Jakub III. Skotský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakub III.
Král Skotska
Portrét
Jakub III.
Doba vlády3. srpen 146011. červen 1488
Narození10. července 1451
Stirling
Úmrtí11. června 1488
Stirling
PohřbenCambuskennetské opatství
PředchůdceJakub II.
NástupceJakub IV.
ManželkaMarkéta Dánská
PotomciJakub, skotský král
Jakub, vévoda z Rossu
Jan
RodStuartovci
OtecJakub II.
MatkaMarie z Guelders
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub III. (10. července 145111. června 1488) byl králem Skotska v letech 14601488. Byl to nepopulární panovník, usiloval o spojenectví s Anglickým královstvím a se zbytkem své rodiny měl katastrofální vztahy.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Jakuba II. a jeho manželky Marie z Guelders. Přesné datum narození není známo; jeho životopisec Norman Macdougall se přiklání k tomu, že se narodil na konci května 1452. Nástupcem svého otce se stal 3. srpna 1460 a o týden později byl korunován. Do doby jeho dospělosti byl zastupován svou matkou, Jakubem Kennedym, biskupem z St. Andrews, Gilbertem, lordem Kennedym, a Robertem, lordem Boydem.

Vztah s rodinou Boydů[editovat | editovat zdroj]

Jakub III. a Markéta Dánská na dobové ilustraci.

Rodina Boydů zneužívala svou moc, prosazovala pro své členy mnohé výhody a stala se tak velmi nepopulární. Synovi lorda Boyda Tomášovi byl udělen titul hraběte z Arranu a oženil se s královou sestrou Marií. Nicméně rodině se podařilo roku 1469 domluvit králův sňatek s Markétou Dánskou, dcerou Kristiána I. S Markétou získal Jakub Orkneje a Shetlandy. Tím roku 1470 Skotsko, poté co Jakub oba ostrovy připojil trvale, dosáhlo největší rozlohy ve své historii.

Konflikt s rodinou Boydů vypukl po Jakubově svatbě. V době, kdy byli Robert a Tomáš (se svou ženou princeznou Marií) v zahraničí na diplomatickém jednání, byla jejich moc zlomena. Členové rodiny sira Alexandra Boyda byli roku 1469 popraveni a Mariin sňatek byl roku 1473 anulován.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech se Jakub zaměřil na ambiciózní plán dobýt území na kontinentu a vytvořit spojenectví s Anglií. V letech 147173 představil svůj plán na obsazení Bretaně, Saintonge a Gueldersu. Tyto nereálné plány se setkaly s kritikou v parlamentu, především proto, že král nebyl schopen prosadit dodržování práva ve své vlastní zemi.

Roku 1474 byl dohodnut s anglickým králem Eduardem IV. sňatek budoucího Jakuba IV. s Cecilií, Eduardovou dcerou. Mohlo se jednat o důležitou událost pro Skotsko, ale tato dohoda nebrala v úvahu tradiční nepřátelství obou národů. To bylo také jednou z příčin královy nepopularity. V 70. letech se rozhořel spor mezi Jakubem a jeho dvěma bratry, Alexandrem, vévodou z Albany, a Janem, hrabětem z Maru. Alexandr byl obviněn ze zrady a roku 1479 utekl do Francie. Jan náhle zemřel roku 1480 a jeho panství byla převedena na králova spojence Roberta Cochrana.

Spojenectví s Anglií se zhroutilo a v letech 148082 probíhaly občasné střety mezi oběma zeměmi. Roku 1482 vyslal Eduard do Skotska silné vojsko vedené Richardem, vévodou z Gloucesteru spolu s Alexandrem, titulovaným jako Alexandr IV. Jakub, který chtěl vyrazit proti Angličanům, byl zajat skupinou nespokojených šlechticů, kteří byli zřejmě ve spojení s vévodou z Albany. Byl uvězněn na Edinburském hradu a v průběhu podzimu 1482 byla vytvořena nová vláda vedená Alexandrem. Mezitím se anglická armáda, které se nepodařilo dobýt Edinburský hrad a došly jí prostředky, ze Skotska stáhla.

Jakub obnovil svou moc i tím, že si zavázal mnohé členy Alexandrovy vlády udělením titulů a panství. V prosinci 1482 Alexandrova vláda padla. V lednu Alexandr odcestoval na své panství do Dunbaru a po smrti svého patrona Eduarda IV. utekl do Anglie. Roku 1484 se zapojil do další neúspěšné invaze a roku 1485 byl zabit v Paříži.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Jakub ani po těchto událostech nezměnil své chování a stále se snažil dojednat spojenectví s Anglií. Prosazoval své oblíbence, kteří byli neoblíbení mezi vlivnými šlechtici. Odmítl cestovat po své zemi, aby prosadil výkon spravedlnosti, a téměř trvale pobýval na Edinburském hradu. Odcizil se i své manželce Markétě a svému nejstaršímu synovi, na jehož úkor prosazoval svého druhorozeného syna.

Rozpory vyvrcholily roku 1488, kdy musel vzdorovat armádě sestavené nespokojenými šlechtici. V bitvě u Sauchieburnu bylo jeho vojsko poraženo a on sám padl.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James III of Scotland na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]