Muhammad Rezá Pahlaví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr
oficiální portrét z roku 1973
oficiální portrét z roku 1973

Íránský šáh
Ve funkci:
17. září 1941 – 16. ledna 1979
Předchůdce Rezá Šáh Pahlaví
Nástupce Abú al-Hasan Baní Sadr (jako íránský prezident)

Narození 26. října 1919
Teherán
Úmrtí 27. července 1980 (ve věku 60 let)
Káhira
Místo pohřbení Al-Rifa'i Mosque
Choť Fawzia Egyptská
Soraya Esfandiary-Bakhtiari
Farah Pahlaví
Rodiče Rezá Šáh Pahlaví a Tádžo-l-Molúk
Děti Šáhnáz Pahlaví
Kýros Rezá Pahlaví
Farahnaz Pahlaví
Alí Rezá Pahlaví
Leila Pahlaví
Příbuzní Šams Pahlaví, Fátima Pahlaví, Ašraf Pahlaví, Hamdam Saltane Pahlaví, Ali Rezá Pahlaví, Ahmad Rezá Pahlaví a Abdol Rezá Pahlaví (sourozenci)
Alma mater Institut Le Rosey
Profese politik
Ocenění Královský Viktoriin řetěz (1948)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (1955)
řetěz Řádu Isabely Katolické (1957)
velkokříž s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (1957)
Válečný kříž 1939–1945
… více na Wikidatech
Podpis Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr, podpis
Commons Kategorie Mohammad Reza Pahlavi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muhammad Rezá Šáh Pahlaví Árjamehr, Dr. h. c. (26. října 191927. července 1980) byl íránský šáh z dynastie Pahlaví a zároveň poslední monarcha na perském pavím trůně. Jeho otcem byl Rezá Šáh Pahlaví, někdejší kozácký důstojník a od převratu v letech 1924/1925 šáh, matkou dcera generála Tádžo-l-Molúk.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Pro svou budoucí panovnickou roli byl Muhammad Rezá pečlivě připravován již od chlapeckého věku. Když mu bylo 7 let, stal se oficiálním následníkem trůnu a jako dvanáctiletého ho spolu s bratrem Alím poslali v květnu 1931 do internátu Le Rosey ve Švýcarsku, kde měl získat patřičné vzdělání. Zůstal tam plných pět let, do roku 1936, a po návratu do vlasti nastoupil na vojenskou akademii v Teheránu, kterou ukončil v roce 1938 v hodnosti podporučíka. To již existovaly plány na politický sňatek s egyptskou princeznou Fauzíjou – svatba se konala roku 1939.

Rezá Šáh Pahlaví, Muhammadův otec, vládl Íránu diktátorsky a svou modernizační politikou, prosazovanou shora, si znepřátelil stoupence světského nacionálního hnutí i šíitské duchovenstvo, čímž ztratil podporu klíčových vrstev společnosti. Významné protivníky si udělal i ve Velké Británii a v SSSR, velmocech, jež prosazovaly v Íránu tradičně své zájmy (důvodem byla jeho proněmecká politika). Po vypuknutí druhé světové války se Moskva a Londýn dohodly, že je třeba v nespolehlivé zemi vojensky intervenovat, a Rezá Šáh, jehož režim se neměl oč opřít, musel rezignovat na trůn. Dne 17. září 1941 byl Muhammad Rezá Pahlaví prohlášen novým íránským šáhem, zatímco otec odešel do exilu.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Šáh s americkým prezidentem Trumanem ve Washingtonu, cca 18. listopadu 1949
Muhammad Rezá Pahlaví a královna Farah s Leonidem Brežněvem v Moskvě roku 1970

V prvních letech na trůně si Muhammad Rezá získal značnou oblibu u obyvatel, především díky důslednému postoji vůči Sovětům (jejichž sympatizanti se snažili odtrhnout od Íránu perský Ázerbájdžán) a také kvůli úspěšnému potlačení kurdských separatistů, kteří vyhlásili na severozápadě vlastní stát. Šáh tehdy na rozdíl od otce vystupoval relativně smířlivě vůči duchovenstvu, zmírnil například nařízení, které ženám zakazovalo nosit šátek, třebaže sám byl orientován prozápadně.

Snahy otevřít zemi cizím vlivům vedly k posílení nacionálního hnutí a k nástupu vlády Muhammada Mosaddeka v roce 1951. Mosaddek, který znárodnil íránský ropný průmysl, dosud ovládaný Brity, donutil šáha odejít nakrátko do exilu, když se ho panovník pokusil propustit. Britové hájící zájmy své společnosti však požádali o spolupráci americkou CIA, s jejíž pomocí byl předseda vlády v roce 1953 svržen a šáh se mohl znovu vrátit k moci.

Muhammad Rezá v příštích letech úzce politicky a ekonomicky spolupracoval s USA, od kterých nakupoval zejména technologie, včetně zbraní. Udržoval ale dobré vztahy i s Československem a dalšími státy komunistického bloku. Ve vnitřní politice vládl tvrdou rukou za pomoci obávané tajné policie SAVAK. Podle organizace Amnesty International věznil v roce 1978 Pahlavího režim asi 2200 politických odpůrců.

Korunovace Muhammada Rezy Pahlavího

Pro šáhovu hospodářskou a sociální politiku se obvykle užívá termínu "bílá revoluce" – podle 12 bodového programu, který Íránci schválili v referendu 26. ledna 1963. Jeho nejdůležitějšími prvky byly zrušení pachtovního systému a rozdělení velkostatkářské půdy, prodej státních podniků družstvům a soukromým podnikatelům, podíl dělníků na zisku jejich firem, všeobecné volební právo pro ženy a boj s analfabetismem. Šáhovým úmyslem bylo přeměnit Írán ve velmoc a to znamenalo především výstavbu průmyslu. Avšak korupční prostředí a autokratický styl vlády nebyly vhodné k přeměně země na moderní stát – investice z centra sloužily jen k obohacení elity. Většina Íránců žila dál v chudých poměrech na venkově nebo v předměstských slumech a světský styl režimu zase pobuřoval duchovenstvo, lpící na muslimských tradicích.

K tomu přistupovaly i některé neuvážené kroky vlády, např. zavedení nového kalendáře, kde výchozím datem letopočtu nebyla hidžra, ale narození starověkého perského krále Kýra II.,[1] nebo grandiózní (a nákladné) oslavy dvouapůltisíciletého trvání monarchie. Přes veškeré snahy se šáhovi a jeho poradcům nepodařilo získat pro bílou revoluci veřejné mínění, přičemž nadměrné zdůrazňování předislámských perských tradic naráželo vysloveně na odpor. V průběhu doby stále více rostla vnitřní opozice proti režimu, zvýrazňovaly se jeho nedemokratické rysy a po roce 1976 mu začala dávat najevo odstup i americká administrativa, kladoucí díky prezidentu Carterovi větší důraz na lidská práva. Jednotící osobnost nalezly různorodé opoziční síly v exilové hlavě šíitských muslimů, ájatolláhu Rúholláhu Chomejnímu, který proti šáhovi vystupoval již od šedesátých let. Společnost byla hluboce polarizována.

V závěru roku 1978 vypukly v celé zemi rozsáhlé demonstrace, které se vláda snažila násilím potlačit. Ale ani dosazení vojenského kabinetu generála Gholáma Rezy Azharího nemohlo již starý režim zachránit. Dne 16. ledna 1979 opustil Muhammad Rezá zemi a o čtrnáct dní později se vrátil z exilu Chomejní, příští vůdce teokratické islámské republiky.

Exil a smrt[editovat | editovat zdroj]

Hrobka Šáha Rezá Pahlavího v Kahiře v mešite Al Rifai

Těžce nemocný šáh zamířil po svém svržení přes Egypt, Maroko, Bahamy a Mexiko do Spojených států, kde se podrobil léčbě rakoviny. Později se usadil v Egyptě, kde již 27. července 1980 zemřel. Egyptský prezident Anvar as-Sádát mu vzdal poslední poctu tím, že zorganizoval státní pohřeb. Pohřben byl v mešitě Al Rifai v Káhiře, kterou dosud jednou za rok navštěvuje jeho poslední manželka Farah Pahlavi.

Šáh byl celkem třikrát ženat. S první manželkou Fauzíjou měl dceru Šáhnáz, ale žádného mužského dědice – manželství bylo proto roku 1948 rozvedeno. S druhou manželkou Sorajjou Esfandijárí Bachtijárí, kterou si vzal roku 1951, neměl žádného potomka; rozvedl se s ní roku 1958. Teprve s třetí manželkou Farah (manželství uzavřeno roku 1959) měl mužské potomky – syny Kýra Rezu a Alího Rezu a kromě nich ještě dcery Farahnáz a Lejlu.

V roce 1977 navštívil panovnický pár Československo (Prahu a Bratislavu) a při té příležitosti šáh obdržel Řád Bílého lva a čestný doktorát Karlovy Univerzity.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
AfghánistánAfghánistán Afghánistán Order of the Sun (Afghanistan) - ribbon bar.gif velkostuha Řádu nejvyššího slunce 1965
AlbánieAlbánie Albánie ALB Order of Fidelity (1939) - Grand Cross BAR.png rytíř velkokříže Řádu věrnosti[2]
ArgentinaArgentina Argentina ARG Order of the Liberator San Martin - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína 1965
BahrajnBahrajn Bahrajn Wisam al-Khalifa 1st class.gif řetěz Řádu al Khalify 1966
BelgieBelgie Belgie Grand Crest Ordre de Leopold.png velkokříž Řádu Leopoldova 1960, 11. května
BrazílieBrazílie Brazílie BRA Order of the Southern Cross - Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže 1965, 3. května
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo CZE Rad Bileho Lva 3 tridy BAR.svg Řád Bílého lva I. třídy 1943
DánskoDánsko Dánsko Orderelefant ribbon.png rytíř Řádu slona[3] 1959, 14. května
EgyptEgypt Egypt EGY Order of the Nile - Grand Cordon BAR.png velkostuha Řádu Nilu 1965
Egyptské královstvíEgyptské království Egyptské království Order of Muhammad Ali (Egipt) - ribbon bar.gif řetěz Řádu Muhammada Aliho 1939, 16. března
Etiopské císařstvíEtiopské císařství Etiopské císařství ETH Order of Solomon BAR.png rytíř Řádu Šalomounova 1964, 14. září
FinskoFinsko Finsko FIN Order of the White Rose Grand Cross BAR.png velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 1970
FrancieFrancie Francie Legion Honneur GC ribbon.svg velkokříž Řádu čestné legie[5] 1939, 15. června
Croix de guerre 1939-1945 with palm (France) - ribbon bar.png Croix de guerre 1939–1945 s plamou 1945
IrákIrák Irák Order of the Hashemites (Iraq) - ribbon bar.gif velkostuha Řádu Hašímovců 1957, 18. října
ItálieItálie Itálie Cordone di gran Croce di Gran Cordone OMRI BAR.svg velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1957, 26. srpna
JaponskoJaponsko Japonsko JPN Daikun'i kikkasho BAR.svg velkokříž s řetězem Řádu chryzantémy 1958, 13. května
JordánskoJordánsko Jordánsko JOR Order of the Renaissance GC.SVG velkostuha Nejvyššího řádu renesance 1949, 28. února
JOR Al-Hussein ibn Ali Order BAR.svg řetěz Řádu al Husejan bin Aliho
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Order of the Yugoslavian Great Star Rib.png velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy 1966, 3. června
KatarKatar Katar Řetěz nezávislosti 1956
KuvajtKuvajt Kuvajt Order of Mubarak the Great (Kuwait) - ribbon bar.gif řetěz Řádu Mubáraka Velikého 1966
LibanonLibanon Libanon Lebanese Order of Merit Extraordinary Grade.gif speciální třída Řádu za zásluhy 1956, 17. října
LibyeLibye Libye Order of Idris I (Libya) - ribbon bar.gif velkostuha Řádu Idris I. 1958
MalajsieMalajsie Malajsie MY Darjah Utama Seri Mahkota Negara (Crown of the Realm) - DMN.svg Řád říšské koruny 1968
MarokoMaroko Maroko speciální třída Řádu Muhammada 1966, 11. června
MexikoMexiko Mexiko MEX Order of the Aztec Eagle 1Class BAR.png řetěz Řádu aztéckého orla 1975
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 9 Sond des Grosskreuzes.svg velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1955, 27. února
NepálNepál Nepál Ord.Rajanya.Nepal-Ribbon.gif Řád Ojaswi Rajanya 1960, 3. července
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko NLD Order of the Dutch Lion - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu nizozemského lva 1959, 19. května
NorskoNorsko Norsko Order Sint Olaf 1 kl.png velkokříž s řetězem Řádu svatého Olafa 1961, 17. května
OmánOmán Omán MilitaryOrderOman.gif Řád Ománu I. třídy, vojenská divize 1973
PákistánPákistán Pákistán Ord.Nishan-i-Pakistan.ribbon.gif Řád Pákistánu I. třídy 1959, 9. listopadu
PolskoPolsko Polsko POL Polonia Restituta Wielki BAR.svg velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska[7] 1966
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[8] 1967, 27. července
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 1st Class BAR.png velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[9] 1960
Řecké královstvíŘecké království Řecké království GRE Order Redeemer 1Class.png velkokříž Řádu Spasitele 1960
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie řetěz Řádu Badru 1966
Spange des König-Abdulaziz-Ordens.png Řád krále Abd al-Azíze I. třídy 1955
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Order of the Bath UK ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[10] 1942
UK Royal Victorian Order honorary member ribbon.svg čestný rytíř velkokříže Královského Viktoriina řádu
Royal Victorian Chain Ribbon.gif Královský Viktoriin řetěz 1948
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké US Legion of Merit Chief Commander ribbon.png Vrchní velitel Legion of Merit 1947
SúdánSúdán Súdán Chain of Honor Sudan.png řetěz Čestné stuhy 1966
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Isabella the Catholic - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[11] 1957, 22. května
Order of Charles III - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[12] 1975, 19. dubna
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Seraphimerorden ribbon.svg rytíř Řádu Serafínů 1960, 29. dubna
ThajskoThajsko Thajsko Order of the Royal House of Chakri (Thailand) ribbon.svg rytíř Řádu Mahá Čakrí 1968, 22. ledna
Tchaj-wanTchaj-wan Tchaj-wan TWN Order of Propitious Clouds 1Class BAR.svg rytíř speciální třídy Řádu příznivých oblaků 1946, 3. června
TuniskoTunisko Tunisko Order of Independence v. 1959 (Tunisia) - ribbon bar.gif velkostuha Řádu nezávislosti 1965, 15. března
VatikánVatikán Vatikán D-HES-Order Iron Helmet.png rytíř Řádu zlaté ostruhy[13] 1948, 20. srpna
Royal Eagle of the House of Savoy.svg Savojští Order of the Most Holy Annunciation BAR.svg rytíř Řádu zvěstování 1976
Cavaliere di gran Croce SSML BAR.svg rytíř velkokříže Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara
Gran croce OCI BAR.svg rytíř velkokříže Řádu italské koruny

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tzv. imperiální kalendář byl zaveden v roce 1976 a místo roku 1355 hidžry se nyní počítal rok 2535. Většina Íránců změnu letopočtu bojkotovala. Viz Afshin Molavi, Toulky Persií, Praha 2002, s. 31.
  2. Albanian Royal Family - Royal Decorations and Warrents. www.albanianroyalcourt.al [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  3. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 
  4. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  5. WATTEL, Michel; WATTEL, Béatrice. Les grand'croix de la Légion d'honneur : de 1805 à nos jours : titulaires français et étrangers. Paříž: Archives & Culture, 2009. 701 s. ISBN 9782350771359, ISBN 2350771350. OCLC 463284299 S. 472. 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  7. Wojciech Stela: Polskie ordery i odznaczenia (Vol. I). Varšava: 2008, S. 48
  8. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  9. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 97 Dostupné online (německy)
  10. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  11. Boletín Oficial del Estado. 1957-06-01, čís. 144, s. 1904. Dostupné online. 
  12. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 1975-04-22, čís. 96, s. 6445. Dostupné online. 
  13. Hyginus Eugene Cardinale: Orders of Knighthood Awards and The Holy See – A historical, juridical and practical Compendium. Londyn: Van Duren, 1983, S. 42.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Rezá Šáh Pahlaví
Znak z doby nástupu Íránský šáh
19411979
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Předchůdce:
Rezá Šáh Pahlaví
Znak z doby nástupu Hlava dynastie Pahlaví
19411980
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rezá Pahlaví