Radosław Sikorski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Radosław Sikorski
Radosław Sikorski.jpg

Ministr zahraničních věcí Polska
Ve funkci:
16. listopadu 2007 – 22. září 2014
Předseda vlády Donald Tusk
Předchůdce Anna Fotyga
Nástupce Grzegorz Schetyna

Ministr obrany Polska
Ve funkci:
31. října 2005 – 7. února 2007
Předchůdce Jerzy Szmajdziński
Nástupce Aleksander Szczygło
Stranická příslušnost
Členství Občanská platforma

Narození 23. února 1963 (57 let)
Bydhošť, PolskoPolsko Polsko
Choť Anne Applebaumová (od 1992)
Alma mater Pembroke College, Oxford
Profese politik, novinář, spisovatel, odborář, diplomat a politolog
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
Řád za zásluhy I. třídy
Řád cti
Řád tří hvězd
velkodůstojník Řádu koruny
… více na Wikidatech
Podpis Radosław Sikorski, podpis
Webová stránka www.radeksikorski.pl
Commons Radosław Sikorski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radosław Tomasz Sikorski (* 23. února 1963 Bydhošť, Polsko) je polský politik, novinář a od září 2014 do června 2015 maršálek Sejmu, kdy oznámil rezignaci na tento post v důsledku aféry se zveřejněnými tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů.[1] V letech 2007 až 2014 působil jako ministr zahraničních věcí v prvním i druhém Tuskově kabinetu[2].

Jeho manželkou je polsko-americká novinářka a historička Anne Applebaumová, se kterou má dva syny, Aleksandra a mladšího Tadeusze.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V době vyhlášení stanného práva v Polsku roce 1981 studoval ve Velké Británii, kde získal politický azyl a později britské občanství. Vystudoval politologii, filosofii a ekonomii v Oxfordu. Od poloviny 80. let působil jako novinář v deníku The Sunday Telegraph. V roce 1987 získal World Press Photo za snímek afghánské rodiny zabité sovětským bombardováním. Počátkem 90. let se vrátil do Polska a věnoval se politice.[3]

Ministr zahraničí Sikorski s americkou rezortní kolegyní Hillary Clintonovou, 2009

Působil jako náměstek ministra obrany (1992) ve vládě Jana Olszewského, jako náměstek a ministr zahraničních věcí (1998 až 2001) ve vládě Jerzyho Buzka. V letech 2002-2005 žil v USA, kde vedl konzervativní think tank American Enterprise Institute.[4]

Po návratu do Polska byl zvolen do Senátu. V letech 2005 až 2007 byl ministrem obrany premiéra Jarosława Kaczyńského. Od roku 2007 až do 21. září 2014 byl ministrem zahraničních věcí v kabinetu Donalda Tuska.

V první polovině září 2014 byl navržen do funkce maršálka Sejmu[5], v které byl definitivně stvrzen v hlasování dne 24. září 2014.[6][7] Dne 10. června 2015 oznámil rezignaci na post předsedy dolní komory,[1] když premiérka Ewa Kopaczová odvolala před blížícími se parlamentní volbami další tři ministry v důsledku téže aféry.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Michael E. Miller: Secret recordings, posh restaurants and intrigue finally catch up to Polish government. In: The Washington Post, 11 June 2015.
  2. Sikorski Radosław Tomasz, v Encyklopedii PWN.
  3. „Dnes se Němců nebojíme,“ říká Radoslaw Sikorski, Česká televize, Před půlnocí, 5. 7. 2012
  4. Superstar Sikorski. Rázný Polák má šanci řídit evropskou diplomacii. iDNES.cz [online]. 2014-5-30. Dostupné online. 
  5. Sikorski už nebude šéfem polské diplomacie http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sikorski-uz-nebude-sefem-polske-diplomacie/r~6878b54a3fe511e480c30025900fea04/, 19. září 2014.
  6. Anne Applebaum na wiejskiej. Tak żona Sikorskiego świętuje, że jest panią marszałkową!. Fakt.pl [online]. 2014-09-24. Dostupné online. 
  7. Radosław Sikorski wybrany na marszałka Sejmu. Onet.pl [online]. 2014-09-24. Průřez celým zasedáním, hlasováním. Dostupné online. 
  8. The Malta Government Gazette. 2010-02-09, čís. 18545, s. 1311. Dostupné online. 
  9. II Narada Kierownictw Ministerstw Spraw Zagranicznych RP i Ukrainy. archive.is [online]. 2012-08-05 [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  10. Tak się bawi wielki świat. Fakt.pl [online]. 2016-03-16 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (polsky) 
  11. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 502/2011 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  12. N° 8096 du VENDREDI 23 NOVEMBRE 2012 * Ordonnance Souveraine n° 4.047 du 20 novembre 2012 portant nominations dans l’Or. www.legimonaco.mc [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  13. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  14. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. 
  15. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  16. Magyar Közlöny. 84. szám Dostupné online
  17. Radosław Sikorski 16 XI 2007 - 22 IX 2014. www.msz.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]