Michał Bobrzyński

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Michał Bobrzyński
Poslanec Haličského zem. sněmu
Ve funkci:
??? – ???
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1900
Ve funkci:
1903 – 1908
Místodržící Haliče
Ve funkci:
1908 – 1914
Ministr pro haličské záležitosti
Ve funkci:
31. října 1916 – 22. června 1917
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
PředchůdceZdzisław Morawski
NástupceJuliusz Twardowski
Stranická příslušnost
ČlenstvíPolský klub
stańczycy
Str. národní pravice

Narození30. září 1849
Krakov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. července 1935 (ve věku 85 let)
Łopuchówko
PolskoPolsko Polsko
Místo pohřbeníRakowický hřbitov
Alma materJagellonská univerzita
Profesehistorik, historik práva, právník, pedagog, vysokoškolský učitel, spisovatel a politik
Oceněníkomtur Řádu Františka Josefa (1898)
Řád železné koruny 1. třídy (1910)
velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1923)
CommonsMichał Bobrzyński
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michał Hieronim Bobrzyński (30. září 1849 Krakov2. července 1935 Łopuchówko) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský historik, státní úředník a politik polského původu z Haliče, v letech 1908–1914 místodržící Haliče, v letech 1916–1917 ministr pro haličské záležitosti.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1876 získal titul profesora a vyučoval německé a staropolské právo na univerzitách v Krakově a Lvově.[1]

Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Haliči. Rezignaci na poslanecký mandát oznámil na schůzi 4. prosince 1890.[2]

Zasedal rovněž potom na haličském zemském sněmu. Byl předákem konzervativců a členem Polského klubu.[1] Vrátil se i na Říšskou radu, kam nastoupil 17. listopadu 1903 po doplňovací volbě poté, co rezignoval poslanec Hermann Czecz-Lindenwald.[2] V květnu 1906 se uvádí jako jeden z členů poslaneckého Polského klubu na Říšské radě.[3] Uspěl i ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 23. Na mandát rezignoval v roce 1908 kvůli svému jmenování místodržícím. Rezignace byla oznámena na schůzi 5. května 1908. V doplňovací volbě pak místo něj do parlamentu usedl Antoni Górski.[4]

V období let 1908–1914 zastával post místodržícího Haliče.[1] Patřil mezi takzvané stańczyky (konzervativní politický proud ze západní Haliče, po roce 1907 Strana národní pravice). V době, kdy zastával místodržitelský post, proti němu kriticky vystupovali tzv. podolacy, tedy konzervativní Poláci z východní Haliče.[5]

Za druhé vlády Ernesta von Koerbera se stal ministrem pro haličské záležitosti. Post si udržel i v následující vládě Heinricha Clam-Martinice. Funkci zastával od 31. října 1916 do 22. června 1917.[6][1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Bobrzyński, Michael (1849-1935), Historiker und Politiker, s. 95. (německy) 
  2. a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. Österreichische Illustrierte Zeitung 13. 5. 1906, s. 20.
  4. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0018&size=45&page=76
  5. Stančici a Podoláci. Národní listy. Červenec 1911, roč. 51, čís. 193, s. 2. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]