Radosław Sikorski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Radosław Sikorski
Radosław Sikorski.jpg

Ministr zahraničních věcí Polska
Ve funkci:
16. listopadu 2007 – 22. září 2014
Předseda vlády Donald Tusk
Předchůdce Anna Fotyga
Nástupce Grzegorz Schetyna

Ministr obrany Polska
Ve funkci:
31. října 2005 – 7. února 2007
Předchůdce Jerzy Szmajdziński
Nástupce Aleksander Szczygło
Stranická příslušnost
Členství Občanská platforma

Narození 23. února 1963 (56 let)
Bydhošť, PolskoPolsko Polsko
Choť Anne Applebaumová
Alma mater Pembroke College, Oxford
Profese politik, novinář, spisovatel, odborář, diplomat a politolog
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
Řád za zásluhy I. třídy
Order of Honour
Řád tří hvězd
velkodůstojník Řádu koruny
… více na Wikidatech
Podpis Radosław Sikorski, podpis
Webová stránka www.radeksikorski.pl
Commons Radosław Sikorski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radosław Tomasz Sikorski (* 23. února 1963 Bydhošť, Polsko) je polský politik, novinář a od září 2014 do června 2015 maršálek Sejmu, kdy oznámil rezignaci na tento post v důsledku aféry se zveřejněnými tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů.[1] V letech 2007 až 2014 působil jako ministr zahraničních věcí v prvním i druhém Tuskově kabinetu[2].

Jeho manželkou je polsko-americká novinářka a historička Anne Applebaumová, se kterou má dva syny, Aleksandra a mladšího Tadeusze.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V době vyhlášení stanného práva v Polsku roce 1981 studoval ve Velké Británii, kde získal politický azyl a později britské občanství. Vystudoval politologii, filosofii a ekonomii v Oxfordu. Od poloviny 80. let působil jako novinář v deníku The Sunday Telegraph. V roce 1987 získal World Press Photo za snímek afghánské rodiny zabité sovětským bombardováním. Počátkem 90. let se vrátil do Polska a věnoval se politice.[3]

Ministr zahraničí Sikorski s americkou rezortní kolegyní Hillary Clintonovou, 2009

Působil jako náměstek ministra obrany (1992) ve vládě Jana Olszewského, jako náměstek a ministr zahraničních věcí (1998 až 2001) ve vládě Jerzyho Buzka. V letech 2002-2005 žil v USA, kde vedl konzervativní think tank American Enterprise Institute.[4]

Po návratu do Polska byl zvolen do Senátu. V letech 2005 až 2007 byl ministrem obrany premiéra Jarosława Kaczyńského. Od roku 2007 až do 21. září 2014 byl ministrem zahraničních věcí v kabinetu Donalda Tuska.

V první polovině září 2014 byl navržen do funkce maršálka Sejmu[5], v které byl definitivně stvrzen v hlasování dne 24. září 2014.[6][7] Dne 10. června 2015 oznámil rezignaci na post předsedy dolní komory,[1] když premiérka Ewa Kopaczová odvolala před blížícími se parlamentní volbami další tři ministry v důsledku téže aféry.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BelgieBelgie Belgie BEL Kroonorde Grootofficier BAR.svg velkodůstojník Řádu koruny 2013
EstonskoEstonsko Estonsko EST Order of the Cross of Terra Mariana - 1st Class BAR.png Řád kříže země Panny Marie I. třídy[8] 2014, 14. března
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GO ribbon.svg velkodůstojník Řádu čestné legie[9]
LotyšskoLotyšsko Lotyšsko LVA Order of the Three Stars - Commander BAR.png velkodůstojník Řádu tří hvězd[10] 2013, 18. dubna
MaďarskoMaďarsko Maďarsko HUN Order of Merit of the Hungarian Rep (civil) 2class BAR.svg velkodůstojník Záslužného řádu Maďarské republiky[11] 2014, 30. května
MaltaMalta Malta MLT National Order of Merit BAR.svg Národní řád za zásluhy[12] 2009
MonakoMonako Monako MCO Order of Saint-Charles - Commander BAR.png komtur Řádu svatého Karla[13] 2012
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 7 Grosskreuz.svg velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2016
ŘeckoŘecko Řecko GRE Order of Honour Grand Commander BAR.png velkokomtur Řádu cti 2014
ŠvédskoŠvédsko Švédsko SWE Order of the Polar Star (after 1975) - Commander Grand Cross BAR.png komtur velkokříže Řádu polární hvězdy 2011
UkrajinaUkrajina Ukrajina Order of Merit 1st Class of Ukraine.png Řád za zásluhy I. třídy[14] 2009
Order of Prince Yaroslav the Wise 1st 2nd and 3rd Class of Ukraine.png Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy[15] 2011

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Michael E. Miller: Secret recordings, posh restaurants and intrigue finally catch up to Polish government. In: The Washington Post, 11 June 2015.
  2. Sikorski Radosław Tomasz, v Encyklopedii PWN.
  3. „Dnes se Němců nebojíme,“ říká Radoslaw Sikorski, Česká televize, Před půlnocí, 5. 7. 2012
  4. Superstar Sikorski. Rázný Polák má šanci řídit evropskou diplomacii. iDNES.cz [online]. 2014-5-30. Dostupné online. 
  5. Sikorski už nebude šéfem polské diplomacie http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sikorski-uz-nebude-sefem-polske-diplomacie/r~6878b54a3fe511e480c30025900fea04/, 19. září 2014.
  6. Anne Applebaum na wiejskiej. Tak żona Sikorskiego świętuje, że jest panią marszałkową!. Fakt.pl [online]. 2014-09-24. Dostupné online. 
  7. Radosław Sikorski wybrany na marszałka Sejmu. Onet.pl [online]. 2014-09-24. Průřez celým zasedáním, hlasováním. Dostupné online. 
  8. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  9. Radosław Sikorski 16 XI 2007 - 22 IX 2014. www.msz.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  10. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  11. Magyar Közlöny. 84. szám Dostupné online
  12. The Malta Government Gazette. 2010-02-09, čís. 18545, s. 1311. Dostupné online. 
  13. N° 8096 du VENDREDI 23 NOVEMBRE 2012 * Ordonnance Souveraine n° 4.047 du 20 novembre 2012 portant nominations dans l’Or. www.legimonaco.mc [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  14. II Narada Kierownictw Ministerstw Spraw Zagranicznych RP i Ukrainy. archive.is [online]. 2012-08-05 [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  15. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 502/2011 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]