Rod de Bruce

Rod de Bruce (v počátcích také de Brus, le Brus) je skotský šlechtický rod. Během 14. století byli dva jeho členové skotskými králi.

Původ rodu[editovat | editovat zdroj]

Původ rodu de Bruce je nejasný. Jisté je jenom to, že rod přišel na Britské ostrovy z Normandie, po dobytí Anglie Normany. O tom, jak se dostal do Normandie, existují dvě teorie. Shodují se v tom, že předek rodiny Robert le Brus (též de Brus) přišel do Anglie jako normanský šlechtic a dostal rozsáhlá panství v oblasti Yorkshire.

První teorie je, že Robert de Brus byl Norman z Brixu u Cherbourgu. Genealogie dnešních členů tohoto rodu jde dále, až do roku 721, a uvádí jméno Thebotaw, vévoda Šlesvický, který má být prvním předkem rodu.

Druhá si vychází z toho, že Robert měl při příchodu do Anglie v erbu modrého vlámského lva a předpokládá, že znak původně patřil Lambertu I. z Louvain (zemřel 1015). Robertův potomek stejného jména ho pak údajně předal Jocelynu de Louvain (dědici jména a statků rodu de Percy), který přišel do Anglie, jako staršímu zástupci rodu v Anglii. Sám si měl zvolit erb, který odpovídal erbovní symbolice bruggských kastelánů, kterým měl Robert le Brus být mezi léty 1046–1053. Z toho je vyvozován vlámský původ rodu, který měl do Normandie přijít jako doprovod Matyldy Flanderské.

V Anglii se rod rozdělil na dvě větve, anglickou a skotskou. Skotskou větev založil Robert II. de Bruce, který získal od skotského krále Davida I. roku 1124 titul lord z Annandale. Když v roce 1171 anglická větev vymřela, přešlo následnictví anglické větve na staršího syna Roberta II. Adama de Brus, lorda Skeltona, a jeho mladší bratr Robert (Robert III. de Brus) se stal druhým lordem z Annandale.

Jeho vnuk Robert V. de Brus se roku 1219 oženil s Isabelou, dcerou Davida, hraběte z Huntingdonu a Northumberlandu, potomka Davida I., a od tohoto sňatku odvozuje rod svůj nárok na trůn.