Gabriel Narutowicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gabriel Narutowicz

1. prezident Polska
Ve funkci:
14. prosince 1922[pozn. 1] – 16. prosince 1922
Předseda vlády Julian Nowak
Władysław Sikorski
Předchůdce Józef Piłsudski[pozn. 2]
Nástupce Maciej Rataj[pozn. 3]

Stranická příslušnost
Členství nezávislý za PSL-W

Narození 17. března 1865
Telšiai,
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 16. prosince 1922 (ve věku 57 let)
Varšava,
Druhá Polská republikaPolsko Polská republika
Profese politik, diplomat, inženýr a vysokoškolský pedagog
Commons Kategorie Gabriel Narutowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
G. Narutowicz (vpravo) s J. Piłsudským, pár dní před smrtí

Gabriel Narutowicz (17. března 1865, Telšiai, Ruské impérium16. prosince 1922, Varšava, Polsko) byl polský politik a první prezident druhé polské republiky. Jeho bratr byl litevský právník Stanislovas Narutavičius.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Gabrielův otec Jan byl místní soudce. Zúčastnil se "Lednového povstání" v roce 1863 na území bývalé Republiky obou národů proti Ruskému impériu. Po jeho porážce byl odsouzen na rok do vězení. Zemřel, když byl Gabrielovi 1 rok.

Gabriel Narutowicz ukončil roku 1886 docházku na gymnázium v Liepāji. Poté začal studovat matematiku na Petrohradské univerzitě, roku 1887 však onemocněl a musel se vzdát studií. Téhož roku odešel do Švýcarska, kde studoval na Spolkové vysoké technické škole v Curychu.

Pobyt ve Švýcarsku[editovat | editovat zdroj]

Roku 1895 byl na Narutowicze vydán ruskými úřady zatykač. Stal se tak švýcarským občanem a po dokončení studií začal pracovat jako železničář v St. Gallenu.

Narutowicz byl vynikající stavební inženýr. V roce 1895 se stal vedoucím stavby mostů přes Rýn. Jeho práce byly roku 1896 vystavené na Světové výstavě v Paříži. Stal se také průkopníkem elektrifikace ve Švýcarsku. Nařídil budování vodních elektráren například v Monthey, Mühlebergu nebo Andelsbuchu.

Roku 1913 se Narutowicz stal učitelem na ETH v Curychu v oboru stavitelství vodních elektráren. Na tomto postu vydržel až do roku 1919. Mezitím se stal členem spolku pro ekonomiku vodního hospodářství. V roce 1915 se stal předsedou odboru pro regulaci Rýna.

Během první světové války pomáhal Narutowicz zraněným vojákům. Roku 1919 uposlechl výzvu Józefa Piłsudského a vrátil se do nezávislého Polska.

Polský politik[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu zpět do Polska se Narutowicz roku 1920 stal ministrem veřejných staveb komunikací ve vládě Władysława Grabského. Tento post si udržel i za vlády premiérů Wincenta Witose a první a druhé vlády Antonia Ponikowského. V roce 1922 se stal ministrem zahraničí ve vládě Artura Śliwińského a vládě Juliana Nowaka. Stal se také zástupcem Polska na konferenci v Tallinnu.

G. Narutowicz v rakvi

Volby[editovat | editovat zdroj]

Roku 1922 byly vypsány prezidentské volby. Józef Piłsudski ustanovil jako kandidáta také Narutowicze. Ten nejprve odmítal kandidovat za Lidovou stranu, nakonec ale přijal.

V prvním kole proti socialistovi Ignacy Daszyńskému těsně vyhrál. V dalších kolech bojoval proti kandidátovi seskupení národnostních menšin Janu Baudouinu de Courtenay a Stanisławovi Wojciechowskému (ten nakonec souboj vzdal).

Piłsudski, Józef. Wspomnienia o Gabrjelu Narutowiczu. 1923. (ve formátu DjVu)

V posledním kole bojoval Narutowicz proti národnímu demokratovi Maurycy Zamoyskému. Volby nakonec vyhrál Narutowicz s 289 hlasy, což bylo o 62 hlasů více, než získal Zamoyski. Narutowicz se tak 9. prosince 1922 stal prvním prezidentem druhé polské republiky.

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Narutowicz byl prezidentem pouhých pět dní. Dne 16. prosince 1922 byl zavražděn při návštěvě umělecké výstavy v Národní galerii umění. Vrahem byl malíř Eligiusz Niewiadomski, který byl spřízněný s národními demokraty. Byl odsouzen k trestu smrti a 31. ledna 1923 zastřelen. Někteří členové národní demokracie si z Niewiadomského udělali hrdinu. Narutowiczova vražda dokazovala nacionalismus a nesnášenlivost v Polské společnosti. Byl pochován ve Varšavě.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Již 11. prosince 1922 složil Narutowicz prezidentskou přísahu a byl uveden do úřadu, avšak Józef Piłsudski mu předal vládu až 14. prosince, což zůstalo i zaznamenáno v oficiálním protokolu.
  2. Jako náčelník státu.
  3. Jako prozatímní prezident z pozice maršála Sejmu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriel Narutowicz na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marek Ruszczyc: Pierwszy prezydent Gabriel Narutowicz, Warszawa : Ksiazka i Wiedza, 1967, 315 s. (polsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]