Přeskočit na obsah

Salome Zurabišviliová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salome Zurabišviliová
5. prezidentka Gruzie
Ve funkci:
16. prosince 2018  29. prosince 2024 [pozn. 1]
Předseda vládyMamuka Bachtadze
Giorgi Gacharija
Irakli Garibašvili
PředchůdceGiorgi Margvelašvili
NástupceMichail Kavelašvili
Stranická příslušnost
ČlenstvíGeorgia's Way (2006–2010)

Rodné jménoSalomé Nino Zourabichvili
Narození18. března 1952 (74 let)
Paříž
ObčanstvíFrancie a Gruzie
ChoťNicolas Gorjestani (1981–1992)
J̌anri Kašia (1993–2012)
RodičeLevan Zurabishvili a Zeinab Kedia
DětiTeymouraz Gorjestani
Kethevane Gorjestaniová
PříbuzníOthar Zourabichvili (bratr)
Alma materPařížský institut politických věd
Kolumbijská univerzita
School of International and Public Affairs, Columbia University
Profesediplomatka, státnice a politička
NáboženstvíGruzínská pravoslavná církev
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (2003)
Řád republiky (2025)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku
Řád Plejády Asociace frankofonních parlamentů
Řád za zásluhy Polské republiky
 více na Wikidatech
PodpisSalome Zurabišviliová, podpis
Webová stránkasalome.ge
CommonsSalome Zurabishvili
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salome Zurabišviliová (nepřechýleně Zurabišvili; gruzínsky სალომე ზურაბიშვილი * 18. března 1952, Paříž) je francouzsko-gruzínská politička a diplomatka, v letech 2018 až 2024 prezidentka Gruzie. V letech 2004 až 2005 byla ministryní zahraničních věcí Gruzie.[1] Byla první ženou v úřadu prezidenta Gruzie.[pozn. 2]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Salome Zurabišviliová vstoupila do služeb francouzské diplomacie v roce 1974. V letech 2003-2004 byla velvyslankyní Francouzské republiky v Gruzii. 20. března 2004 ji gruzínský prezident Michail Saakašvili jmenoval ministryní zahraničních věcí Gruzie (z funkce velvyslankyně byla uvolněna na žádost gruzínských úřadů).[2]) V té době byla ještě francouzskou občankou, takže jí prezident ve stejný den udělil zvláštním nařízením také gruzínské občanství. Jako ministryně zahraničí dosáhla dohody o stažení ruských základen v Batumi a Achalkalaki z Gruzie.[3] Dne 19. října 2005 ji předseda vlády Zurab Nogaideli z funkce ministryně odvolal, ale Zurabišviliová byla rozhodnuta gruzínskou politiku neopustit. Již na podzim 2005 oznámila vznik Hnutí Salome Zurabišviliové, které se stalo jádrem nové strany Gruzínská cesta.[4] Její opoziční subjekt získal ve volbách 2006 pouhých 2,7 % hlasů. Po dalším neúspěchu v prezidentských volbách roku 2008 a zklamání z významu opozice patřila v dubnu a květnu 2009 jedním z iniciátorů nových protestů požadujících rezignaci prezidenta Saakašviliho.[5]) opět Gruzii na dva roky na podzim 2010 opustila.[6]

V roce 2013 po návratu do politiky kandidovala na prezidenta Gruzie, ale její kandidatura nebyla přijata, článek 29 odstavec 11 gruzínské ústavy zakazuje osobě s dvojím občanstvím zastávat tento úřad. Proti zamítnutí kandidatury byla podána žaloba na základě právního výkladu, že jmenovaný článek nehovoří o samotné kandidatuře, jen o vykonávání úřadu.[7]

V říjnu 2016 byla zvolena jako nezávislá kandidátka do parlamentu, už v dubnu příštího roku oznámila, že „není vyloučena“ její účast v prezidentských volbách v roce 2018. V srpnu 2018 se v souvislosti s opětovnou kandidaturou na prezidentský úřad Salome Zurabišvili vzdala francouzského občanství a 9. září ji pro prezidentské volby 2018 podpořila strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišvili. Vyhrála ve druhém kole celkovým ziskem 1 147 625 hlasů a mandát prezidentky Gruzie jí započal inaugurací dne 16. prosince 2018.[8]

Francouzský prezident Emmanuel Macron a Salome Zurabišviliová (2019)

V červnu 2019 vypukly v Tbilisi během návštěvy ruských poslanců protivládní a protiruské demonstrace. Zurabišviliová, která začala o patnáct let dříve svoji kariéru snahou o sbližování s Ruskem a kritikou ultranacionalistů, označila severního souseda za „nepřítele a okupanta“ a naznačila, že stojí za rozpoutáním protestů. „Pátá kolona, kterou (Rusko) řídí, může být nebezpečnější než otevřená agrese,“ uvedla.[9][10]

V prosinci 2024 prohlásila Zurabišviliová, že neuznává zvolení Michaila Kavelašviliho gruzínským prezidentem a po jeho inauguraci 29. prosince se prohlásila za jedinou legitimní hlavu státu a uvedla, že neodstoupí, dokud nedojde k novým parlamentním volbám.[11][12] Byla však vládní stranou Gruzínský sen pod pohrůžkou uvěznění donucena opustit sídlo hlavy státu.[13]

  1. Přestože její funkční období skončilo, Zurabišviliová neuznává zvolení Michaila Kavelašviliho, v čemž ji podporují všechny velké opoziční strany a také četné hlídací organizace a ústavní experti, kteří zpochybňují legitimitu gruzínských parlamentních voleb v roce 2024.
  2. Zcela první ženou v čele země byla Nino Burdžanadzeová v letech 2003–2004 a 2007–2008, tehdy šlo jen o dočasný mandát v rámci funkce předsedkyně parlamentu.[1]
  1. 1 2 ire. Gruzie má první prezidentku v historii. Prosazuje vyvážený vztah k Rusku i Západu. ČT24.cz [online]. 2018-11-29 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online.
  2. სალომე ზურაბიშვილის ინტერვიუ FRANCEINFO-სთან. president [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
  3. https://factcheck.ge/ka/story/37516-rusethis-jarebi-saqarthvelodan-me-gaviqhvane
  4. Civil.Ge | სალომე ზურაბიშვილის პარტია დამფუძნებელ ყრილობას მართავს. old.civil.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
  5. მიხეილ სააკაშვილის პრეზიდენტობის ორგვარი შეფასება. რადიო თავისუფლება [online]. 2009-03-17 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (gruzínsky)
  6. ბიოგრაფია. president.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07.
  7. აქვს თუ არა ორმაგ მოქალაქეს უფლება, მონაწილეობა მიიღოს 2013 წლის საპრეზიდენტო არჩევნებში? | ISFED. isfed.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ROTT, Lukáš. Zločinná fraška. Lidé v Gruzii protestovali proti výsledkům prezidentských voleb. Deník.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2018-12-14]. Dostupné online.
  9. Putin zakázal ruským aerolinkám létat do Gruzie, v zemi vypukly protivládní a protiruské protesty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-6-21. Dostupné online.
  10. 'Russia is our enemy and occupier,' says Georgia president, amid violent protests. CBC News [online]. 2019-6-21. Dostupné online. (anglicky)
  11. Gruzie má nového prezidenta. Kavelašvili složil přísahu, Zurabišviliová opustí palác hlavy státu. iROZHLAS [online]. 2024-12-29 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online.
  12. ČTK. V Gruzii se nový prezident ujal úřadu, který odmítá opustit prezidentka. Deník.cz. 2024-12-29. Dostupné online [cit. 2024-12-29].
  13. Kawelaschwili als Präsident Georgiens vereidigt. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 30. prosince 2024, str. 4 (německy).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]