Tituly a vyznamenání Muhammada Rezy Pahlavího

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šáh ve slavností uniformě s množstvím vyznamenání, včetně šerpy Řádu Pahlavího

Muhammad Rezá Pahlaví byl držitelem řady titulů a vyznamenání která získal před nástupem na trůn i jako íránský šáh. Jako šáh byl také nejvyšším představitelem íránských řádů.

Tituly[editovat | editovat zdroj]

  • 24. dubna 1926 – 16. září 1941: Jeho císařská Výsost korunní princ íránský
  • 16. září 1941 – 26. října 1967: Jeho Veličenstvo íránský šáh
  • 26. října 1967 – 27. července 1980: Jeho císařské Veličenstvo íránský šáh

Od nástupu svého otce na trůn až do svého vlastního nástupu držel titul Jeho královská Výsost korunní princ. Poté co se stal vládcem, zvolil označení šáh (král) namísto šáhanšáh (král králů) s příslibem, že druhý titul nebude používat dříve, než se z Íránu stane moderní a prosperující stát. Jeho korunovace na šáhanšáha se konala až roku 1967, tedy po 26 letech vlády.[1]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Vojenské hodnosti[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Muhammad Rezá Pahlaví během své korunovace.
Muhammad Rezá Pahlaví v uniformě s řádem již ve svých 11 letech.

Íránská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Řády[editovat | editovat zdroj]

  • Řád Zolfagharu[5]
    • 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • 4. února 1949 – 27. července 1980 rytíř velkodůstojník
    • 12. prosince 1946 – 4. února 1949 rytíř
  • Řád Pahlaví[5]
    • 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • 1932 – 16. září 1941 velký řetěz
  • Řád Aryamehr – 26. září 1967 – 27. července 1980 hlava řádu[5]
  • Řád Aftab – 16. září 1941 – 26. září 1967 hlava řádu[5]
  • Řád lva a slunce – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád Aqdas – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád koruny[5]
    • 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • 24. dubna 1926 – 16. září 1941 rytíř velkostuhy
  • Řád Plejád – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu[5]
  • Řád za vojenské zásluhy
    • 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • 1938 – 16. září 1941 I. třída
    • 1938 – 16. září 1941 III. třída
  • Vojenský řád Sepah
    • 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • 1938 – 16. září 1941 I. třída
    • 1938 – 16. září 1941 II. třída
    • 1938 – 16. září 1941 III. třída
  • Řád rudého lva a slunce – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád cti[5]
    • 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • 12. prosince 1946 – 16. září 1941 I. třída
  • Služební řád – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
  • Služební řád tří hvězd – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád Pas – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
    • řád I. třídy
  • Řád Homayoun – 16. září 1941 – 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád vděčnosti – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád Avecinna – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád věd – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád lesku – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád oficiálních zásluh – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád vojenské policie – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád policie – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád Rézy – do 27. července 1980 hlava řádu
  • Řád umění – do 27. července 1980 hlava řádu
Erb šáha jakožto rytíře Řádu Karla III.

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Dynastické řády[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Předsedovi vlády Muhammadu Mosaddekovi bylo šáhem svěřeno velení pohotovostních sil. Mosaddek tak zároveň zastával funkci předsedy vlády i ministra války (Ministerstvo války bylo posléze přejmenováno na Ministerstvo národní obrany). Autorita Moasaddeka tak přerostla autoritu šáha jakožto vrchního velitele ozbrojených sil, kterou mu zajišťovala ústava z roku 1906, a začal sám jmenovat velitele íránské armády i policie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of titles and honours of Mohammad Reza Pahlavi na anglické Wikipedii.

  1. ANSARI, Ali M. The politics of nationalism in modern Iran. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 9781139549172, ISBN 1139549170. OCLC 811060227 S. 90. 
  2. a b FARDŪST, Husayn. The rise and fall of the Pahlavi Dynasty : memoirs of former General Hussein Fardust ; translated and annotated by Ali Akbar Dareini.. 1. vyd. Delhi: Motilal Banarsidass Publishers Private Ltd, 1999. 463 s. ISBN 8120816420, ISBN 9788120816428. OCLC 43324093 S. 15–16. 
  3. BUCHAN, James. Days of God : the revolution in Iran and its consequences. 1. vyd. New York: Simon & Schuster hardcover edition, 2013. 410 s. ISBN 9781416597773, ISBN 1416597778. OCLC 832706053 S. 64. 
  4. PRADOS, John. Safe for democracy : the secret wars of the CIA. Chicago: Ivan R. Dee, 2006. 696 s. ISBN 9781615780112, ISBN 1615780114. OCLC 812925034 S. 102–103. 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be pahlavi4. www.royalark.net [online]. [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 
  6. Albanian Royal Family - Royal Decorations and Warrents. www.albanianroyalcourt.al [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  7. a b Kolana Řádu Bílého lva aneb hlavy států v řetězech. www.vyznamenani.net [online]. [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 
  8. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag, 2009. 472 s. ISBN 9788776744342, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 
  9. The Crown Council of Ethiopia. www.ethiopiancrown.org [online]. [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. 
  10. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  11. WATTEL, Michel; WATTEL, Béatrice. Les grand'croix de la Légion d'honneur : de 1805 à nos jours : titulaires français et étrangers. Paříž: Archives & Culture, 2009. 701 s. ISBN 9782350771359, ISBN 2350771350. OCLC 463284299 S. 472. 
  12. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  13. Wojciech Stela: Polskie ordery i odznaczenia (Vol. I). Varšava: 2008, S. 48
  14. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  15. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 97 Dostupné online (německy)
  16. Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  17. Boletín Oficial del Estado. 1957-06-01, čís. 144, s. 1904. Dostupné online. 
  18. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 1975-04-22, čís. 96, s. 6445. Dostupné online. 
  19. Hyginus Eugene Cardinale: Orders of Knighthood Awards and The Holy See – A historical, juridical and practical Compendium. Londyn: Van Duren, 1983, S. 42.

Související články[editovat | editovat zdroj]