Robert I. Skotský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert I.
Král Skotska
Robert I.
Robert I.
Doba vlády 13061329
Narození 11. července 1274
Turnberry Castle
Úmrtí 7. června 1329
Cardross
Pochován Dunfermlinské opatství
Předchůdce Jan I.
Nástupce David II.
Manželky Isabella z Maru
Alžběta z Burgh
Potomci Marjorie Bruce
David II. Skotský
Rod Rod de Bruce
Otec Robert Bruce, 6. lord z Annandale
Matka Marjorie, hraběnka z Carricku

Robert I. (11. července 12747. června 1329 Cardross Castle), původním jménem Robert Bruce, 9. lord z Annandale, hrabě z Carricku a v letech 13061329 skotský král.

Skotskou nezávislost pojistil vítězstvím v bitvě u Bannockburnu roku 1314.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1292 se stal dědicem titulu a majetku hrabat z Carriku, který mu v jeho 18 letech připadl jako dědictví z matčiny strany. V roce 1295 zemřel jeho dědeček a jeho otec se stal hlavou rodu a určoval jeho politiku. V průběhu Wallaceova povstání udržoval rod mimo obě strany a dalo se říci, že měl podporu Eduarda I. i Skotů.

Robertův otec zemřel roku 1304, buď v Palestině nebo po návratu domů. Po jeho smrti se jeho syn stal nejbohatším mužem britských ostrovů. Robert se poprvé oženil v roce 1295 s Isabellou, dcerou Donalda, 6. hraběte z Maru, podruhé v roce 1302 s Alžbětou, dcerou Richarda z Burgh, hraběte z Ulsteru.

Správce Skotska[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě u Falkirku se Wallace vzdal své funkce správce Skotska, na toto místo byli po dobu jeho nepřítomnosti zvoleni čtyři muži, z nichž nejvýznamnějšími byli Robert Bruce a John Comyn. Jejich rody byly po několik generací nepřátelské a oba si činili nárok na trůn. I jejich rivalita byla obrovská, ale oba se snažili napětí zmírnit.

John Comyn v roce 1303 porazil anglickou armádu, které velel John de Segrave. Později se vzdal anglickému králi a obvinil Bruceho u anglického krále ze zrady. Bruceho varoval jeho přítel, člen londýnského dvora, a Robert prchl ze svých anglických držav. Dne 10. února 1306 došlo ke schůzce v kostele v Dumfries, kde Bruce Comyna v hádce zabil.

Král Skotska[editovat | editovat zdroj]

Papež Bruceho exkomunikoval, Eduard ho prohlasil za psance a vydal rozkaz k zabavení pozemků rodu de Bruce. K tomu skutečně v Anglii došlo, ale ve Skotsku k tomu neměl anglický král dostatek síly.

Bruce kolem sebe soustředil skupinu spojenců a ve spolupráci s biskupy ze St. Andrews a Glasgow připravil svou korunovaci, ke které došlo 27. března 1306. V roce 1306 utrpěl dvě porážky v bitvách u Methvenu a Tyndrumu. Během těchto dvou bitev byli zajati dva jeho bratři Alexandr a Thomas a ještě před tím i Neil. Všichni tři byli popraveni. Manželka Roberta, Alžběta z Ulsteru, byla spolu s Marjorie, jeho dcerou z prvního manželství, držena v zajetí v Londýně. S Aymerem de Valence chtěl Eduard I. získat na svoji stranu přívržence rodu Comyn, což se mu také povedlo. Robert utekl na ostrov Rathlin u Irska.

Náhrobek Roberta Skotského v klášteře Dunfermline

V únoru 1307 se vylodil v Ayrshire a společně s bratrem Edwardem začali obsazovat jihozápad Skotska. Dne 10. května došlo k bitvě u Louden Hill, ve které Robert Bruce a sir James Douglas porazili armádu Aymera de Valence, hraběte z Pembroke. Bruceho vítězství nad Angličany mu přineslo podporu skotského lidu i některých šlechticů. Proto se Eduard I. rozhodl pro čtvrté tažení do Skotska, ale zemřel na anglické straně Solway Firth a na anglický trůn nastoupil Eduard II. Ten se s armádou vrátil do Londýna.

Toto Bruce využil pro to, aby se vypořádal se svými nepřáteli. S pomocí spojenců Skotsko postupně osvobodil, takže v roce 1314 drželi Angličané jenom hrady Bothwell a Stirling.

Roku 1314 oblehl Robert hrad Stirling. Eduard II. vytáhl hradu na pomoc, ale jeho vojsko bylo rozdrceno v bitvě u Bannockburnu, čímž bylo osvobození Skotska dovršeno.

...marnost té pýchy, jež předchází pád, když Angličan a Skot na sebe syčí a nestačí jim jejich vlastní stát...
— Dante Alighieri[1]

Robertovo srdce bylo pohřbeno v klášteře Melrose a tělo v opatství Dunfermline. V 19. století došlo k odhalení jeho hrobu a není zcela jisté zda netrpěl malomocenstvím.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DANTE, Alighieri. Božská komedie. Praha : Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1762-8. S. 441.  
  2. Kings, Knights & Lepers

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]