Manuel Belgrano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manuel Belgrano
Manuel Belgrano.JPG
Rodné jméno Manuel José Joaquín del Corazón de Jesús Belgrano y gonzales
Narození 3. června 1770
Buenos Aires
Úmrtí 20. června 1820 (ve věku 50 let)
Buenos Aires
Místo odpočinku Santo Domingo convent
Povolání advokát, novinář, ekonom, politik, voják a právník
Alma mater Univerzita ve Valladolidu
Univerzita v Salamance
Děti Pedro Rosas y Belgrano
Příbuzní Francisco Belgrano
Podpis Firma Manuel Belgrano.svg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Belgrano (3. červen 1770, Buenos Aires20. červen 1820, Buenos Aires) byl argentinský voják a politik, vojenský velitel války za nezávislost. V roce 1810 se stal členem revoluční junty, která bojovala proti koloniálnímu Španělsku. V letech 1812–1814 velel vlasteneckým oddílům v severozápadní Argentině a v Horním Peru, které porazily španělskou armádu v rozhodných bitvách.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval práva ve Španělsku. Po návratu, roku 1794, byl jmenován sekretářem hospodářské komory, z kteréžto pozice obhajoval liberální myšlenky, a to nejen v oblasti ekonomické, ale i ve vzdělávání.

První vojenské zkušenosti získal během neúspěšné britské invaze v letech 1806-1807, kdy se Britové pokusili ovládnout tehdy existující místokrálovství Río de la Plata (mimo dnešní Argentiny zabíralo i území dnešních států Paraguay, Uruguay a Bolívie), jež ovládali Španělé. Britové definitivně prohráli se Španělskem v roce 1810, ovšem Španělé počali čelit vnitřnímu protikoloniálnímu povstání, když byl svržen místokrál a vlády se ujala revoluční vojenská vláda (Junta Gubernative Nacional Provisional de Rio de la Plata). Belgrano se stal jejím členem. Junta měla dva cíle, jednak porazit Španěly, a jednak udržet celistvost země, neboť Paraguay, Uruguay i Bolívie začali usilovat o odtržení. Belgrano byl jmenován velitelem armády a vedl nejprve jednotky, které se pokusily udržet ve státě Paraguay. V tom nebyl úspěšný a Paraguay získala roku 1811 nezávislost. Naopak se mu podařilo porazit prošpanělské síly u Tucumán a Salta na argentinském severozápadu, což byly rozhodující bitvy k udržení nezávislosti. Roku 1813 však byl poražený v Horním Peru (nyní Bolívie). Tato porážka vedla k tomu, že byl roku 1814 jako velitel armády nahrazen José de San Martínem (který však nezabránil tomu, že se odtrhla Uruguay v letech 1814-1828 a Bolívie roku 1825).

Roku 1812 Belgrano vytvořil modro-bílou národní vlajku Argentiny, která se užívá dodnes.

Belgrano, stejně jako mnoho jiných vůdců jihoamerických hnutí za nezávislost, usiloval o vytvoření monarchického typu vlády. K nalezení krále se roku 1814 vydal do Evropy, spolu s Bernardino Rivadaviem. Jejich mise byla neúspěšná. Paradoxní je, že Rivadavia se později stal prvním prezidentem Argentinské republiky.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/belgrano-manuel-joaquin
  2. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=8532&title=Belgrano
  3. http://www.britannica.com/biography/Manuel-Belgrano