Salome Zurabišviliová
| Salome Zurabišviliová | |
|---|---|
.jpg) | |
| 5. prezidentka Gruzie | |
| Ve funkci: 16. prosince 2018 – 29. prosince 2024 [pozn. 1] | |
| Předseda vlády | Mamuka Bachtadze Giorgi Gacharija Irakli Garibašvili |
| Předchůdce | Giorgi Margvelašvili |
| Nástupce | Michail Kavelašvili |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Georgia's Way (2006–2010) |
| Rodné jméno | Salomé Nino Zourabichvili |
| Narození | 18. března 1952 (74 let) Paříž |
| Občanství | Francie a Gruzie |
| Choť | Nicolas Gorjestani (1981–1992) J̌anri Kašia (1993–2012) |
| Rodiče | Levan Zurabishvili a Zeinab Kedia |
| Děti | Teymouraz Gorjestani Kethevane Gorjestaniová |
| Příbuzní | Othar Zourabichvili (bratr) |
| Alma mater | Pařížský institut politických věd Kolumbijská univerzita School of International and Public Affairs, Columbia University |
| Profese | diplomatka, státnice a politička |
| Náboženství | Gruzínská pravoslavná církev |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (2003) Řád republiky (2025) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku Řád Plejády Asociace frankofonních parlamentů Řád za zásluhy Polské republiky … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | salome |
| Commons | Salome Zurabishvili |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Salome Zurabišviliová (nepřechýleně Zurabišvili; gruzínsky სალომე ზურაბიშვილი * 18. března 1952, Paříž) je francouzsko-gruzínská politička a diplomatka, v letech 2018 až 2024 prezidentka Gruzie. V letech 2004 až 2005 byla ministryní zahraničních věcí Gruzie.[1] Byla první ženou v úřadu prezidenta Gruzie.[pozn. 2]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Salome Zurabišviliová vstoupila do služeb francouzské diplomacie v roce 1974. V letech 2003-2004 byla velvyslankyní Francouzské republiky v Gruzii. 20. března 2004 ji gruzínský prezident Michail Saakašvili jmenoval ministryní zahraničních věcí Gruzie (z funkce velvyslankyně byla uvolněna na žádost gruzínských úřadů).[2]) V té době byla ještě francouzskou občankou, takže jí prezident ve stejný den udělil zvláštním nařízením také gruzínské občanství. Jako ministryně zahraničí dosáhla dohody o stažení ruských základen v Batumi a Achalkalaki z Gruzie.[3] Dne 19. října 2005 ji předseda vlády Zurab Nogaideli z funkce ministryně odvolal, ale Zurabišviliová byla rozhodnuta gruzínskou politiku neopustit. Již na podzim 2005 oznámila vznik Hnutí Salome Zurabišviliové, které se stalo jádrem nové strany Gruzínská cesta.[4] Její opoziční subjekt získal ve volbách 2006 pouhých 2,7 % hlasů. Po dalším neúspěchu v prezidentských volbách roku 2008 a zklamání z významu opozice patřila v dubnu a květnu 2009 jedním z iniciátorů nových protestů požadujících rezignaci prezidenta Saakašviliho.[5]) opět Gruzii na dva roky na podzim 2010 opustila.[6]
V roce 2013 po návratu do politiky kandidovala na prezidenta Gruzie, ale její kandidatura nebyla přijata, článek 29 odstavec 11 gruzínské ústavy zakazuje osobě s dvojím občanstvím zastávat tento úřad. Proti zamítnutí kandidatury byla podána žaloba na základě právního výkladu, že jmenovaný článek nehovoří o samotné kandidatuře, jen o vykonávání úřadu.[7]
V říjnu 2016 byla zvolena jako nezávislá kandidátka do parlamentu, už v dubnu příštího roku oznámila, že „není vyloučena“ její účast v prezidentských volbách v roce 2018. V srpnu 2018 se v souvislosti s opětovnou kandidaturou na prezidentský úřad Salome Zurabišvili vzdala francouzského občanství a 9. září ji pro prezidentské volby 2018 podpořila strana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišvili. Vyhrála ve druhém kole celkovým ziskem 1 147 625 hlasů a mandát prezidentky Gruzie jí započal inaugurací dne 16. prosince 2018.[8]
V červnu 2019 vypukly v Tbilisi během návštěvy ruských poslanců protivládní a protiruské demonstrace. Zurabišviliová, která začala o patnáct let dříve svoji kariéru snahou o sbližování s Ruskem a kritikou ultranacionalistů, označila severního souseda za „nepřítele a okupanta“ a naznačila, že stojí za rozpoutáním protestů. „Pátá kolona, kterou (Rusko) řídí, může být nebezpečnější než otevřená agrese,“ uvedla.[9][10]
V prosinci 2024 prohlásila Zurabišviliová, že neuznává zvolení Michaila Kavelašviliho gruzínským prezidentem a po jeho inauguraci 29. prosince se prohlásila za jedinou legitimní hlavu státu a uvedla, že neodstoupí, dokud nedojde k novým parlamentním volbám.[11][12] Byla však vládní stranou Gruzínský sen pod pohrůžkou uvěznění donucena opustit sídlo hlavy státu.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přestože její funkční období skončilo, Zurabišviliová neuznává zvolení Michaila Kavelašviliho, v čemž ji podporují všechny velké opoziční strany a také četné hlídací organizace a ústavní experti, kteří zpochybňují legitimitu gruzínských parlamentních voleb v roce 2024.
- ↑ Zcela první ženou v čele země byla Nino Burdžanadzeová v letech 2003–2004 a 2007–2008, tehdy šlo jen o dočasný mandát v rámci funkce předsedkyně parlamentu.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 ire. Gruzie má první prezidentku v historii. Prosazuje vyvážený vztah k Rusku i Západu. ČT24.cz [online]. 2018-11-29 [cit. 2018-11-29]. Dostupné online.
- ↑ სალომე ზურაბიშვილის ინტერვიუ FRANCEINFO-სთან. president [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
- ↑ https://factcheck.ge/ka/story/37516-rusethis-jarebi-saqarthvelodan-me-gaviqhvane
- ↑ Civil.Ge | სალომე ზურაბიშვილის პარტია დამფუძნებელ ყრილობას მართავს. old.civil.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
- ↑ მიხეილ სააკაშვილის პრეზიდენტობის ორგვარი შეფასება. რადიო თავისუფლება [online]. 2009-03-17 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (gruzínsky)
- ↑ ბიოგრაფია. president.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07.
- ↑ აქვს თუ არა ორმაგ მოქალაქეს უფლება, მონაწილეობა მიიღოს 2013 წლის საპრეზიდენტო არჩევნებში? | ISFED. isfed.ge [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROTT, Lukáš. Zločinná fraška. Lidé v Gruzii protestovali proti výsledkům prezidentských voleb. Deník.cz [online]. 2018-12-02 [cit. 2018-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Putin zakázal ruským aerolinkám létat do Gruzie, v zemi vypukly protivládní a protiruské protesty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-6-21. Dostupné online.
- ↑ 'Russia is our enemy and occupier,' says Georgia president, amid violent protests. CBC News [online]. 2019-6-21. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gruzie má nového prezidenta. Kavelašvili složil přísahu, Zurabišviliová opustí palác hlavy státu. iROZHLAS [online]. 2024-12-29 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. V Gruzii se nový prezident ujal úřadu, který odmítá opustit prezidentka. Deník.cz. 2024-12-29. Dostupné online [cit. 2024-12-29].
- ↑ Kawelaschwili als Präsident Georgiens vereidigt. Frankfurter Allgemeine Zeitung, 30. prosince 2024, str. 4 (německy).
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Salome Zurabišviliová na Wikimedia Commons
