Manuel Belgrano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manuel Belgrano
Manuel Belgrano.JPG
Narození 3. června 1770
Buenos Aires
Úmrtí 20. června 1820 (ve věku 50 let)
Buenos Aires
Místo odpočinku Santo Domingo convent
Povolání advokát, novinář, ekonom, politik, voják a právník
Alma mater Univerzita ve Valladolidu
Univerzita v Salamance
Politická příslušnost Pajero
Děti Pedro Rosas y Belgrano
Příbuzní Francisco Belgrano
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Belgrano (3. červen 1770, Buenos Aires20. červen 1820, Buenos Aires) byl argentinský voják a politik, vojenský velitel války za nezávislost. V roce 1810 se stal členem revoluční junty, která bojovala proti koloniálnímu Španělsku. V letech 1812–1814 velel vlasteneckým oddílům v severozápadní Argentině a v Horním Peru, které porazily španělskou armádu v rozhodných bitvách.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva ve Španělsku. Po návratu, roku 1794, byl jmenován sekretářem hospodářské komory, z kteréžto pozice obhajoval liberální myšlenky, a to nejen v oblasti ekonomické, ale i ve vzdělávání.

První vojenské zkušenosti získal během neúspěšné britské invaze v letech 1806-1807, kdy se Britové pokusili ovládnout tehdy existující místokrálovství Río de la Plata (mimo dnešní Argentiny zabíralo i území dnešních států Paraguay, Uruguay a Bolívie), jež ovládali Španělé. Britové definitivně prohráli se Španělskem v roce 1810, ovšem Španělé počali čelit vnitřnímu protikoloniálnímu povstání, když byl svržen místokrál a vlády se ujala revoluční vojenská vláda (Junta Gubernative Nacional Provisional de Rio de la Plata). Belgrano se stal jejím členem. Junta měla dva cíle, jednak porazit Španěly, a jednak udržet celistvost země, neboť Paraguay, Uruguay i Bolívie začali usilovat o odtržení. Belgrano byl jmenován velitelem armády a vedl nejprve jednotky, které se pokusily udržet ve státě Paraguay. V tom nebyl úspěšný a Paraguay získala roku 1811 nezávislost. Naopak se mu podařilo porazit prošpanělské síly u Tucumán a Salta na argentinském severozápadu, což byly rozhodující bitvy k udržení nezávislosti. Roku 1813 však byl poražený v Horním Peru (nyní Bolívie). Tato porážka vedla k tomu, že byl roku 1814 jako velitel armády nahrazen José de San Martínem (který však nezabránil tomu, že se odtrhla Uruguay v letech 1814-1828 a Bolívie roku 1825).

Roku 1812 Belgrano vytvořil modro-bílou národní vlajku Argentiny, která se užívá dodnes.

Belgrano, stejně jako mnoho jiných vůdců jihoamerických hnutí za nezávislost, usiloval o vytvoření monarchického typu vlády. K nalezení krále se roku 1814 vydal do Evropy, spolu s Bernardino Rivadaviem. Jejich mise byla neúspěšná. Paradoxní je, že Rivadavia se později stal prvním prezidentem Argentinské republiky.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/belgrano-manuel-joaquin
  2. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=8532&title=Belgrano
  3. http://www.britannica.com/biography/Manuel-Belgrano