Johannes Virolainen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Johannes Virolainen
Johannesvirolainen.jpg

Předseda vlády Finska
Ve funkci:
12. září 1964 – 27. května 1966
Prezident Urho Kaleva Kekkonen
Vicepremiér Ahti Karjalainen
Předchůdce Reino Ragnar Lehto
Nástupce Rafael Paasio
Stranická příslušnost
Členství Suomen Keskusta

Narození 31. ledna 1914
Sverdlovo, Leningrad Oblast
Úmrtí 11. prosince 2000 (ve věku 86 let)
Lohja, FinskoFinsko Finsko
Alma mater Helsinská universita
Profese politik a diplomat
Commons Kategorie Johannes Virolainen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Virolainen (31. ledna 1914, Vyborg11. prosince 2000, Lohja) byl finský politik. V letech 1964–1966 byl premiérem Finska. Zastával i řadu dalších vládních postů: ministr školství (1953, 1954, 1956–1957, 1968–1970), zahraničních věcí (1954–1956, 1957, 1958), zemědělství (1961–1962, 1962–1963, 1976–1977, 1977–1979), financí (1972–1975) . Mezi finskými politiky drží rekord v délce působení ve vládě. Stejně tak drží rekord v délce držení parlamentního křesla (42 let).[1] V období 1966–1968 a 1979–1982 byl předsedou finského parlamentu. Byl představitelem strany Agrární liga (od 1965 přejmenována na Stranu středu, od 1988 na Finský střed). V roce 1982 byl kandidátem Strany středu na prezidentský úřad, ale ve volbách byl poražen kandidátem sociální demokracie Mauno Koivistem.

Proslulé byly jeho napjaté vztahy s prezidentem Urho Kekkonenem, s nímž je rozdělovaly názory na vztah k Sovětskému svazu.

Narodil se v Karélii, jež je dnes (od finsko-sovětské války) součástí Ruska. Nikdy se nezřekl naděje, že se jeho rodný kraj Finsku vrátí. Byl absolutním abstinentem a s oblibou prohlašoval, že se napije alkoholu teprve v momentě, až se Karélie stane znovu součástí Finska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Virolainen na anglické Wikipedii.

  1. Johannes Virolainen, 86, Former Prime Minister of Finland. The New York Times. 2000-12-18. Dostupné online [cit. 2019-02-27]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]