Michail Saakašvili
Michail Nikolozis dze Saakašvili მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი | |||||||||||
![]() | |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
Narození |
21. prosince 1967 (53 let) Tbilisi, Gruzínská SSR, Sovětský svaz | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Národnost | gruzínská | ||||||||||
Občanství | do 2015 gruzínské, do 2017 ukrajinské | ||||||||||
Choť | Sandra Roelofs | ||||||||||
Rodiče | Guili Alasaniaová | ||||||||||
Alma mater |
George Washington University Law School Universita Miami Kolumbijská univerzita Univerzita George Washingtona Kyjevská univerzita Haagská akademie mezinárodního práva Institut mezinárodních vztahů Národní univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě Univerzita ve Štrasburku Columbia Law School Istituto universitario europeo | ||||||||||
Profese | právník, politik, advokát a televizní hlasatel | ||||||||||
Náboženství | gruzínské pravoslavné | ||||||||||
Ocenění |
Kříž uznání Řád Srbské republiky velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky velkokříž Řádu čestné legie Výroční medaile "25 let nezávislosti Ukrajiny" … více na Wikidatech | ||||||||||
Podpis |
![]() | ||||||||||
Commons | Mikheil Saakashvili | ||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |

Michail Nikolozis dze Saakašvili, gruzínsky მიხეილ ნიკოლოზის ძე სააკაშვილი (* 21. prosince 1967, Tbilisi), je dříve gruzínský, později ukrajinský politik. 26. července 2017 mu bylo ukrajinské občanství, kterého nabyl v roce 2015, dekretem prezidenta Petra Porošenka opět odňato.[1]
V letech 2004 až 2007 a 2008 až 2013 byl Saakašvili prezidentem Gruzie a předsedou strany Národní hnutí. Ve funkci nahradil 25. ledna 2004 dočasně zastupující hlavu státu Nino Burdžanadze. 25. listopadu 2007 odstoupil z funkce a byl nahrazen předsedkyní parlamentu Burdžanadze. Dne 5. ledna 2008 byl znovu zvolen prezidentem v předčasných volbách.
Po svém odstoupení z funkce gruzínského prezidenta emigroval z Gruzie do USA, odkud začátkem roku 2015 přicestoval na Ukrajinu. V květnu 2015 se stal gubernátorem Oděské oblasti. Na funkci gubernátora však 7. listopadu 2016 rezignoval a obrátil se proti prezidentovi Petrovi Porošenkovi.[2] Posléze byl zbaven ukrajinského občanství a opustil Ukrajinu. Po nelegálním návratu do země v roce 2017 kolem sebe shromáždil stoupence, zorganizoval nelegální demonstrace v Kyjevě a požadoval odstoupení prezidenta Porošenka. Od 8. prosince se několik dní nacházel ve vazební věznici. Dne 11. prosince 2017 byl však soudem zproštěn obvinění z nelegální činnosti.[3][4] Až do 12. února 2018 pobýval v Kyjevě; v ten den byl na palubě soukromého letadla deportován do Polska.
Za manželku má Sandru Roelofsovou, která pochází z Nizozemska. Mají dva syny, Eduarda a Nikoloza. Manželé v současnosti žijí odloučeně. Kromě rodné gruzínštiny ovládá Saakašvili velmi dobře angličtinu a francouzštinu a hovoří plynně rusky a ukrajinsky.[5][6]
Rodina a vzdělání[editovat | editovat zdroj]
Saakašviliho otec byl známý lékař žijící v Tbilisi, jeho matku - profesorku historie - však opustil ještě před jeho narozením. Saakašvili složil v Tbilisi maturitu roku 1984; poté nastoupil studium na elitní Vysoké škole mezinárodních vztahů v Kyjevě, kde se seznámil a spřátelil s pozdějším ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem. Studium ukončil roku 1992.
V dalších letech studoval v cizině - ve Štrasburku, v USA na Columbia University a George Washington University, v New Yorku, v italské Florencii na Akademii evropského práva a v nizozemském Haagu na Akademii mezinárodního práva. V Haagu se také seznámil se svou budoucí manželkou Sandrou Roelofsovou, která pochází z Nizozemska. Manželé mají dva syny, Eduarda a Nikoloza. Sandra Roelofs však se synem Nikolozem v současnosti žije u rodičů ve své vlasti. Syn Eduard studuje v USA.
Politická kariéra v Gruzii[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995 se Saakašvili vrátil do Gruzie, záhy nato byl zvolen poslancem. V letech 1998 až 1999 byl předsedou parlamentní frakce Svazu občanů prezidenta Eduarda Ševarnadzeho, který ho v roce 2000 jmenoval ministrem spravedlnosti. O rok později Saakašvili podal demisi, když předtím prezidenta obvinil z korupce. V říjnu 2003 pak Saakašviliho hnutí Kmara (Dost) donutilo Ševarnadzeho k odstoupení po tzv. Revoluci růží.
Prezidentem Gruzie[editovat | editovat zdroj]
Saakašvili vyhrál prezidentské volby v lednu 2004 drtivou většinou 95 % hlasů.[7] Na začátku listopadu 2007 zorganizovala gruzínská opozice, vyčítající prezidentovi odpovědnost za pokles životní úrovně a korupci, vlnu protestů. Po několika dnech byly protesty v Tbilisi násilně rozehnány policií a 7. listopadu prezident vyhlásil výjimečný stav. Následující den vypsal ve shodě s požadavky opozice předčasné prezidentské volby. 16. listopadu byl výjimečný stav odvolán. 25. listopadu Saakašvili odstoupil z funkce prezidenta a ucházel se o znovuzvolení v předčasných volbách v lednu 2008. V prvním kole předčasných prezidentských voleb vyhrál se ziskem 52,8 % hlasů a zajistil si tak nový mandát. Na druhém místě skončil opoziční kandidát Levan Gachechiladze se ziskem 27 % hlasů. Saakašvili se formálně znovu ujal funkce 20. ledna 2008. Někteří zástupci opozice, jako např. Salomé Zurabišvili, však zpochybnili spravedlnost těchto voleb.[8]
V srpnu 2008 vyhlásil Saakašvili plnou mobilizaci vojenských záloh poté, co se ruské jednotky zapojily do eskalujícího konfliktu se separatisty v Jižní Osetii.[9] Gruzínská armáda podle zprávy pozorovatelů OBSE zaútočila nerozlišující dělostřeleckou a raketometnou palbou na správní středisko Jižní Osetie Cchinvali, při které zemřelo i několik vojáků ruských mírových sil v Jižní Osetii, na což 8. srpna 2008 Rusko reagovalo vysláním posil pro své jednotky v Jižní Osetii a zapojením do konfliktu na straně separatistů.[10]
Počátkem října 2012 prohrálo Saakašviliho politické uskupení parlamentní volby proti koalici Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho. Prezident uznal porážku a oznámil, že jeho Sjednocená národní strana odchází do opozice.[11] Po ukončení funkčního období v prezidentském křesle v roce 2013 odešel Saakašvili do zahraničí a pobýval především v USA. V Gruzii byl však obviněn z trestných činů.
Politické postoje[editovat | editovat zdroj]

Saakašviliho zahraniční politika jako prezidenta Gruzie byla zaměřená na posílení vztahů s USA a na vstup Gruzie do Severoatlantické aliance (NATO), naopak vztahy s Ruskem během jeho působení značně ochladly.
Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer 12. srpna 2008 prohlásil, že i po válce mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008 platí příslib možného budoucího členství Gruzie v NATO, který aliance zemi dala na svém posledním summitu.[12]
Emigrace do USA[editovat | editovat zdroj]
Po skončení svého posledního prezidentského období v Gruzii v listopadu 2013 emigroval Saakašvili se svou rodinou do Spojených států amerických. Žil poté po nějakou dobu v New Yorku, a sice v městské části Brooklyn, v okrsku Williamsburg. Psal zde své paměti, byl angažován pro placené přednášky a pracoval pro jeden tzv. brain trust. Až do května 2014 byl také docentem jako Senior Statesman (starší státník) na prestižní Fletcher School of Law and Diplomacy (Fletcherova škola práv a diplomacie) na Tufts University v Medfordu ve státě Massachusetts.[13][14]
Trestní stíhání v Gruzii[editovat | editovat zdroj]
Dne 27. července 2014 zahájila gruzínská prokuratura trestní stíhání bývalého prezidenta, včetně jeho mnohých spolupracovníků, např. bývalého premiéra Vana Merabišviliho, a bývalého primátora Tbilisi Gigiho Ugulavy, za násilné potlačení demonstrací na tbiliské Třídě Rustaveli v listopadu 2007 a za zneužití pravomocí.[15] Po určitou dobu byl Saakašvili v těchto kauzách předvoláván k podání vysvětlení jako svědek, ale spolupracovat s vyšetřujícími úřady odmítl. Nadále však patří mezi hlavní podezřelé a Gruzie požaduje jeho vydání k trestnímu stíhání od států, kde se právě zdržuje.
Saakašvili je mimo jiné také podezřelý z podílu na úmrtí expremiéra Zuraba Žvaniji, jenž zemřel za podezřelých okolností následkem otravy oxidem uhelnatým.
5. ledna 2018 byl gruzínským soudem v Tbilisi shledán vinným z překročení pravomocí prezidenta republiky, když udělil milost policistům odsouzeným za vraždu bankéře Sandra Girgvlianiho. Byl v nepřítomnosti odsouzen k tříletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody.[16]
Působení na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]
V rámci svého exilu odešel Saakašvili v roce 2015 na Ukrajinu a získal tamní občanství. Nejprve se stal poradcem prezidenta Petra Porošenka. Koncem května 2015 byl jmenován gubernátorem Oděské oblasti na jihozápadě Ukrajiny,[17][18] když prezident Porošenko sesadil dosavadního gubernátora z jeho funkce.[19] Podle pozorovatelů bojoval Saakašvili ve funkci gubernátora proti korupci.[20] 7. listopadu 2016 se Saakašvili rozhodl složit funkci oděského gubernátora. Jako důvod pro svůj krok uvedl, že ukrajinský prezident Porošenko kryje korupční praktiky.[21] Dne 26. července 2017 jej Porošenko zbavil ukrajinského občanství, takže se stal osobou bez státní příslušnosti.[22]
Po krátkém pobytu v USA se Saakašvili v září 2017 proti vůli vlády vrátil přes Polsko na Ukrajinu. Dne 5. prosince 2017 byl Ukrajinskou bezpečnostní službou (SBU) zatčen v Kyjevě poté, co zorganizoval demonstraci požadující odvolání prezidenta Porošenka.[23] Byl zadržen na střeše domu, kde bydlel, když předtím hrozil, že z oné střechy skočí. Jeho převozu do vazební věznice krátce poté zabránili jeho početní stoupenci, kteří se srotili a s použitím násilí proti bezpečnostním složkám jej osvobodili z policejního auta.[24][25] Saakašvili je obviněn, že je členem „zločinecké organizace“[26] a z „napomáhání státnímu převratu“.[27] Ukrajinský generální státní zástupce Jurij Lucenko vznesl obvinění, že Saakašviliho stoupenci dostali peníze od ukrajinského oligarchy Serhije Kurčenka (ten je podporovatelem sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče a uchýlil se do Ruska), aby „destabilizovali Ukrajinu“. Vyzval Saakašviliho, aby se po svém útěku sám neprodleně přihlásil na policii. Ten na oplátku prohlásil, že nikdo není větším nepřítelem Ruska a prezidenta Vladimira Putina než on sám.[28] Saakašvili byl podruhé zatčen 8. prosince 2017 a ve vazbě vyhlásil hladovku.[23] Dne 11. prosince 2017 byl soudem zproštěn obvinění z nelegální činnosti a od té doby je opět na svobodě.[3]
V neděli 17. prosince 2017 se v centru Kyjeva sešlo podle odhadů až 10 000 stoupenců odvolaného oděského gubernátora Saakašviliho na protivládní demonstraci. Požadovali odvolání prezidenta Petra Porošenka, kterého Saakašvili viní z korupce.[29] V otevřeném dopise, který v noci na středu 19. prosince zveřejnil na svém facebookovém účtu, vyzval Saakašvili ukrajinského prezidenta Porošenka, aby dobrovolně odstoupil. Případnou prezidentovu demisi označil za „téměř poslední krok k překonání politické krize“. Když Porošenko odstoupí, může podle Saakašviliho „počítat se zmírněním trestu a s milosrdností“.[30]
Poté, co se v nedostavil k výslechu, byl 12. února 2018 zadržen a letecky deportován do Polska,[31] tedy do země posledního pobytu před vstupem na Ukrajinu.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
velkokříž s řetězem Maltézského záslužného řádu – Suverénní řád Maltézských rytířů, 3. března 2005[32]
Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem – Estonsko, 2. května 2007[33]
Pamětní medaile 10. výročí hlavního města Astany – Kazachstán, 2008
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 3. března 2008 – udělil prezident Lech Kaczyński[34]
Řád cti – Arménie, 2009
Kříž uznání I. třídy – Lotyšsko, 30. listopadu 2009 – udělil prezident Valdis Zatlers[35]
Řád republiky – Moldavsko, 2010[36]
velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 2011[37]
velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 30. května 2012 – udělil prezident Andris Bērziņš[38]
Řád Srbské republiky II. třídy – Srbsko, 2013 – za zásluhy o rozvoj a posílení mírové spolupráce a přátelských vztahů mezi Srbskem a Gruzií
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SCHULLER, Konrad: Einfach mal ausgebürgert (Jednoduše zbaven občanství), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 28. července 2017, s. 6 (německy).
- ↑ Saakašvili složil funkci gubernátora Oděsy a obrátil se proti Porošenkovi. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2016-11-07]. (česky)
- ↑ a b Saakašvili je na svobodě. Označil se za válečného zajatce a chce dál bojovat proti oligarchům. Lidovky.cz [1], 11. prosince 2017, 20:03 hod.
- ↑ Kyjevský soud propustil Saakašviliho na svobodu | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Profile: Mikhail Saakashvili [online]. 2004-01-25 [cit. 2008-08-09]. (BBC News). Dostupné online.
- ↑ Mikheil Saakashvili [online]. 2008 [cit. 2008-08-09]. (The New York Times). Dostupné online.
- ↑ Saakašvili - společný prezidentský kandidát gruzínské opozice, Novinky.cz, 26. listopadu 2003
- ↑ Gruzínské volby budou zfalšované Hospodářské noviny, Ihned.cz, 19. listopadu 2007.
- ↑ Boje v Osetii si vyžádaly tři ruské oběti. Putin hrozí odvetou
- ↑ "Georgia Claims on Russia War Called Into Question ". The New York Times, 6. listopadu 2008.
- ↑ Saakašvili uznal porážku, opozici se splnil Gruzínský sen
- ↑ NATO potvrzuje příslib členství Gruzie v alianci
- ↑ The New York Times: Exile in Brooklyn, With an Eye on Georgia (Exil v Brooklynu, s pohledem do Gruzie), 20. září 2014.
- ↑ Fletcher School: Saakashvili to Become Fletcher’s First Senior Statesman Archivováno 23. 9. 2014 na Wayback Machine (Saakašvili se stává prvním Senior Statesmanem Fletcherovy školy), 15. ledna 2014.
- ↑ Gruzínská prokuratura zahájila trestní stíhání Saakašviliho, ČTK, cit. 29. července 2014, Dostupné online.
- ↑ V Gruzii odsoudili Saakašviliho na tři roky, po Ukrajině žádají jeho vydání. idnes.cz, ČTK. cit. 5. ledna 2018. Dostupné online.
- ↑ Saakašvili dostal ukrajinské občanství a stal se gubernátorem Oděské oblasti. Český rozhlas [online]. 2015-05-30 [cit. 2015-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Gruzínský exprezident Saakašvili je ukrajinským gubernátorem. Aktuálně.cz [online]. 2015-05-30 [cit. 2015-05-31]. [hhttp://zpravy.aktualne.cz/zahranici/gruzinsky-exprezident-saakasvili-je-ukrajinskym-gubernatorem/r~b052ac0a06d611e598af002590604f2e/ Dostupné online].
- ↑ BOY, Ann-Dorit: „Schokolade und Licht“ (Čokoláda a světlo), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. června 2015, s. 2.
- ↑ Saakašvili: Mladá generace se na Ukrajině dostává k moci, to je důležité. ČT24.cz [online]. 2016-07-30 [cit. 2016-07-30]. Dostupné online.
- ↑ Gubernátor Oděské oblasti na Ukrajině a gruzínský exprezident Saakašvili podal demisi. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2016-11-07]. Dostupné online.
- ↑ Президент мира: Саакашвили лишили украинского гражданства. Газета.Ру [online]. 2017-07-26 [cit. 2017-07-28]. Dostupné online.
- ↑ a b V Kyjevě na druhý pokus zatkli Saakašviliho, ve vazbě vyhlásil hladovku. Idnes.cz 9. prosince 2017.
- ↑ V Kyjevě zatkli Saakašviliho, jeho stoupenci ho osvobodili z antonu. Idnes.cz, https://zpravy.idnes.cz/michail-saakasvili-gubernator-petro-porosenko-zatceni-prohlidka-zatah-kyjev-ukrajina-gl5-/zahranicni.aspx?c=A171205_085213_zahranicni_aha, 5. prosince 2017, aktualizováno 13:59 hod.
- ↑ Scene de haos in Kiev: Partizanii lui Mihail Saakasvili l-au eliberat pe acesta din duba politiei, dupa ce fostul presedinte georgian Mihail Saakasvili fusese retinut de serviciile secrete, HotNews.ro, http://www.hotnews.ro/stiri-international-22158749-livevideo-scene-haos-kiev-fostul-presedinte-georgian-mihail-saakasvili-fost-retinut-serviciile-secrete-dar-masina-care-afla-blocata-partizanii-sai.htm, 5. prosince 2017 (rumunsky).
- ↑ VISAN, Alexandru: Saakașvili, reținut pe acoperiș (Video), Cotidianul, https://www.cotidianul.ro/saakasvili-retinut-de-ucraineni-video/, 5. prosince 2017 (rumunsky).
- ↑ Gruzínský exprezident Saakašvili byl na Ukrajině opět zatčen. Novinky. 9. prosince 2017.
- ↑ WALKER, Shaun: Ex-president of Georgia freed after dramatic standoff in Kiev. The Guardian, https://www.theguardian.com/world/2017/dec/05/former-georgian-president-mikheil-saakashvili-is-detained-in-ukraine, 5. prosince 2017, 14:28 hod. (anglicky).
- ↑ Tisícovky stoupenců Michaila Saakašviliho demonstrují v Kyjevě. Požadují odvolání Porošenka. Lidovky.cz [2], 17. prosince 2017, 16:01 hod.
- ↑ Saakašvili v dopise vyzval Porošenka, aby dobrovolně odstoupil. Lidovky.cz [3], 20. prosince 2017, 09:30 hod.
- ↑ Saakašviliho zatkli a deportovali do Polska. 'Byl jsem unesen,' řekl po přistání ve Varšavě. iROZHLAS [online]. [cit. 2018-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Order of Malta [online]. 2005-03-03 [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
- ↑ M.P. 2008 nr 71 poz. 644 Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 3 marca 2008 r. o nadaniu orderu Dostupné online
- ↑ VESTNESIS.LV. Par Atzinības krusta piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (lotyšsky)
- ↑ Саакашвили наградили в Молдавии высшей наградой страны. Газета.Ru [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Саркози вручил Саакашвили Орден почетного легиона. lenta.ru [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
- ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa un ordeņa ķēdes… - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online. (lotyšsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Michail Saakašvili na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michail Saakašvili na Wikimedia Commons
Osoba Michail Saakašvili ve Wikicitátech
- Oficiální web prezidenta Gruzie v gruzínštině
- (anglicky) Oficiální web prezidenta Gruzie
- (anglicky) Mikhail Saakashvili profil na stránkách BBC
- (anglicky) Mikhail Saakashvili: the media's man in Tibilisi - analýza Marka Trana v deníku Guardian z 12.8.2008
- Ukrajinští politici
- Prezidenti Gruzie
- Absolventi Kolumbijské univerzity
- Nositelé Maltézského záslužného kříže
- Nositelé Řádu republiky (Moldavsko)
- Nositelé velkokříže Řádu čestné legie
- Nositelé řádového řetězu Řádu kříže země Panny Marie
- Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Polské republiky
- Rytíři velkokříže s řetězem Řádu tří hvězd
- Nositelé Řádu Srbské republiky
- Nositelé Kříže uznání
- Nositelé Řádu cti (Arménie)
- Narození 1967
- Narození 21. prosince
- Narození v Tbilisi
- Absolventi Kyjevské univerzity
- Držitelé čestných doktorátů Kyjevské univerzity
- Nositelé Pamětní medaile 10. výročí hlavního města Astany