Jaroslav Erik Frič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Erik Frič
Jaroslav Erik Frič, club performance 01.jpg
Narození 14. srpna 1949
Horní Libina
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 24. května 2019 (ve věku 69 let)
Brno
Příčina úmrtí nemoc
Povolání básník, hudebník a spisovatel
Alma mater Masarykova univerzita
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Erik Frič (14. srpna 1949 Horní Libina u Šumperka24. května 2019 Brno) byl moravský básník, hudebník, nakladatel a organizátor festivalů undergroundové kultury.

Život[editovat | editovat zdroj]

V Ostravě absolvoval gymnázium a roční kurs na jazykové škole (angličtina, ruština, francouzština, italština). Po státních zkouškách cestoval po západní Evropě, především po Anglii a Skotsku, kde se živil například jako pouliční hudebník (tzv. „busker“). Nejprve v Olomouci (Palackého univerzita), poté v Brně (Masarykova univerzita) studoval – poté co se rozhodl vrátit se do okupovaného Československa – angličtinu a filosofii. Absolvoval roku 1974. Protože nebyl ochoten dělat jakékoli ústupky svému morálnímu přesvědčení v době tuhé normalizace, vyučil se číšníkem a až do Sametové revoluce pracoval v podniku Restaurace a jídelny.

V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem[1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek[2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků.

Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je nicméně po necelých dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a "permanentní" festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“.[3] Byl rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život (2× ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr (12× ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupoval opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž psal vlastní blog, za který byl v roce 2017 nominován na cenu Blog roku v rámci cen Magnesia Litera. Žil většinou v Brně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Erik Frič ve Vetus Vii

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie
  • Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie
  • Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004
  • JEF - Psáno na vodu palbou kulometnou I., Jaroslav Erik Frič blogové deníky I./2007 , Dauphin, 2012
  • Jsi orkneyské víno a jiné básně, Ears&Wind Records, říjen L. P. 2014
  • Kolotoče bílé hlasy / Houpací kůň šera a jiné básně, Ears&Wind Records, červen L. P. 2016

CD[editovat | editovat zdroj]

  • Jsi orkneyské víno (Poéma z let 1996-2000, hudba: brněnská rocková skupina Čvachtavý lachtan), Guerilla Records & Vetus Via, 2003
  • S kým skončila noc (Poéma z let 2001-2002, hudba: část skupiny Čvachtavý lachtan a violoncellista Josef Klíč[4])
  • Poslední autobus noční linky (Poéma z roku 2003, hudba Josef Klíč), obě vydány na značce Guerilla Records, 2006
  • Na každý den napsal’s smrt (s Josefem Klíčem a dalšími), Guerilla Records, 2011

Scénáře pro rádio[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Mikeš[nedostupný zdroj]
  2. R. Valušek a moravský samizdat
  3. Christiania. www.christiania.cz [online]. [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-13. 
  4. Pepa Klíč, rozhovor

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]