Michail Saakašvili

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michail Nikolozis dze Saakašvili
მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი
Michail Nikolozis dze Saakašviliმიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი
Michail Nikolozis dze Saakašvili
მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი
3. gruzínský prezident
Ve funkci:
25. ledna 2004 – 25. listopadu 2007
Předchůdce Nino Burdžanadze
Nástupce Nino Burdžanadze
Ve funkci:
20. ledna 2008 – 17. listopadu 2013
Předchůdce Nino Burdžanadze
Nástupce Giorgi Margvelašvili

Gubernátor Oděské oblasti
Úřadující
Ve funkci od: 30. května 2015
Předchůdce Ihor Palycja

Narození 21. prosinec 1967
Tbilisi, Gruzínská SSR, Sovětský svaz
Národnost Gruzínec
Politický subjekt Národní hnutí
Choť Sandra Roelofs
Vzdělání Kyjevská univerzita
George Washington University
Columbia University
Columbia Law School
Náboženství gruzínské pravoslavné
Podpis Michail Nikolozis dze Saakašviliმიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი, podpis
Commons Mikheil Saakashvili
Inaugurace Saakašviliho jako prezidenta Gruzie (2004)

Michail Nikolozis dze Saakašvili, gruzínsky მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი (*21. prosince 1967, Tbilisi), je dříve gruzínský, nyní ukrajinský politik a v letech 2004 až 2007 a 2008 až 2013 prezident Gruzie a předseda strany Národní hnutí. Ve funkci nahradil 25. ledna 2004 dočasně zastupující hlavu státu Nino Burdžanadze. 25. listopadu 2007 odstoupil z funkce a byl nahrazen předsedkyní parlamentu Nino Burdžanadze. 5. ledna 2008 byl znovu zvolen prezidentem v předčasných volbách. V květnu 2015 se stal gubernátorem Oděské oblasti.

Za manželku má Sandru E. Roelofsovou, která pochází z Nizozemska. Má dva syny, Eduarda a Nikoloza. Kromě rodné gruzínštiny mluví plynně anglicky, francouzsky, rusky a ukrajinsky.[1][2]

Rodina a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Saakašviliho otec byl známý lékař žijící v Tbilisi, jeho matku - profesorku historie - však opustil ještě před jeho narozením. Saakašvili složil v Tbilisi maturitu roku 1984; poté nastoupil studium na elitní Vysoké škole mezinárodních vztahů v Kyjevě. Studium ukončil roku 1992.

V dalších letech studoval v cizině - ve Štrasburku, v USA na Columbia University a George Washington University, v New Yorku, v italské Florencii na Akademii evropského práva a v nizozemském Haagu na Akademii mezinárodního práva. V Haagu se také seznámil se svou budoucí manželkou Sandrou.

Politická kariéra v Gruzii[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 se vrátil do Gruzie, záhy nato byl zvolen poslancem. V letech 19981999 byl předsedou parlamentní frakce Svazu občanů prezidenta Ševarnadzeho, který ho v roce 2000 jmenoval ministrem spravedlnosti. O rok později Saakašvili podal demisi, když předtím prezidenta obvinil z korupce. V říjnu 2003 pak Saakašviliho hnutí Kmara (Dost) donutilo Ševarnadzeho k odstoupení po tzv. Revoluci růží.

Prezidentem Gruzie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Válka v Jižní Osetii (2008).

Saakašvili vyhrál prezidentské volby v lednu 2004 drtivou většinou 95 % hlasů.[3] Na začátku listopadu 2007 zorganizovala gruzínská opozice, vyčítající prezidentovi odpovědnost za pokles životní úrovně a korupci, vlnu protestů. Po několika dnech byly protesty v Tbilisi násilně rozehnány policií a 7. listopadu prezident vyhlásil výjimečný stav. Následující den vypsal ve shodě s požadavky opozice předčasné prezidentské volby. 16. listopadu byl výjimečný stav odvolán. 25. listopadu Saakašvili odstoupil z funkce prezidenta a ucházel se o znovuzvolení v předčasných volbách v lednu 2008. V prvním kole předčasných prezidentských voleb vyhrál se ziskem 52,8 % hlasů a zajistil si tak nový mandát. Na druhém místě skončil opoziční kandidát Levan Gachechiladze se ziskem 27 % hlasů. Saakašvili se formálně znovu ujal funkce 20. ledna 2008. Někteří zástupci opozice, jako např. Salomé Zurabišvili, však zpochybnili spravedlnost těchto voleb.[4]

V srpnu 2008 vyhlásil Saakašvili plnou mobilizaci záloh poté, co se ruské jednotky zapojily do eskalujícího konfliktu se separatisty v Jižní Osetii.[5]

Počátkem října 2012 prohrálo Saakašviliho politické uskupení parlamentní volby proti koalici Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Prezident uznal porážku a oznámil, že jeho Sjednocená národní strana odchází do opozice.[6] Po ukončení funkčního období v prezidentském křesle odešel Saakašvili do zahraničí a pobýval především v USA.

Michail Saakaschwili (2008)
Saakašvili (vpravo) s americkým prezidentem G. W. Bushem na náměstí Svobody v Tbilisi, květen 2005

Politické postoje[editovat | editovat zdroj]

Saakašvili s prezidenty Litvy a Polska na summitu NATO, Bukurešť 2008

Saakašviliho zahraniční politika jako prezidenta Gruzie byla zaměřená na posílení vztahů s USA a na vstup Gruzie do Severoatlantické aliance (NATO), naopak vztahy s Ruskem během jeho působení značně ochladly.

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer 12. srpna 2008 prohlásil, že i po válce mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008 platí příslib možného budoucího členství Gruzie v NATO, který aliance zemi dala na svém posledním summitu.[7]

Emigrace do USA[editovat | editovat zdroj]

Po skončení svého posledního prezidentského období v Gruzii v listopadu 2013 emigroval Saakašvili se svou rodinou do Spojených států amerických. Žil poté po nějakou dobu v New Yorku, a sice v městské části Brooklyn, v okrsku Williamsburg. Psal zde své paměti, byl angažován pro placené přednášky a pracoval pro jeden tzv. brain trust. Až do května 2014 byl také docentem jako „Senior Statesman“ (starší státník) na prestižní Fletcher School of Law and Diplomacy (Fletcherova škola práv a diplomacie) na Tufts UniversityMedfordu ve státě Massachusetts.[8][9]

Trestní stíhání v Gruzii[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. července 2014 zahájila gruzínská prokuratura trestní stíhání bývalého prezidenta, včetně jeho mnohých spolupracovníků, např. bývalého premiéra Vana Merabišviliho, a bývalého primátora Tbilisi Gigiho Ugulavy, za násilné potlačení demonstrací na tbiliské Třídě Rustaveli v listopadu 2007 a za zneužití pravomocí.[10] Po určitou dobu byl Saakašvili v těchto kauzách předvoláván k podání vysvětlení jako svědek, ale spolupracovat s vyšetřujícími úřady odmítl. Nyní však patří mezi hlavní podezřelé.

Saakašvili je mimo jiné také podezřelý z podílu na úmrtí expremiéra Zuraba Žvaniji, jenž zemřel za podezřelých okolností následkem otravy oxidem uhelnatým.

Působení na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

V rámci svého exilu odešel Saakašvili v roce 2015 do Ukrajiny a získal tamní občanství. Nejprve se stal poradcem prezidenta Petra Porošenka. Koncem května 2015 byl jmenován gubernátorem Oděské oblasti na jihozápadě Ukrajiny,[11][12] když prezident Porošenko sesadil dosavadního gubernátora z jeho funkce. Jako gubernátor bude mít Saakašvili za úkol mj. boj proti korupci.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profile: Mikhail Saakashvili [online]. 2004-01-25, [cit. 2008-08-09]. (BBC News.) Dostupné online.  
  2. Mikheil Saakashvili [online]. 2008, [cit. 2008-08-09]. (The New York Times.) Dostupné online.  
  3. Saakašvili - společný prezidentský kandidát gruzínské opozice, Novinky.cz, 26. 11. 2003
  4. Gruzínské volby budou zfalšované HN.IHNED.CZ 19. 12. 2007
  5. Boje v Osetii si vyžádaly tři ruské oběti. Putin hrozí odvetou
  6. Saakašvili uznal porážku, opozici se splnil Gruzínský sen
  7. NATO potvrzuje příslib členství Gruzie v alianci
  8. The New York Times: Exile in Brooklyn, With an Eye on Georgia (Exil v Brooklynu, s pohledem do Gruzie), 20. září 2014.
  9. Fletcher School: Saakashvili to Become Fletcher’s First Senior Statesman (Saakašvili se stává prvním Senior Statesmanem Fletcherovy školy), 15. ledna 2014.
  10. Gruzínská prokuratura zahájila trestní stíhání Saakašviliho, ČTK, cit. 29. července 2014, Dostupné online.
  11. Saakašvili dostal ukrajinské občanství a stal se gubernátorem Oděské oblasti. Český rozhlas [online]. 2015-05-30 [cit. 2015-05-31]. Dostupné online.  
  12. Gruzínský exprezident Saakašvili je ukrajinským gubernátorem. Aktuálně.cz [online]. 2015-05-30 [cit. 2015-05-31]. [hhttp://zpravy.aktualne.cz/zahranici/gruzinsky-exprezident-saakasvili-je-ukrajinskym-gubernatorem/r~b052ac0a06d611e598af002590604f2e/ Dostupné online.]  
  13. BOY, Ann-Dorit: „Schokolade und Licht“ (Čokoláda a světlo), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. června 2015, s. 2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]