Strana spravedlnosti a rozvoje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Strana spravedlnosti a rozvoje
Adalet ve Kalkınma Partisi
Zkratka AK Parti
(AKP - neoficiální)
Datum založení 14. srpna 2001
Předseda

Recep Tayyip Erdogan 2017.jpg

Recep Tayyip Erdoğan
Generální tajemník Abdulhamit Gül
Zakladatel Recep Tayyip Erdoğan
Sídlo Turecko Ankara, Turecko
Ideologie
Politická pozice pravice
Evropská strana Aliance evropských konzervativců a reformistů
Politická skupina EP Aliance konzervativců a reformistů v Evropě
Počet členů 10 592 023 (2020)[1]
Barvy
     Oranžová
     Modrá
Oficiální web http://www.akparti.org.tr/
Zisk mandátů ve volbách
Velké národní shromáždění
291/600

Strana spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi, AK Parti, AKP) je jedna ze dvou nejsilnějších politických stran v Turecku. Disponuje 291 zástupci ve Velkém národní shromáždění a je největší stranou Turecka. Předsedou strany je od roku 2017 současný autoritářský turecký prezident a bývalý premiér Recep Tayyip Erdoğan.

Historie[editovat | editovat zdroj]

AKP vznikla jako umírněná odnož tureckých islamistických hnutí zakázaných v roce 1998. Tato strana, která od roku 2002 tvoří většinovou vládu, nabrala opačný směr než její předchůdkyně a stala se symbolem politických i ekonomických reforem, které vedly k otevření přístupových rozhovorů s Evropskou unií v roce 2005.

Zpráva o pokroku Evropské unie z října 2012 však konstatuje, že „nárůst útoků na svobodu slova v Turecku vzbuzuje vážné obavy, protiteroristické zákony jsou zneužívány proti novinářům a roste autocenzura a počet zakázaných webových stránek. Soudy označují pouhé psaní proti vládě za terorismus. V zemi byla v září 2012 zavedena povinná náboženská výchova sunnitského islámu od první třídy, která byla posledních 20 let pouze volitelná. Stovky sekulárních škol navíc vláda AKP přeměnila na náboženské. Ve společnosti a obchodu navíc převládl názor, že příslušnost ke správné víře a dobré vztahy s AKP jsou podmínkou úspěchu.[2]

V prezidentských volbách 2014 zvítězil tehdejší předseda vlády a zároveň předseda AKP Recep Tayyip Erdoğan. Získal celkem 51,79% hlasů a byl tak zvolen ihned v prvním kole[3]. Jeho zvolení vyústilo v nespokojenost stoupenců opozice. Ti proti Erdoğanovu autoritářskému a islamistickému přístupu k vládě demonstrovali již v roce 2013.

V červnu 2015 se konaly parlamentní volby. AKP obhájila své první místo, nicméně ztratila podporu téměř 9 procent voličů, obdržela jen necelých 41 procent hlasů a přišla o parlamentní většinu, kterou držela od roku 2002. Po krachu jednání o velké koalici s Republikánskou lidovou stranou i Nacionálně činnou stranou byly vyhlášeny nové volby, které se uskutečnily v listopadu 2015. V těch AKP obdržela 49,5 procenta hlasů a opět získala většinu[4].

Ve volbách 2018 kandidovala AKP v koalici s Nacionálně činnou stranou.

V komunálních volbách 2019 vyhrála, ale ztratila kontrolu nad třemi největšími městy - Istanbulem[5], Ankarou a Izmirem[6].

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do Velkého národního shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Mandátů
2002 10 808 229 34,28 % 363/550
2007 16 327 291 46,58 % 341/550
2011 21 399 082 49,83 % 327/550
červen 2015 18 867 411 40,87 % 258/550
listopad 2015 23 681 926 49,50 % 317/550
2019 21 333 172 42,56 % 295/600

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adalet ve Kalkınma Partisi [online]. Yargıtay Cumhuriyet Başsavcılığı [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. (Turečtina) 
  2. KAVANOVÁ, Lucie. Pravý muslim, žádný srab. Respekt. Listopad 2012, roč. 23, čís. 48, s. 34-36. Dostupné online. 
  3. Premiér Erdogan bude tureckým prezidentem. Volby vyhrál v prvním kole. Lidovky.cz [online]. 2014-08-10 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  4. Parlamentní volby jasně vyhrála Erdoganova strana. Oponenti mluví o černém dnu pro Turecko. Aktuálně.cz [online]. 2015-11-2 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  5. Volby v Istanbulu vyhrál opoziční favorit Imamoglu. Erdogan mu poblahopřál. iDnes.cz [online]. 2019-06-23 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online. 
  6. Erdogan přišel v místních volbách o metropoli i další velká města. ČT24.cz [online]. 2019-4-1 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠARADÍN, Pavel; TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UPOL, 2007. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]