Stanisław Wyspiański

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanisław Wyspiański, Autoportrét, 1902
Portret Elizy Pareńskiej 1904
Jeho sarkofág v Krakově.

Stanisław Wyspiański (15. ledna 1869 Krakov28. listopadu 1907 Krakov) byl polský malíř, grafik, dramatik, básník, jevištní výtvarník a architekt, organizátor a pedagog. Byl též příslušník hnutí Mladé Polsko. Jako malíř byl hlavně portrétista i krajinář, představitel polského symbolismu a expresionismu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Byl synem sochaře Franciszka Wyspiańského a Marie roz. Rogowské. Matka zemřela, když bylo Stanisławovi 7 let. Chlapec pak vyrůstal u bezdětných manželů Stankiewiczových. Ti patřili k předním měšťanům a byli silně kulturně založení. K jejich pravidelným hostům patřil i Jan Matejko, slavný polský malíř historických témat a pozdější učitel samotného Wyspiańského.

Wyspiański studoval na gymnáziu sv. Anny v Krakově a v době studií uzavřel přátelství s později významnými umělci, např. malířem Mehofferem (1869-1946), básníky a dramatiky Jerzym Žulawským (1874-1915), Lucjanem Rydelem (1870-1918) a pozdějším historikem práva a rektorem Jagelonské univerzity Stanisławem Estreicherem (1869-1939). V roce 1890 podniká cestu Evropou, aby studoval umění. Procestoval Itálii, Švýcarsko, Francii, Německo, Česko (Praha).

Pak se vrátil do Paříže a v letech 1891-1894 zde žil. Studoval privátně na Akademii Colarossi a žil v nuzných poměrech. Výrazně ho ovlivnila tvorba Pierra Puvise de Chavannes (1824-1898) a návazně nato celé hnutí secese, ale také setkání a přátelství s umělci okruhu Paula Gauguina. Prostřednictvím spisovatele Stanisława Przybyszewského (1868-1927) se seznámil s norským malířem Edvardem Munchem a jeho technikou. Je znám svým širokým malířským i kreslířským záběrem, navrhoval i ornamenty, jevištní dekorace, okenní malbu. Zde nelze opominout okna ve Františkánském kostele v Krakově.

Kromě toho napsal i řadu dramat, v kterých zpracoval náměty z mytologie a pověstí, ale také z polské historie. Nejznámější je jeho dílo „Wesele“ / Veselka/ z r. 1901. Základním námětem hry je skutečná událost - svatba jeho přítele Lucjana Rydela s dcerou sedláka z jedné vsi u Krakova. Její premiéra byla společenským skandálem, ale současně i klíčem k jeho slávě dramatika. V roce 1973 hru pod názvem „Wesele“ zfilmoval polský režisér Andrzej Wajda.

V roce 1906 se stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Krakově a členem městské rady. Po dlouhé nemoci (tuberkulóza) zemřel v roce 1907, jeho pohřeb se stal obrovskou národní manifestací. Je pochován v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.

Díla Wyspianského jsou dnes k vidění v četných polských muzeích. V jeho rodném Krakově je i Wyspianského muzeum.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanisław Wyspiański