Hasan Rúhání
| Hasan Rúhání حسن روحانی | |
|---|---|
 | |
| 7. prezident Íránu | |
| Ve funkci: 3. srpen 2013 – 3. srpen 2021 | |
| Předchůdce | Mahmúd Ahmadínežád |
| Nástupce | Ebráhím Raísí |
| 29. Generální tajemník Hnutí nezúčastněných zemí | |
| Ve funkci: 3. srpna 2013 – 17. září 2016 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Uskupení bojujících duchovních (1987–2013) Islámská republikánská strana (1979–1987) |
| Narození | 12. listopadu 1948 (73 let)  Sorche, Írán |
| Národnost | Peršané |
| Rodiče | Haj Asdollah Fereydoon Rohani |
| Děti | Majid Rouhani Mohammad Rouhani |
| Příbuzní | Hossein Fereydoun (sourozenec) |
| Náboženství | ší'itský islám |
| Webová stránka | rouhani.ir |
| Commons | Hassan Rouhani |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hasan Rúhání (persky حسن روحانی; narozen jako Hasan Feridon 12. listopadu 1948, Sorche, Írán)[1] je íránský politik, mudžtahid, právník, akademik, islámský duchovní a diplomat, který byl od v letech 2013 – 2021 sedmým prezidentem Íránu. Od roku 1999 je členem Shromáždění učenců.[2] V letech 1991 – 2021 byl členem Rady pro určování zájmů režimu a mezi lety 1989 – 2021 členem Nejvyšší rady národní bezpečnosti.[3] Rúhání byl místopředsedou čtvrtého a pátého volebního období íránského parlamentu (Majlis) a tajemníkem Nejvyšší rady národní bezpečnosti v letech 1989 až 2005.[3] Ve své druhé funkci byl nejvyšším vyjednavačem země s Trojkou EU, Velkou Británií, Francií a Německem v oblasti jaderné technologie v Íránu a působil také jako šíitský mudžáhid (vysoký duchovní)[4] a vyjednávač ekonomického obchodu.[5] Vyjádřil oficiální podporu prosazování práv etnických a náboženských menšin.[6] V roce 2013 jmenoval svým prvním viceprezidentem bývalého ministra průmyslu Eshaqa Jahangiriho.[7]
Dne 7. května 2013 se Rúhání zaregistroval do prezidentských voleb, které se konaly dne 14. června 2013.[8] Řekl, že pokud bude zvolen, připraví „listinu občanských práv“, obnoví ekonomiku a zlepší problematické vztahy se západními národy. Rúhání je často popisován jako umírněný. Byl zvolen prezidentem Íránu 15. června, když porazil teheránského starostu Mohammada Baghera Ghalibafa a čtyři další kandidáty.[9][10][11] Do funkce nastoupil 3. srpna 2013.[12] V roce 2013 jej časopis Time uvedl na seznamu 100 nejvlivnějších lidí na světě. V domácí politice podporuje osobní svobodu a volný přístup k informacím, zlepšil práva žen jmenováním mluvčích ministerstva zahraničí a byl popsán jako centrista a reformista, který zlepšil diplomatické vztahy Íránu s ostatními zeměmi prostřednictvím výměny smířlivých dopisů.[13][14] Rúhání byl znovuzvolen ve volbách v roce 2017 s 23 636 652 hlasy (57,1%).[15]
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Později v úřadu vedl íránský nukleární vyjednávací tým a byl hlavním vyjednavačem se státy Evropské unie – Spojeným královstvím, Francií a Německem – ohledně íránského jaderného programu. Byl poradcem prezidenta Muhammada Chátamího a kritizoval předchozího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda za špatnou zahraniční politiku a ekonomickou situaci v zemi.[16]
7. května 2013 se zaregistroval do prezidentských voleb. Prohlásil, že v případě zvolení vypracuje „listinu občanských práv“, obnoví ekonomiku a zlepší divoké vztahy se Západem. Při volbách 14. června 2013 získal 50,68 % hlasů a vyhrál tak v prvním kole, kterého se zúčastnilo 72 % voličů. Už zkraje sčítání volebních hlasů získal velký náskok. Jeho soupeř, teheránský starosta Mohammad Báker Ghálibáf, získal 17 %. 15. června byl vyhlášen vítězem. Úřad prezidenta převzal 3. srpna 2013.
Ve volbách 19. května 2017 prezidentský mandát obhájil pro další čtyřleté období, když získal už v prvním kole 58 % hlasů.
Po ničivých útocích bezpilotních letadel, vyslaných v září 2019 údajně z Jemenu, na zařízení ropného průmyslu v Saúdské Arábii, prohlásil Rúhání, že Ìrán „chce svým sousedům podat ruku přátelství a bratrství“. Na následném Valném shromáždění OSN má Írán v úmyslu předložit plán pro regionální spolupráci, kterým by byly zajištěny vývoz ropy a bezpečnost námořních cest. Írán je také připraven, „odpustit svým sousedům jejich minulé chyby“.[17]
Rúhání potřetí kandidovat nemohl a 3. srpna 2021 do úřadu usedl jeho nástupce Ebráhím Raísí.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hassan Rouhani na anglické Wikipedii.
- ↑ وب سایت حسن روحانی | درباره من | زندگینامه. rouhani.ir [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-30.
- ↑ Archivovaná kopie. www.majlesekhobregan.ir [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-26.
- ↑ a b Center For Strategic Research - Experts - Dr. Hassan Rouhani. web.archive.org [online]. 2013-05-15 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Iran's Presidential Election Heats up as Reformist Rowhani Enters Race (Jahanpour). Informed Comment [online]. 2013-04-12 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Times of Oman | News :: Rouhani moots regional trade bloc to boost growth, stability. web.archive.org [online]. 2014-03-22 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ WESTERBERG •, Lotta. Rouhani’s Election: A Victory for the Green Movement?. Fair Observer [online]. 2013-06-27 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PressTV - Rohani appoints Jahangiri as Iran’s first vice president. web.archive.org [online]. 2013-10-23 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Iran's former nuclear negotiator registers for presidential campaign - People's Daily Online. en.people.cn [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ FASSIHI, By Farnaz. Moderate Cleric Hassan Rohani Wins Iran Vote. Wall Street Journal. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. ISSN 0099-9660. (anglicky)
- ↑ Hassan Rouhani wins Iran presidential election. BBC News. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky)
- ↑ FASSIHI, Farnaz. Moderate Candidate Wins Iran's Presidential Vote. Wall Street Journal. 2013-06-15. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. ISSN 0099-9660. (anglicky)
- ↑ Hassan Rouhani takes over as Iran president. BBC News. 2013-08-03. Dostupné online [cit. 2021-04-18]. (anglicky)
- ↑ Iran opens doors to tourists as Rouhani fosters thaw in relations with the west. the Guardian [online]. 2013-10-18 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hassan Rouhani sets out his vision for a new and free Iran. the Guardian [online]. 2013-09-19 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ وزارت کشور-پایگاه اطلاع رسانی-پایگاه اطلاع رسانی وزارت کشور/انتشار نتایج تفصیلی انتخابات ریاست جمهوری. web.archive.org [online]. 2017-10-10 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
- ↑ BĚLKA, Michal; MÁNERT, Oldřich; ČTK. Novým prezidentem Íránu se stal proreformní Hasan Rúhání. iDNES.cz [online]. 2013-06-15 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Selbstbewusste Angebote (Sebevědomé nabídky), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 23. září 2019, s. 5 (německy).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hasan Rúhání na Wikimedia Commons
