Strana spravedlnosti a rozvoje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Strana spravedlnosti a rozvoje
Adalet ve Kalkınma Partisi
ZkratkaAK Parti
(AKP - neoficiální)
Datum založení14. srpna 2001
PředsedaRecep Tayyip Erdogan 2017.jpg Recep Tayyip Erdoğan
Generální tajemníkAbdulhamit Gül
ZakladatelRecep Tayyip Erdoğan
SídloTurecko Ankara, Turecko
Ideologie
Politická pozicepravice
Evropská stranaAliance evropských konzervativců a reformistů
Politická skupina EPAliance konzervativců a reformistů v Evropě
Počet členů10 592 023 (2020)[1]
Barvy
     Oranžová
     Modrá
Oficiální webhttp://www.akparti.org.tr/
Zisk mandátů ve volbách
Velké národní shromáždění
291/600
Erdogan a další vysocí představitelé strany podporují myšlenku znovuobnovení Osmanské říše.

Strana spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi, AK Parti, AKP) je jedna ze dvou nejsilnějších politických stran v Turecku. Disponuje 291 zástupci ve Velkém národní shromáždění a je největší stranou Turecka. Předsedou strany je od roku 2017 současný autoritářský turecký prezident a bývalý premiér Recep Tayyip Erdoğan.

Historie[editovat | editovat zdroj]

AKP vznikla jako umírněná odnož tureckých islamistických hnutí zakázaných v roce 1998. Tato strana, která od roku 2002 tvoří většinovou vládu, nabrala opačný směr než její předchůdkyně a stala se symbolem politických i ekonomických reforem, které vedly k otevření přístupových rozhovorů s Evropskou unií v roce 2005.

Zpráva o pokroku Evropské unie z října 2012 však konstatuje, že „nárůst útoků na svobodu slova v Turecku vzbuzuje vážné obavy, protiteroristické zákony jsou zneužívány proti novinářům a roste autocenzura a počet zakázaných webových stránek. Soudy označují pouhé psaní proti vládě za terorismus. V zemi byla v září 2012 zavedena povinná náboženská výchova sunnitského islámu od první třídy, která byla posledních 20 let pouze volitelná. Stovky sekulárních škol navíc vláda AKP přeměnila na náboženské. Ve společnosti a obchodu navíc převládl názor, že příslušnost ke správné víře a dobré vztahy s AKP jsou podmínkou úspěchu.[2]

V prezidentských volbách 2014 zvítězil tehdejší předseda vlády a zároveň předseda AKP Recep Tayyip Erdoğan. Získal celkem 51,79% hlasů a byl tak zvolen ihned v prvním kole[3]. Jeho zvolení vyústilo v nespokojenost stoupenců opozice. Ti proti Erdoğanovu autoritářskému a islamistickému přístupu k vládě demonstrovali již v roce 2013.

V červnu 2015 se konaly parlamentní volby. AKP obhájila své první místo, nicméně ztratila podporu téměř 9 procent voličů, obdržela jen necelých 41 procent hlasů a přišla o parlamentní většinu, kterou držela od roku 2002. Po krachu jednání o velké koalici s Republikánskou lidovou stranou i Nacionálně činnou stranou byly vyhlášeny nové volby, které se uskutečnily v listopadu 2015. V těch AKP obdržela 49,5 procenta hlasů a opět získala většinu[4].

Ve volbách 2018 kandidovala AKP v koalici s Nacionálně činnou stranou.

V komunálních volbách 2019 vyhrála, ale ztratila kontrolu nad třemi největšími městy - Istanbulem[5], Ankarou a Izmirem[6].

Volební výsledky[editovat | editovat zdroj]

Volby do Velkého národního shromáždění[editovat | editovat zdroj]

Volby Počet hlasů Hlasy v % Mandátů
2002 10 808 229 34,28 % 363/550
2007 16 327 291 46,58 % 341/550
2011 21 399 082 49,83 % 327/550
červen 2015 18 867 411 40,87 % 258/550
listopad 2015 23 681 926 49,50 % 317/550
2019 21 333 172 42,56 % 295/600

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adalet ve Kalkınma Partisi [online]. Yargıtay Cumhuriyet Başsavcılığı [cit. 2020-10-04]. Dostupné online. (Turečtina) 
  2. KAVANOVÁ, Lucie. Pravý muslim, žádný srab. Respekt. Listopad 2012, roč. 23, čís. 48, s. 34-36. Dostupné online. 
  3. Premiér Erdogan bude tureckým prezidentem. Volby vyhrál v prvním kole. Lidovky.cz [online]. 2014-08-10 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  4. Parlamentní volby jasně vyhrála Erdoganova strana. Oponenti mluví o černém dnu pro Turecko. Aktuálně.cz [online]. 2015-11-2 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. 
  5. Volby v Istanbulu vyhrál opoziční favorit Imamoglu. Erdogan mu poblahopřál. iDnes.cz [online]. 2019-06-23 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online. 
  6. Erdogan přišel v místních volbách o metropoli i další velká města. ČT24.cz [online]. 2019-4-1 [cit. 2020-10-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠARADÍN, Pavel; TUNKROVÁ, Lucie. Turecko a Evropská unie: česká a turecká perspektiva. Olomouc: UPOL, 2007. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]