárci a poručníkovi Tiberiovi Gracchusovi[13] (latinsky jménem Tiberius Sempronius Gracchus, polsky Tyberiusz Gracchus). Není bez významu fakt, že první informace o Krakovi se objevují v kronice W. Kadlubka, když popisuje války Poláků s Římany. Později, když boje přestaly, "Prapoláci" měli obsadit určitá města, ve kterých se měli později ustanovit jako guvernéři. Zároveň si také vybrali knížete, kterým byl právě Krak. To však vyplývá z dalšího průběhu příběhu, kdy se Krak nerovnal nadřazenému postavení v kmeni[12], ale byl pravděpodobně jen jedním z guvernérů. Proto se Krak stal guvernérem s největší pravděpodobností v nějakém římském městě. Další věc je poukázáni na spojení s Římem a Tiberiuem Gracchusem, kdy v popisu Krakových prvních činů, po jmenování králem, bylo vydání zákona. První zákon, který vytvořil nový král, W. Kadlubek nazval převzetím formy a obsahu zákona od Římanů ("Tak vznikl základ našich občanských práv a nastala doba jeho zrození“), zásady nového zákona byly založeny na zrušení otroctví a nespravedlnosti (za což bojoval také Tiberius Gracchus[14]). Tímto způsobem chtěl kronikář dát Krakově silnější historický základ.

právě W. Kadlubek poprvé používá pojem "Polsko", které měl Krak přivést k "velké prosperitě". Rozkvět však netrval dlouho, protože nově vytvořený stát narazil na nový problém a to v podobě netvora zvaného "všežravý"[15]. Jak píše kronikář, měl terorizovat poddané v Krakově svými velkými nároky na obětiny skotu, jehož dodávky vyžadoval každý týden. Kdyby nebyla oběť učiněna, jedl by tolik lidí, kolik by mu bylo dáno. V této situaci Krak poslal na netvora své syny, kteří se po neúspěchu v otevřeném boji se uchýlili k podvodu. Dali “všežravému” jako obvyklá oběť, resp. naplnili kravskou kůže sírou, což netvora zabilo[16]. S tímto příběhem souvisí domněnka o bratrovraždě, které pak vedlo ke krátkému bezvládí v Krakově. Když jeho synové zabili netvora, mladší ze synů, toužíce po moci se vrhnul na staršího a zabil jej. Otci řekl lež, tedy že staršího bratra zabil netvor. Po Krakově smrti tento syn převzal vládu. Temné tajemství Lecha II. bylo brzy objeveno, byl souzen a vyhnán[14]. Navzdory všemu, láska lidu ke Krakovi a jeho rodině měla být tak velká, že vláda byla dána jeho dceři Wandě. Při této příležitosti W. Kadlubek poznamenává, že rozhodovacím centrem v této věci byl: "Senát, mocného a celého lidu"[14].

Na počest Kraka, po jeho smrti, bylo nad skálou, kde žil netvor, postaveno město. Podle Kadlubka, bylo město nazváno Gracchovia (Krakov)[17] a pohřební rituály za zesnulého krále byly prováděny tak dlouho, dokud město nebylo zcela dokončeno, a to do posledního domu[18]. Kronikář si poznamenal, že název města Krakov byl odvozen od křiku havranů, kteří přišli hodovat na mršině "všežravého"[19].

Krak v současné literatuře[editovat | editovat zdroj]

Kníže Krak byl jednou z postav trilogie Stanislava Pagačevského (polsky Stanisław Pagaczewski) o příhodách Baltazara Houby (polsky Baltazar Gąbka): Únos Baltazara Houby, Mise profesora Houky, Houka a létající talíře.

Historie Kraka inspirovala také Stanislava Šukalského (polsky Stanisław Szukalski) k napsání dramatu Krak, syn Ludole.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle W.Kadłubka byl drak synonymem pro "pojídače" (polsky całożerca). - Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 13–15.
  2. a b Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961, s. 188–189
  3. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 16–18
  4. Tradycyjne Święto Rękawki w Krakowie - Magiczny Kraków. krakow.pl [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. 
  5. PODGORZE.PL, Autor. Kopiec Krakusa. Podgorze.pl [online]. 2009-04-01 [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. (polsky) 
  6. Jan Dluhoš (J.Dluhoš, 1961, s. 190), dcery knížete Kroka, pod trochu jinými jmény připisuje knížeti Krakovi. Jedna z nich - Lubuše (polsky Lubusza, česky Libuše) měla být podle něj nástupkyní knížete Kraka v Čechách. Takže podle J.Dluhoše měl kníže Krak 3 "české" dcery, a také 3 "polské" potomky, čili celkem 6 dětí.
  7. SVATÝ JIŘÍ - O sv. Jiří a draku. www.svatyjiri.cz [online]. [cit. 2019-03-20]. Dostupné online. 
  8. S. Zakrzewski, Historia polityczna Polski do schyłku XII wieku, Kraków 1920, s. 10; téze v hlavním textu; B. Kürbis, Holophagus. O smoku wawelskim i innych smokach, [w:] Ars historica. Prace z dziejów powszechnych i polskich, Poznań 1976, s. 163–178; téze o importu z Historiæ regum Britaniæ Galfreda z Monmouth; M. Plezia, Legenda o smoku wawelskim, „Rocznik Krakowski”, 42, 1971, s. 21–32.; téze o pokrevní příbuznosti s Opowieścią o Aleksandrze a jiné.
  9. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 10–11.
  10. Marek Junianus Justynius: Zarys dziejów powszechnych według Pompejusza Trogusa, L. Lewandowski (překlad), Warszawa 1988
  11. J. Dąbrowski, Chorwacja i Dalmacja w opinii polskiego średniowiecza, Sbornik naučnih radova Ferdi Šišicu, Zagreb 1926; téze o Korutanech jako součásti Polska; Kazimierz Ślaski, Wątki historyczne w podaniach o początkach Polski, Poznań 1968; téze o společných korutanských a polských tradicích
  12. a b Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 11
  13. H. Łowmiański, Początki Polski, t. V, Warszawa 1973; téze o vytvoření jména Kraka z názvu Krakova a umělý vznik Kraka na antickém základu, hlubší ztotožnění s Gracchus dal až Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961, s. 186–187
  14. a b c Studyum o Kadłubku [w:] Balzer O., Pisma Pośmiertne, t. I, II, Lwów 1934–1935
  15. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 13
  16. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 13, M. Plezia, Legenda o smoku wawelskim, „Rocznik Krakowski”, 42, 1971, s. 27. vykazuje velkou podobnost se syrskou a perskou variantou Pověsti o Alexandrovi (polsky Opowieści o Aleksandrze)
  17. J. Dluhoš uvádí opačné pořadí: Krak zakládá Krakov → je zde problém s drakem → získává trůn a vydává zákony. Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961, s. 188–189
  18. Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003, s. 16
  19. S. Urbańczyk, Nazwy naszych stolic, Kraków 1965; téze o spojení Krak – Krakov; Gerard Labuda, Studia nad początkami państwa polskiego, t. II, Poznań 1988.; téze o topografickém původu jména.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wincent Kadłubek: Kronika Polska, B. Kürbis (překlad), Wrocaław 2003
  • Jan Długosz: Roczniki, czyli kroniki sławnego Królestwa Polskiego, ks. 1 – 2, Warszawa 1961
  • Marek Junianus Justynius: Zarys dziejów powszechnych według Pompejusza Trogusa, L. Lewandowski (překlad), Warszawa 1988
  • Studyum o Kadłubku [w:] Balzer O., Pisma Pośmiertne, t. I, II, Lwów 1934–1935

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]