Abú al-Hasan Baní Sadr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Abú al-Hasan Baní Sadr

1. prezident Íránu
Ve funkci:
4. února 1980 – 20. června 1989
Předchůdce Muhammad Rezá Pahlaví (jako íránský šáh)
Nástupce Muhammad Alí Radžáí
Stranická příslušnost

Narození 22. března 1933 (84 let)
Hamadán
Sídlo Versailles (od 1981)
Alma mater Pařížská univerzita
Profese politik a ekonom
Webová stránka www.banisadr.com.fr
Commons Abú al-Hasan Baní Sadr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abú al-Hasan Baní Sadr (persky ابوالحسن بنی‌صدر‎‎ ; * 22. března 1933 Hamadán) je íránský muslimský intelektuál a politik, který byl v letech 19801981 prvním prezidentem Íránu. Předtím krátce zastával funkci ministra zahraničí.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Abú al-Hasan Baní Sadr, syn ájatolláha Nasralláha Baní Sadra, studoval ekonomii na Teheránské univerzitě a později i teologii a sociologii na témže vysokém učení. V mládí působil v Národní frontě, založené Muhammadem Mosaddekem, a počátkem šedesátých let se účastnil demonstrací proti režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího, které mu několikrát vynesly pobyt za mřížemi. Po zranění v roce 1963, utrpěném při protestních akcích, emigroval do Francie.

V Paříži se Baní Sadr připojil k exilové islámské opozici uznávající za svou hlavu ájatolláha Rúholláha Chomejního, vůdce íránských šíitů, který žil od roku 1964 v Iráku a vyzýval odtud ke svržení šáha. Když se Chomejní po islámské revoluci vrátil v únoru 1979 triumfálně do vlasti, patřil k jeho doprovodu i Baní Sadr a jako přední odpůrce bývalého režimu ihned zaujal pozici na vrcholu moci. V roce 1979 se stal nejprve náměstkem ministra hospodářství a ministrem financí a později byl jmenován ministrem zahraničí. Dne 25. ledna 1980 ho parlament zvolil prvním prezidentem islámské republiky.[1]

V úřadu se Baní Sadr snažil upevnit ústavní pořádek, ale narážel přitom na odpor Chomejního – nepodařilo se mu docílit ani rozpuštění paramilitárních revolučních gard. Bylo mu vytýkáno špatné vedení armády v prvních měsících íránsko-irácké války, které způsobilo zemi nevyčíslitelné škody; z tohoto důvodu přišel o funkci vrchního velitele ozbrojených sil, jež byla převedena na Chomejního.

Dne 22. června 1981 parlament Baní Sadra na Chomejního popud odvolal z funkce, neboť prezident chtěl omezit vliv duchovenstva na politické rozhodování a zamezit dalšímu prohlubování teokratického charakteru státu. Poté, co byly krvavě potlačeny demonstrace Baní Sadrových stoupenců, uprchl bývalý prezident spolu s vůdcem Lidových mudžáhidů Masúdem Radžavím 29. června do Francie, kde žije dodnes. S Radžavím se v exilu brzy politicky rozešel, jelikož odmítl metody násilí proti režimu, uplatňované Lidovými mudžáhidy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Baní Sadr obdržel 75,7 % hlasů. Viz Christopher de Bellaigue, Im Rosengarten der Märtyrer, München 2006, s. 99.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Robin Wright, The Last Great Revolution, Turmoil and Transformation in Iran, Alfred A. Knopf, 2000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]